Mejdan podle plánu

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

I když má malá Kačenka červené unavené oči, nechá se strhnout. Zatím to ještě nedošlo tak daleko, že bych děti musela na spaní oddělit a přerušit tak sourozeneckou kooperaci. Nakonec vždycky usnou – totálně vyčerpaní. I načechraný oběd v žaludku to vydrží. Zatím. Začínám mít vážné podezření, že mejdany si děti naplánují během oběda v židličkách – funguje mezi nimi silná nonverbální komunikace. Asi nemusím vysvětlovat, že jde poznat z výrazu dítěte, že má něco v plánu.

S obědem se najednou začne spěchat, ba i hltat, Tomášek sní svých pár lžiček překvapivě ochotně a chce se mu velice spinkat. Tom jde první, moment po něm Kačenka. Chvíli je ticho a najednou se ozve hurónský smích. A vzduchem lítají plyšáci, to je ale jenom začátek.

Postýlky mají děti za sebou a mezi nimi dva koše s hračkami – koše, které je chrání proti srážce. O mejdanu se totiž jezdí i v postelích na kolečkách. Zvlášť dcera tančí tak mocně, že se dokáže rozpohybovat. Tomáš to umí vědomě a dávno. Pak si prostrkují příčkami v postýlce to, co se jim podařilo vylovit z koše a různě si hračky přehazují do postelí. Tančí oba – na „usínací“ hudbu z bludičky, pokud se Tomášovi nepodaří vyndat kytaru nebo tamburínu. To pak hraje a zpívá a Káča tancuje a tleská ručičkama. Připíjejí si jako my – ne cinkotem, ale takovým tupým zvukem plastových pítek a silným záklonem hlavy. A nezbytným „ááá“ bezprostředně po polknutí.

Skáče se po matraci. Někdy dojde na striptýz – Kačenka si sundá punčocháčky a Tomáš kalhoty na spaní. Nejednou Tomáš sundal dokonce prostěradlo a povlečení z peřinek nebo hodí peřinku na Kačenku. A to je ta chvíle, kdy už zasáhnu nějakou domluvou, přikryji vyčerpané skoro nahé dítě a to druhé často už spící vysvobodím z hromady hraček, kterou je obklopeno. A většinou (nicméně zase tolik mejdanů se neudálo, ale tak šest, sedm určitě) se dokáži dojímat nad jejich sourozeneckým poutem, těším se na jejich budoucí hry a jsem spokojená – jo, je to fajn, že dělají tyhle lumpárny rádi spolu. Pokorně si říkám: „Zaplaťbůh vlastně za ty jejich hlučné společně trávené chvilky.“

Čtěte také:

• Jak léčíme chřipku a nachlazení v těhotenství
• Breptání, koktání… Jak se bránit vadám řěči?
• Co je angličtina metodou Helen Doron? 

A někdy je to už moc, moc na mě – polední klid je totiž doba mého restartu, doba i mého klidu a pár chvil ticha a času na sebe, který nutně potřebuji, protože jindy ho nemám. Zvláštní radost mám asi z Kačenky – už se jí daří se dotahovat na bráchu a ve chvílích, kdy cítí, že je plnohodnotným partnerem jejich hry, se úplně tetelí. Není to ta, před kterou si sourozenec chrání svoje obrázky a pastelky – které mi smutně nosí okousané se stížností: „Kačenka papala.“ A taky se snad nezapře jako dcera bubeníka. Hodně reaguje na hudbu tleskáním, pobrukováním a tancem, zvlášť jejím nejoblíbenějším tanečkem v sedě, kdy se rozpohybuje tak, že jezdí po parketách a tleská.

Začíná mi dělat problém odpovídat na otázku, jak se mám. Každou hodinu trochu jinak. Přesně jako s těmi mejdany – je tak blízko k dojímání se nad dětinkama a stejně blízko je šílet touhou po klidu a tichu. To mi poslední dobou chybí a potřebuji se nabíjet. Často, když se objeví ve dveřích Lukáš, beru koš s vypraným prádlem a jdu sama tiško do sušárny. A tam se málem mazlím s každým kouskem, dvacetkrát ho protřepu, připevním kolíčky a jsem jak ve válečném krytu, nad kterým sviští kulky přinejmenším, spíš jsou v akci děla.

Tyhle rány a běhy nade mnou? Ty dělají moje dětinky. Zvláštní je, jak ráda jdu zase za nimi nahoru. Možná mě z mé dosud pevně trvající mateřské euforie a dosud snad vždy trvajícímu neutuchajícímu optimismu, snad nadhledu a záplavy totálním štěstím – že mám dětinky, díky, díky – rozhodil první víkend strávený v Praze, a to od května.

První víkend strávený komplet doma. Naprosto nachlazená, bez energie a s energickými a zdravými dětmi. Lezly mi po hlavě – Tomáškovo: „mámo, manky“ – znamená mámo, maluj (jde o „malovánky“ nikoliv o naučenou TV angličtinu, ano, už jsem se dostala do bodu, kdy jsem dětem pustila dětský program pro totální začátečníky a byla jsem tak akorát tupě schopná s nimi hledět na pomalu projíždějící kachny obrazovkou) a dceřino ukazování ukazováčkem se slovy: „o je?“ což znamená samozřejmě „co je to?“ mě tento víkend mimořádně vysilovaly.

Ale už je lépe a hlavně – máme před sebou s mužem motivační bod. Za pár dní máme výročí svatby a podruhé od narození Kačenky jdeme spolu sami dva na večeři. A bude mejdan, mejdan podle plánu… No, jak se těším, asi nemusím vysvětlovat!

Přeji vám dostatek odpočinku a nebuďte nachlazené.

Kateřina