Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Už o Vánocích se mě držela nějaká hnusná rýma, pak to chvilku vypadalo, že je na ústupu, jenže na Nový rok jsem se vzbudil s horečkou a celý den jsem pofňukával a byl jsem úplně bez nálady. Pak se to zase na pár dní trošku zlepšilo, ale z nosu mi teče pořád. No a dneska ráno jsem se vzbudil s velkou boulí pod levým uchem. Máma se tvářila celkem ustaraně a říkala něco o příušnicích. Později odpoledne jdeme k paní doktorce, tak jsem tedy upřímně moc zvědav na její verdikt. Ne že by se tím pro mě něco zásadně změnilo.
Mně je vlastně úplně jedno, jak se která nemoc jmenuje nebo čím se léčí. Jen chci, abych už měl pokoj, bylo mi zase dobře, mohli jsme chodit ven a užívat si sníh, když už konečně napadl dokonce i tady v Praze. O víkendu, když mi zrovna bylo trochu líp, jsme byli zase u babičky a dědy. Kromě prababi Dády jsme šli všichni na velkou procházku. Máma nás navlíkla jako dva malé kosmonauty, uháčkovala nám nákrčníky, nacpala nás do pořádných zimních bund, do bot dala na punčocháče ještě ponožky… Skoro jsem se nemohl hýbat, tak jsem se vozil na bobech, jenže pak mi zas byla zima. A mou oblíbenou „mandulku“ s sebou neměla. Tak místo v nosítku mě pak nesla v náručí, tulila mě co nejblíž k sobě, aby mě zahřála, ale stejně mi byla pěkná kosa. Doma jsem pak snad na dvě hodiny usnul. O to později jsem potom šel spát večer – a z toho asi máma nebyla moc odvařená.
Je to pěkná otrava, že nemůžu ven. A brácha má vlastně takové domácí vězení se mnou. Jestli se teď navíc potvrdí ty příušnice, tak to budeme mít o zábavu postaráno nejmíň na další dva týdny. Doma mě máma nechat nemůže, aby jela s Honzíkem do školky a pak zas pro něj (ještě navíc busem), táta ho může tak maximálně dovézt ráno tam, ale vyzvedávání „po o“ by nestihl, vlastně i „po spa“ je na něj dost brzy. A máma se nerozdvojí… Tak asi budeme zalezlí doma další dva týdny. To jsem zvědav, komu hrábne nejdřív (můj soukromý tip je, že mámě, ale pššššt). 😉
Tak se mějte a ať jste zdravější než já!
Váš marod Filípek
Jak to vidí máma
No, tento týden je to zatím fakt na mašli. Částečná izolace daná vánočními prázdninami se nám nenápadně přehoupla do dalšího týdne. Dalšího týdne s omezenou školkovou docházkou, bez plavání a bez pravidelného venčení. Mezi čtyřmi stěnami je to někdy opravdu dost náročné. Tím spíš, že je kvůli Filípkovu vlekoucímu se nachlazení takto uvězněn i zdravý Honzík. Jenže samotného ho nemůžu vypustit ani tady za náš panelák… A tak se snažíme zabavit, jak se jenom dá. Čteme knížky, které kluci dostali k Vánocům, jezdíme prstem po Honzíkově svítící zeměkouli (slovu glóbus se z nějakého důvodu vyhýbá), koukáme na pohádky (definitivně jsem vzdala snahu omezovat čas trávený u počítače; najela jsem zkrátka na krizový management). Výtvarné aktivity kluky moc neberou, na pastelkách je evidentně nejlepší rozhazovat je po zemi. 😀 A tak svoje tvořivé choutky opět zaháním háčkem a klubíčky, případně u šicího stroje. Taky si v posledních týdnech všímám, jaké pokroky dělá Filípek se slovní zásobou a celkovou šikovností.
Čtěte také:
- Venku je ošklivo? Nevadí. 14 tipů, jak děti doma zabavit
- Polykání léků jde i bez mučení
- Jak vést už nejmenší děti ke čtení
Moje lingvistické ucho ovšem dost často značně trpí. Filípek je totiž přeborník na přechylování. U naprosté většiny podstatných jmen mění jejich rod a skloňuje je podle jiných vzorů. Úplně běžně chce „do náučí mámovi“ nebo si jde „hát s Honzíkou“, případně mi hlásí, že se „zozbilo kolečko autovovi“. Samostatnou kategorií jeho jazykových zvěrstev pak je práce se slovesnými časy a vidy. Nedávno dával pana Opičáka do židličky a doprovodil to slovy: „Já ho tam hačnu.“ Když jsem mu vzápětí vysvětlovala, že se s ním Opičák do židličky nevejde, nacpal plyšáka vedle sebe a vyvedl mě z omylu: „Už je tam vejdutej, mami.“ Hned následující den mi u mytí rukou radostně hlásil, že už je má „umejený“.
Nezbývá mi než doufat, že to časem pochytí, a do té doby se obrnit a vypěstovat si selektivní hluchotu. V tomto směru by mi mohl být báječným učitelem náš Honzík. Ten neslyší prakticky nic, co slyšet nechce. Ale o tom zase někdy příště. 😉
Edit po návštěvě u naší pediatričky: Nejsou to příušnice, jen streptokoková angína. Antibiotika na 10 dní. A mám ji nejspíš taky. No, tak to bychom měli. Příště už snad budu mít lepší zprávy, pokud jde o naše rodinné zdraví. Ještěže Martin je držák a poslední vyšetření na onkologii dopadlo na výbornou!
Vaše nemocemi poněkud zdrchaná Jarka
