Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Niky zbaští i víc jak jeden jogurt, a když nechce nic k jídlu, dá si aspoň žervé. Takže mléčné složky bude mít pořád dost. Jen teda už je na kojení opravdu závislá. Spíš než to, aby měla dostatek mlíčka, řešíme odvykačku. 🙂 Uvidíme, jak to půjde. Nedokážu si představit, že ji někdy odstavím úplně. Ale i to nás brzy čeká.
Spánek mi není souzen
V poslední době proběhlo pár probrečených nocí. Ani nevím proč. Vybrečet ji nenecháme, a když pláče hodně, jde k nám do postele. Jenže to já se nevyspím už vůbec. Buď chce „mňamííííí“, nebo spí na mě a tahá mě za vlasy. Na vlasy je teď šíleně fixovaná. Jak mám při kojení culík, tak se rozčiluje, otáčí mi hlavu, sundává gumičku a tahá. Takže vzít si Nikolku do postele pro mě znamená více méně konec spánku. Mimochodem nevíte, proč jsou ty děti tak fixované na vlasy? Nic moc jsem o tom nenašla.
Ale jsou i dobré noci. Jako ta včerejší. Niky krásně spinkala a vzbudila se na mlíčko jen dvakrát. Jenže… Abych to neměla tak jednoduché, tak manželovi nebylo vůbec dobře. Místo Nikolky jsem tedy kontrolovala jeho. Spíš oba. 🙂 Divila jsem se, že Nikolka tak dlouho spí a koukala jsem, jestli je v pořádku. Přitom většina dětí v jejím věku už dávno spí celou noc. Každopádně jsem se zase nevyspala.
Čtěte také:
- Nebezpečí číhá doma: 7 nejčastějších dětských úrazů
- Jak jinak říct dítěti NE!
- Kdo si hraje, nezlobí… a hodně se naučí
Kam s těmi věcmi?
Další „problém“, se kterým se asi všichni rodiče víc jak ročních dětí potýkají, je, kam uklidit všechny ty nebezpečné věci. Niky už všechno otevře, všude vyleze, na všechno dosáhne. Horní poličky, kam opravdu nedosáhne, už máme úplně plné. Když vařím, přijde do kuchyně třeba se svíčkou, která původně byla ve skříňce, kam do té doby vůbec nelezla. Další poličky jsem tedy musela vyklidit a vymyslet, kam to všechno dám.
S tím jak kramaří a za všechno tahá, asi vánoční stromeček přitlučeme na strop a ozdoby budou jen ze slámy. I když s tou je taky schopná udělat pěkný binec. Tuhle se rozčilovala tak, že ukousla takový ten chránič rohu. Nenechala jsem ji totiž běhat po bytě se skleničkou.
Někdy mi přijde, že si sousedi musejí myslet něco strašného, přitom já jí jen chci dát třeba ponožky nebo ji přebalit. Naštěstí už je to s přebalováním trošku lepší, ale ona si vždycky najde něco, čím mě lehce potrápí. Třeba dneska mi mrskla na nohu příkrm ve skleničce. Ani jsem nějak nestihla zjistit, jak ho vzala ze stolu. Je to prostě naše Saxana. 🙂
