Znakování s miminky je jako pantomima

Není to tak těžké, vlastně znakuje každý rodič, aniž by si to uvědomoval. Jak ukážete dítěti, že na Mikuláše přijde čert? Dáte si ruce vedle hlavy, zvednete ukazováčky a uděláte „blebleble“. No a to je znak „čert“.

Nebo pokývání ukazováčkem výhružně směrem k dítěti a k tomu „tytyty!“ znamená něco jako „pozor, tohle se nedělá“.

Kdy je vhodné se znakováním začít

Jakmile je vašemu dítěti alespoň 6 měsíců a samo vám stále něco ukazuje, je to tady, můžete začít. Mává a dělá PÁ-PÁ? Kývá hlavou jako ANO/NE? Už ukazuje první znaky. Další ho můžete aktivně naučit. Platí pro to pár pravidel:

• slovo musí být slyšet
• znak musí být vidět
• znak musí patřit k situaci
• znaků nesmí být moc

V překladu to znamená, že učit dítě říct AUTO je nejlepší ve chvíli, kdy samo na nějaké auto ukazuje nebo když autem někam jedete. Potřebujete, aby vás dítě dobře vidělo a slyšelo, nejlepší je k němu být čelem a mít obě ruce volné. Pokud byste chtěli ukázat znak AUTO (ruce před sebou, jako byste drželi volant, a kroutíte jimi ze strany na stranu), otočte se na dítě, ukažte znak a řekněte: „Auto“. Ke každému znaku byste měli říkat konkrétní slovo. My se snažili nemluvit dětskou hatmatilkou a místo „dudu“ jsme říkali „dudlík“ a podobně.

Nejčastější pláč batolat bývá z únavy, hladu či žízně

Když své dítě naučíte říct si, co chce, ubude pláče a dítě bude spokojenější. Bude se radovat, že maminka a táta se naučili komunikovat s ním po jeho. Učit se znakovat můžete podle příruček, třeba kniha „Jak se domluvit s kojencem a batoletem“ od Terezie Vasilovčík Šustové je výborná a česká. Existuje totiž i americké znakování, které ale nevychází z našich českých tradic a zbytečně mate. Můžete si najít návody i na internetu.

Čtěte také:

• Jak rozvíjet dětskou řeč?
• Šišlání na děti? Odpusťme si je
• Mluvení je dřina – motivujte své dítě!

Jak se znakováním začít: Sledujte pozorně své dítě

Pozorujte své dítě, možná jste si jen nevšimli, že opakuje nějaké gesto, zvuk, grimasu a že už se vám dávno pokouší něco říkat. I obyčejné kývání hlavou ze strany na stranu je slovo/znak. Znamená „ne“. Když tohle dítě udělá při jídle, asi už má dost a už nechce jíst.

Znaky, to nejsou jen gesta, ale i zvuky. Vybírat se mají nejlépe podle toho, co si samo dítě vymyslí a ukáže vám to. Další znaky mu můžete navrhnout vy sami, nejlépe tak, že ukážete něco, co tu danou věc či činnost nejlépe napodobí. Třeba slovo PES by se dalo zaznakovat tak, že zaštěkáte nebo zrychleně dýcháte. Nebuďte zklamaní, když váš nový znak dítě nepřijme a vytvoří si svůj vlastní. To je normální.

„Dceři jsem vždycky dávala hodně jídla a chtěla, aby ho všechno snědla. Pak jsem si všimla, že kývá hlavou zprava doleva. Znakovala mi, že už nechce. Tak jsem ji už pak nenutila. Ta byla nadšená, že jí rozumím,“ vypráví příběh prvního znaku maminka Hanka. S dcerou začala znakovat v sedmi měsících, po znaku NE následoval znak TANCOVAT/TANEC: „Malá se najednou začala kývat ze strany na stranu, celým tělem, hrála muzika, pochopili jsme, že je to znak pro tancování. Takhle si už pak i říkala o to, abychom jí něco pustili, že si chce zatancovat.“

Když se vám znakování daří, naučte vaše znaky i okolí. Babičky, tetičky, každého, kdo je ochotný. Dítě bude v sedmém nebi z toho, že může s babičkou o něčem mluvit. Ne každý si ale na takové novoty zvyká. „Moje maminka ani sestra na znakování nevěřily. Jednou byla máma s naší dcerou v obchodním domě a pak mi vyplašená volala, že malá má něco s rukou, protože s ní neustále kroutila a rozevírala a zavírala pěstičku. Tak jsem vysvětlila, že to znamená světlo a tmu, a že malá jí asi chtěla říct, jak se jí líbí tolik světel kolem,“ vzpomíná na své znakovací období maminka Karolína.

V čem je znakování přínosné

Znakování s miminky má pozitivní vliv na celou řadu věcí: pohybové dovednosti, rozvoj myšlení a uvědomování si souvislostí, dítě se učí aktivně zapojovat sluch i zrak a připravuje se na vlastní rozvoj řeči, trénuje jemnou i hrubou motoriku i paměť. Jakmile začne doopravdy mluvit, postupně znakování opouští, je ale běžné, že po nějaký čas používá oboje: mluvené i znakované slovo. Ještě po letech se k nějakému znaku může občas vrátit.