První krůčky a kopec srandy

BATOLE LIVE! NIKOLKA Nikolka chodí. Už dokonce víc ťape, než leze. Chce se mi říct jupííí, ale jak se říká: Pozor na to, co si přejete. Když začala chodit, byla to hrozná sranda. Sama si stoupla, udělala pár kroků a začala se hrozně smát. Nově objevená dovednost se jí moc líbila.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Samozřejmě jsem ráda, že chodí, ale teď už se nezastavím. Pořád za ní běhám a dávám pozor, aby se o něco nekřísla. Nejčastěji totiž zavrávorá mezi dveřmi a kecne si u skříňky. Ten den, kdy začala chodit, jsem to málem obrečela. Prostě už je to velká holka, a co když mě nebude potřebovat… Noc mě vyvedla z omylu. Místo toho, aby spinkala, po těch svých šílených gymnastických výkonech, budila se jako správné miminko po dvou hodinách.

Druhý den jako by všechno zapomněla. Lezla po bytě, občas si stoupla u nábytku, ale nic víc. Že umí chodit, si vzpomněla odpoledne a od té doby to nezapomněla. Venku se jí ale moc ťapat nechtělo. Pak se rozchodila i na hřišti, tak jsme se vydali pro první botičky.

V dnešní době je nepřeberné množství botiček. Touhle džunglí se probírám už nějaký ten pátek a ne že bych se v tom nějak zvlášť vyznala. Měla jsem pro Niky vyhlédnutou jednu značku barefoot bot, ale teda 1 500 korun za první boty… No, šetřit rozhodně nechci, ale jako… To už mi přijde hrozně moc.

Nicméně v obchodě jsem cenu nakonec vůbec neřešila. Chtěla jsem měkké, kotníčkové botičky na suchý zip. Nikolka byla ale proti. Těsně před příchodem do obchodu mi demonstrativně usnula v nosítku. I tak jsme tam s mamkou strávily přes půl hodiny, ale konečný výběr nechaly na druhý den.

Čtěte také:

Druhý den se zadařilo a Niky byla vzhůru. Sama si tam vybrala kožené capáčky a zkusila si botičky. Teda, nejvíc ji zajímal ptáček, kterého tam měli v kleci. Botky vzala na milost a párkrát se v nich po obchodě prošla. Od té doby je měla zatím jednou a mám pocit, že jí vyloženě vadí. Přitom žádná nevhodná obuv to není. Jen si na to musí holt zvyknout. Shodou okolností jsme od kamarádky dostali starší capáčky, tak zatím venku chodí v nich. Snad ještě chvíli vydrží lepší počasí, než se v botkách naučí pořádně chodit.

Od té doby, co začala Nikolka chodit, tak se ještě raději nosí. Buď chodí, nebo se chce nechat nosit. V kočárku vydrží i s úplatkem v podobě piškotu sotva 15 minut. Pak začne vstávat, a jak je hubená, tak se vyvlíkne z popruhů raz dva. Dokonce už umí i vylézt z kočárku.

Televize všude, kam se podíváš

Nikolce jsem televizi nikdy moc nepouštěla. Jenže ji jako každé malé dítě umí zapnout sama. Když jí to nejde, tak ječí. Což v praxi znamená, že musí běžet všechny televize a nejlépe i všechna rádia. A běda, jak někdo televizi vypne a ona si toho všimne. Pochopitelně má smůlu a televize u nás pořád neběží, ale občas je to slušná pouť, když se jí podaří všechno pozapínat. Večer pak vypínám ztišená rádia a zjišťuju, jestli televize není zapnutá na programu, který zrovna nemá signál, takže vypadá jako vypnutá.