Těhulka LIVE! Veronika (2): Ztráta piercingu
Nikdy jsem neměla mateřské pudy. Cizí děti mě nechávaly chladnou. Nerozplývala jsem se nad malými botičkami. Nenakukovala do kočárků. Když nějaké mimino v obchodě nebo na ulici začalo brečet, vypnula jsem jeho frekvenci. Zkrátka nejsem prototyp ženy – matky, říkala jsem si. Nemám to v sobě. Čekala jsem na ony „biologické hodiny“, o kterých se tolik mluví. Ale tikat nezačaly. Asi někdo ve mně zapomněl natáhnout strojek. To ale neznamená, že bych vlastní dítě nechtěla. Jen to bylo víc rozumové rozhodnutí než cokoliv jiného. Další kapitola báječného života s Tomem. Až donedávna.
Zdroj: archiv redakce
Můj stabilní bezdětný svět se rozpouští a já si připadám jako chodící klišé. Najednou se děje to, nad čím jsem ještě nedávno kroutila hlavou. Usmívám se na cizí děti (někdy jim dokonce zamávám nebo na ně mrkám)! Všude kolem sebe vidím buď těhotné ženy, nebo rodiny s kočárky. Asi se mi nějak zvýšila citlivost receptorů na tuto cílovou skupinu. Sleduji je. Neomaleně koukám na dmoucí se břicha nastávajících maminek a přemýšlím, ve kterém měsíci asi jsou. A jak budu za chvíli vypadat já. Nedávno jsem procházela dětským oddělením v obchodním domě a při pohledu na ty maličké dupačky mi zvlhly oči! Pomoc. Jsem chodící klišé.
A mění se i moje tělo. Ještě před týdnem bylo moje břicho téměř jako dřív. Jasně, večer se mi trochu nafouklo a pár mých kalhot od pyžama už na dalších několik měsíců odešlo na odpočinek do spodní poličky ve skříni. Ale jinak by mé těhotenství asi nikdo nepoznal. Až do začátku minulého týdne. Rostu. Pomalu, ale vytrvale.
Jako první to odnesl piercing v pupíku. Má rebelie sladkých šestnácti. Přesně vzpomínám na okamžik, kdy se dvě titanové kuličky spojené tenkou tyčinkou ve tvaru kolébky staly součástí mého těla. Bylo to v prváku na gymplu. Období nekonečných party v klubu jednoho menšího moravského města. Rozhodla jsem se a už mě nic nemohlo zastavit. Byla zima. Ráno. V salonu – jestli se vůbec té špinavé místnosti vzadu za klubem dá tak říkat – se moc netopilo. Svlékám si bundu a svetr, vyhrnuji tričko. Okamžitě mi naskakuje husí kůže. Holka, jen o pár let starší než já tenkrát, sedí naproti mně a upíjí kafe z obřího hrnku. Bílá jako stěna. Ruce se jí klepou. „Sorry, mám děsnou kocovinu. Budeš mi muset trochu pomoct.“ Ještěže se nebojím jehel ani krve. Kreslím si dvě tečky do zatím nepenetrovaného pupíku. Napínám kůži mezi dvěma prsty, až mi bělá. Chvilka nepříjemného bolavého tlaku… A je to. Nechávám rozepnutý punt (bokovky začnou letět až za pár let, a tak mně kalhoty nepříjemně tlačí na novou ránu) a hrdě si svou ozdobu nesu domů. A teď je pryč. Pořád to nechápu. Nikdy se mi sám od sebe nevyšrouboval. Proti tomu jsem se dávno pojistila tím, že jsem mezi závity nalila sekundové lepidlo. 13 let se ani nehnul. Jednou jsem ho zkoušela povolit, ale nešlo to. Najednou se vzbudím a v břiše mám jen ošklivou díru. Piercing později nacházím v posteli. Tom je rád. Povzbuzuje mě a chválí můj staronový nezdobený dírkovaný pupík. A já? Dávám prozatím sbohem tomuto teenagerovskému kousku svého já.
Můj pupík už teď patří jenom Tobě. Naše HOLČIČKO!
Tak zatial. Vaše V.
Veronika právě prožila 14. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
Chcete dostávat každý týden obrázek zobrazující přesně váš týden těhotenství s podrobným popisem, jak se vaše miminko vyvíjí? A k tomu spousty praktických informací souvisejících s aktuálním týdnem vašeho těhotenství? Je to jednoduché. Zaregistrujte se zde a je to. Každý týden vám ve schránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru vašemu týdnu gravidity!
Naše těhulka LIVE! Veronika užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.
