Kojit jo, jenom kojit ne aneb Okno imunologické tolerance

Přestože jsou si naše děti věkově velmi blízko, co platilo „za Toma“, už neplatí „za Kačenky“. Mám dost zkušeností s lékaři a dodnes mi nedělá dobře, když každý tvrdí něco jiného. Všechno, co se kolem zdraví a nezdraví mě samotné a našich dětí děje, bych rozhodně nenazvala celostním přístupem.

Totálně rozškatulkovaná lékařská odvětví jistě přinesla mnoho pozitiv plynoucích právě z profilace, ale dohromady mi to mnohdy přestává dávat smysl. Co dělat, když dostávám rozporné informace, návody, zákazy nebo příkazy? Spolehnout se na rozum? Vím o tématu všechno? Dokážu vůbec informace pochopit a správně propojit? Mám spoléhat na intuici? Neselže?

Krátký historický exkurz

Od čtyř let jsem se „léčila“ se zády, s těžkou skoliózou jsem ohýbala páteř asi před třiceti lékaři a fyzioterapeuty. A každý z nich si myslel něco trochu jiného o mém stavu těla, dával rozmanitá doporučení, něco jiného zakazoval. Dokonce jsem posloužila jako instruktážní dítě jednomu fyzioterapeutovi, dnes dokonce profesorovi, který se stará o svaly, klouby, šlachy i pohodu našich hokejistů. A i když ani ten nepředvídal Bechtěreva (nicméně to by šlo těžko, byla jsem ještě dítě), nedával mi žádné rozporné návrhy řešení ani nekritizoval soudy předchozích lékařů a fyzioterapeutů. Cvičili jsme.

Jsem tedy životem naučená číst doporučení lékařů kriticky, prosívat je vlastním rozumem a intuicí a porovnávat je mezi sebou. Ale i přestože jsem už takto poučená, stalo se mi, že jsem prý měla doslova okno během imunologického okna své dcery.

A jak to přišlo?

Zavítali jsme s Tomem na alergologii a imunologii. Pro mě samotnou je docházení na imunologii součástí léčby autoimunitního onemocnění a navíc jsem zde řešila potravinové alergie, které mi s otěhotněním vymizely. Žádné obtíže jsem neměla, a tak jsem předpokládala, že jsem nealergik. Neužívala jsem žádné léky. Na imunologické kontrole jsem se dozvěděla, že alergik jsem – vyšla mi nově alergie na trávy.

Tomáše jsem brala s sebou kvůli získání jistoty, že smí dostat živou očkovací vakcínu proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Tomášek jako podezřelý z alergie prošel kožním alergologickým testem – bezva akce pro rok a půl staré dítě. Naštěstí nejde o nijak zvlášť bolestivou proceduru (alergeny se zamáčknou do kůže lehkým ďobnutím plastového hrotu), ale udržte tak malému dítěti půl hodiny ruku v nehybnosti. Bohužel si zaplakal. Spíš mu vadilo omezení pohybu a také, že nešlo o dovolení jindy zakazovaného kreslení fixy po těle. Puntíky na ruce měly bohužel bolestivější význam. Na dyskomfort a lehkou bolest Tomášek zapomněl a byl utišen bolestným – na to nechci nikdy zapomínat. Víme, že nemá alergii na lepek, kravské mléko a ani žádnou jinou. Ještě musíme na odběr krve kvůli té očkovací vakcíně.

Čtěte také:

• Hlavní zásady kojení
• Dětský příkrmový kalendář
• Mýty o dětských příkrmech

Přestože jsem šla na alergologii já se synem, řešili jsme hlavně dceru! Dotaz položený nějak jako: „Do jaké míry jste u té malé využila okna imunologické tolerance? Kolik je vaší holčičce?“ byl položen tak samozřejmě, jakoby mezi řečí, že jsem opravdu znejistěla. A na základě dotazů typu: „Co vám ti pediatři vlastně teď doporučují?“ jsem pochopila, že alergologové s pediatry nebo pediatři s alergology asi moc nekomunikují.

Když byl můj malý ještě víc malý, byla jsem trošku špatná z toho, že laktace už nejede tak dobře (v břiše se zavrtala dcera a poslala jasný hormonální signál). Zařazením příkrmů před šestým měsícem jsem ale nevědomky udělala prý skvělou věc! A to jsem od pediatrů slýchala pořád: kojte, kojte, kojte, co to jde, ideálně do 6 měsíců výhradně!

Pro alergology a imunology je plné kojení dobré jen pro první 4 měsíce a období mezi 4. a 6. je z celého života nejvhodnější k navození imunitní tolerance. Čím déle s příkrmy otálíme, tím prý úměrně zvyšujeme riziko pozdější alergizace alergeny. Důležité je získat schopnost na cizorodé látky nereagovat a to je právě funkce aktivní imunitní tolerance – klíč k prevenci alergie. A poporodní vývoj – dle výzkumů stanovený právě na dobu od čtvrtého do šestého měsíce je optimální doba pro setkání s potravinovými antigeny. Lékařka mě seznámila s výsledky výzkumů, ze kterých prý jasně vyplývá, že nepřikrmované děti v tomto období mají daleko spíše alergologické obtíže. Mateřské mléko je skvělé, nenahraditelné a významné pro tvorbu imunity dítěte, ale nikde není prý psáno, že je prospěšné jen kojit. V posledních 20 letech prý dramaticky stoupl počet celiaků, dětí alergických na laktózu, syrovátku, kasein nebo vaječný bílek a stoupl obecně počet alergických dětí. A potvrdila se souvislost s výlučným kojením do 6 měsíců.

Jelikož jsem (nebo jsem byla) alergik, měla bych rozhodně využít okna imunologické tolerance u Kačenky a i ve 14 dnech zrovna zbývajících do půlročnin zařadit co nejvíce druhů příkrmů. Zmateně jsem vše konfrontovala s dosavadními doporučeními a zasedla k internetu. Po dvou hodinách vyhledávání a třídění informací jsem uznala, že na tom něco snad bude.

Ptala jsem se kamarádek, jak jsou informované o onom oknu – vesměs nic moc, nejčastěji dostávaly doporučení od dětských lékařů ještě výlučně kojit (pokud nebyly jejich děti blinkací nebo neměly problémy s nízkou váhou). Vše jsem probrala s pediatričkou a začala jsem strouhat, mělnit, vařit, chladit, nakupovat, ale v klidu. Dodržela jsem pravidlo zařazování jednoho druhu příkrmu za tři dny (i tady se názory značně lišily).

Moje malá seznámila svůj organismus do půlročnin s lepkem, kaseinem, syrovátkou, mrkví, banánem a jablky a na základě pro mě v této míře nového doporučení ještě s brambory, brokolicí, jahodami, meruňkami a švestkovou šťávou. Šíleně jí chutná. A já budu šílená, až bude zase nějaké „dnes už víme, že je to jinak“.

U ortopeda a sona kyčlí se kojení neřešilo! Kačenka absolvovala poslední kontrolu v půl roce a už je propuštěna z péče jako v tomto ohledu zdravé dítě. A v této ordinaci nastalo první déjà vu. Lékař mi byl od začátku povědomý a zdálo se mi, že jsem tam už někdy byla. Až na poslední prohlídce jsem procitla – byl to jeden z těch, který přejížděl prstem po mé křivé páteři, zatímco jsem hleděla do linolea ze čtverců, v nichž jsou drobounké mnohoúhelníky v různě sytých odstínech jedné barvy. Do toho lina jsem se něco nadívala, bylo totiž na každé poliklinice, v každé nemocnici a já se všude předkláněla. Při civění do lina jsem se rozpomínala, a že je to jeden z mých starých známých, jsem pochopila, když přejížděl prstem po dceřině páteři – zaplaťbůh prý rovné.

Další déjà vu mě dostihlo v ordinaci na dětském při půlroční prohlídce. Radostně kývu a sem tam zabrousím očima na zase totožné linoleum. Ten vzor se musí jmenovat Poliklinika nebo tak nějak – jinde jsem ho snad nikdy neviděla (na alergologii bylo taky!). Koukám teď na podlahu schválně, sedíc na židli na klíně s Kačenkou. Nesmím ji rozptylovat a navazovat s ní kontakt – podstupuje právě test sluchu. Za námi lékařka různě silně cinká a chrastí kdečím a Káťa se otáčí za zvuky. Test sluchu mi připomněl naše fyzikální pokusy ve škole. Sestřička šla obřadně pro tác s pomůckami (různé lžičky ve skleničkách a kuličky v obalech od vitaminů a různě svázaná chrastítka) a takovými zkušenými pohyby s vážným výrazem v obličeji je lékařce co nejtišeji podávala, aby je malá neviděla a nevyšel tak pokus vniveč. Ten výraz byl prostě naprosto shodný s naším fyzikářem Trčkou! Malá slyší, zdvojnásobila svou porodní váhu a do roka ji doufám ztrojnásobí, jak velí jeden z ukazatelů dobrého prospívání. Slyšet: „Všechno v pořádku, maminko“ je jistě i pro každého jiného rodiče balzám mezi vším tím hají, hačí, pipí, mňau…

Budu ráda, když mi napíšete, jak jste využili nebo nevyužili oken imunologických tolerancí u svých dětí a jak vám prospívají.

Zdraví zdravá Kačenka a polozdravá Kateřina