Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Myslím, že Niky má vyžití opravdu hodně. Chodíme na cvíčo, kde může hodinu lítat po celé tělocvičně, pak jedeme „butytou“ neboli autobusem domů, cestou ještě na hřiště, případně nakoupit. A to je jen dopoledne. Pak je problém dostat ji ve 12 hodin domů. Někdy se pořádně nají po cvičení a doma jen padne do postele a spí. Jenže domů stejně nechce.
Odpoledne jdeme ven, na hřiště, na výlet s kočárkem pro panenky a v šest jsme doma. Ale se řevem, že chce ještě ven. Přitom je vyběhaná, vyřáděná, děláme psí kusy, koukáme na zvířátka, běháme, lítáme, točíme se, houpeme… No prostě si nemyslím, že by se se mnou nudila. Ale asi to nestačí. Nedávno jsem ještě na hodinu poslala s Niky aspoň tatínka a přišli až v půl osmé.
Přitom, když jsme doma, tak si hrajeme, učíme se barvy, pexeso, zandává vkládačky a tak. Prostě je úplně v pohodě, i když nejdeme ven. Tak nevím, možná by bylo jednodušší ven nechodit. Ale to jí nemůžu udělat.
Dej jí, prosím tě, najíst
Niky je relativně drobná. Prostě je to sportovní typ, takže je hubená. Ale co ta toho sní. Dopoledne banán, půlku jablka, jogurt a kousek chleba s máslem. K obědu s přehledem slupne dvě misky rizota s lososem a zeleninou, dvě ovocné kapsičky, jogurt, půlku rohlíku a k večeři misku kaše a okurku. A ještě samozřejmě kaši od nás.
Takže, když mi někdo řekne, že jí mám dát víc jíst, aby přibrala, tak už jen koulím oči v sloup. Asi když dračí, moc nespí, tak musí někde tu energii doplnit.
Čtěte také:
- Hurá! Vyrážíme na kola
- Na koně ve dvou letech – hazard nebo zajímavá aktivita?
- Jak vést dítě k samostatnosti
Když hlídá tatínek…
Ale zpět k dračení. Niky je prostě akční živel a nejvíc dává zabrat mamince. Když hlídá tatínek, je zlatá, usne během pěti minut a na procházkách se ho drží za ruku jako klíště. Mně venku zdrhá, večer si sundává spacáček, chce pořád pohádku, je schopná si na mě sednout, nebo když už usíná, tak najednou se probere a začne ječet Máša, Máša. Tatínek je jiná liga. Asi je to tím, že ji nehlídá tak často a je pro ni vzácný. Já jsem s ní pořád, tak si ke mně asi dovolí víc. Ale pak se blbě vysvětluje, že doma není naklizeno, malá celý den dračí a dělá binec.
Nedávno jsme málem nešly ven, protože někam zašantročila botu. Už jsem ji chtěla obout a bota nikde. Strašně ráda chodí v našich botách a svoje někam nosí, případně schovává. Nakonec jsem jí dala trošku větší jarní botky. Druhou botu pak našel druhý den tatínek (jak jinak) ve skříni v dětském pokojíčku. Předěláváme Nikolce pokojík, aby konečně mohla třeba jednou taky spinkat sama, a mezi skříňkami vznikl malý odkládací prostor. Samozřejmě, že tam hned svoji botičku musela „uklidit“. A takhle je to pořád. Já strávím třeba i půl hodiny hledáním něčeho, co tatínek najde během pár minut. Ještě, že toho našeho tatínka máme. 🙂
