Butyta, balaka, naka aneb Nikolko-český slovník

Nejoblíbenější slovo je „není,“ nebo „jo“. Jak se říká, že kolem jednoho a půl roku je NE období, tak my máme JO období. Niky na všechno kýve, i když mi moje malá beruška nerozumí. Je to strašně roztomilé. „Není“ používá skoro pořád. Takže ráno se vzbudí a vyjmenuje, co není. Haf, haf, Nána, babí, dadí, gaga, auto, méďa, dudu, prostě všechno, co zrovna u sebe nemá.

Vzhledem k tomu, že se vzbudí z ničeho nic a hned začne řádit, je to celkem akční probuzení. U toho po nás samozřejmě skáče, leze, ťape po nás plyšákem. A teď jeden z nejoblíbenějších způsobů probuzení maminky a tatínka, je zmáčknutí nosu a „crrrrrr“. To jsem jí zase něco ukázala. 🙂 Zpět ke slovníku.

Nedávno Niky ječela na celé kolo: Butyta není, butyta není… Až se manžel ptá: „Prosím tě, co je to ta butyta?“ Říkám: „No přeci autobus.“ Autobusy, auta, motorky, popeláři, to vše je u nás v kurzu. Ještěže má kočárek s Nánou, jinak by té klučičí zábavy bylo už trochu hodně. Nejnovější hračka je taková baby autodráha, ze které byla Niky naprosto unešená. Další slovo, které pořád hlásí, je: „Naka.“ Moji rodiče ji na podzim naučili papat nanuka. Nikolce to strašně zachutnalo. To jsme ale netušili, že NAKA bude chtít každý den. Nejraději by jedla jen NAKA a sýr. Zkoušela jsem dělat i domácí nanuky, ale ty nechce a ječí dál. Budu muset najít nějaký další recept.

Balaka taky papá moc ráda. Znamená to jablko a malaka je mandarinka. Logicky, přeci, ne? 🙂 Doufám, že z téhle hatmatilky vyroste, nebo jí nebude nikdo rozumět. Ostatní slova ale říká hezky. Umí říct, jak se jmenuje, kolik jí je, všechna slova na -ití, jako je mytí, svítí, pití… Jen vždycky něco řeknu a ona se toho chytne. Jako třeba s tím „nos crrrrr“. Jednou jsem řekla „méďa Béďa“ a Béďa se Nikolce zalíbil víc, takže už neříká „méďa,“ ale většinou „Béďa“.

Čtěte také:

• Kdo si hraje, nezlobí… a hodně se naučí
• 20 rad pro pohodové cestování s dětmi
• Jak rozpohybovat své děti

Zdání klame

Nikolka jako dračice na první pohled nevypadá. Ani na druhý. I když občas poznamená, že jí to kouká z očiček. Jen mi nikdo moc nevěří, že je to s ní občas záhul. Naposledy se o tom přesvědčil dědeček. Byli jsme v zoo a já si potřebovala odskočit. Dědeček že Niky pohlídá. Byli jsme zrovna po svačině a on měl venku na stole foťák, svačinu, batoh, prostě všechny věci. Hned jsem ho upozornila, že si musí všechno sbalit do batohu, aby za ní mohl běhat. Moc mi nevěřil. Ale raději všechno uklidil. Prý jen co jsem zašla, vzala Niky čáru a zdrhala. Miluje, když si s ní někdo hraje na honěnou. Takže děda musel natáhnout krok a vyrazit za dračicí. Když jsem vyšla z toalety, nemohla jsem je nikde najít. Nebyli u stolu, vedle v pavilonu, nikde. Tak jsem šla dál a najednou se ke mně blížil děda s Niky na ruce. Zdrhla mu až někam k tučňákům a byla celá šťastná, že má zase jinou zábavu.

Zoo jsme krásně dali bez kočárku jen s nosítkem. Nejnadšenější byla z lachtanů a z bílých tygrů. Tygr vypadal, že by se od ní nechal snad i pohladit. Mně samozřejmě trnulo, i když mezi nimi bylo bytelné sklo. U dědy Niky občas chvilku vydrží, ale když je s babí, tak máma skoro přestává existovat. Vzhledem k tomu, že máme hlídání v podstatě jen v Liberci, tak já si to maximálně užívám a babička naštěstí taky. 🙂 Člověk někdy ale musí načerpat síly. Takže odpočinku zdar a hlídání zlatíček zvláště. 🙂