Štěpánka 6. týden po porodu: Loučení po smutném týdnu

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Hned začátkem týdne mě večer začaly bolet záda a na okamžik mi v hlavě bleskla myšlenka: Snad to nebudou ledviny. Loni v lednu jsem měla neprůchozí levou ledvinu a zavedenou nefrotomii. Větší bolest jsem nezažila, a to si o sobě myslím, že mám docela vysoký práh bolesti. V noci už jsem měla teplotu 39,5 °C a šílenou zimnici. Sama jsem si určila diagnózu a Pepíčkovi tvrdila, že mám prostě chřipku. Chodila jsem po bytě s rouškou, i když v krku mě nebolelo, ale měla jsem strach, abych dětičky náhodou nenakazila. Pepíček mi pomáhal, co to šlo, a já si pořád myslela, že to zvládnu sama, a chtěla jsem, aby si odpočinul do práce. Začalo to být vážné, když už jsem neměla sílu Aničku zvednout z postýlky. Nohy mě přestaly poslouchat a bolel mě celý člověk. Pepíček mi přestal věřit, že je vše v pořádku, nakázal mi jít do postele, uvařil kotel čaje a já měla za úkol se jen a jen potit. To mi šlo parádně, během hodiny jsem propotila dvě trička a potit jsem se nepřestávala.

Ve středu měl Pepíček svátek a my společné 9. výročí, vždy si po půlnoci popřejeme a zavzpomínáme na naše začátky. Měli jsme krásný vztah, máme a doufáme, že dlouho mít budeme. Ve středu ráno jako každý rok volala Mařenka, Pepíčkova maminka, a přála mu k svátku a já ji překřikovala, že jsem byla první a všichni tři se smáli. Mezitím jsem si říkala, že už je mi lépe.

Mazlila jsem se s Aničkou a telefon zazvonil znovu, pak jsem měla všechno jako v mlze. Pepíček něco řekl, položil telefon a dal hlavu do dlaní. Já jen s pláčem řekla: „Nenene.“ Umřel mu jediný bratr Petr. Bylo mu přeci jen 43 let, to se nemělo stát, proč zrovna on?! Nejhorší na tom všem bylo, že jsme měli mezi sebou všichni rozepři a dva roky jsme spolu nemluvili! Bylo mi to tak strašně líto, co bych dala za to, aby jsme se mohli hádat, třeba dalších 30 let, jen kdyby byl mezi námi! Co chudák jeho životní láska Kateřina? Jak to zvládne? Mají spolu skoro čtyřletou dcerku Sofii, ta už nikdy neuvidí tatínka, ta si ho vlastně pořádně ani neužila a už o něho přišla. Jsem z toho na pokraji zhroucení, ale musíme být oba silní hlavně kvůli dětem. Když já cítím takovou bolest a prázdnotu, jak musí být rodičům, Pepíčkovi, Kateřině, Lukánovi a Tereze? Péťa se vždy zlobil nebo spíš ho mrzelo, že Pepíček párkrát zapomněl na jeho narozeniny, tak umřel na jeho svátek, aby už nikdy nezapomněl. Moc mě to mrzí a bolí.

Až to pátku jsem měla vysoké teploty a myslela, že je to od nervů. Maminčina šéfová, paní Petra Plevová, maminku uvolnila, aby mi pomohla s dětičkami, a já jí tímto moc děkuji. Je hezký vědět, že v dnešní době jsou ještě nadřízení, kteří mají cit a porozuměním. V pátek odpoledne mi někdo volal, že mi vezou balíček. Bylo mi tak zle, že jsem ani nepřemýšlela a neptala se, jen jsem řekla, že jsem celý den doma. Mezitím jsem si skočila k doktorce, teplota ustoupila, jen jsem se pořád moc potila a byla slabá. Paní doktorka mi řekla, že mám zánět ledvin a tím, že už jsem jednou měla tenhle problém, tak mám počítat s tím, že se mi to čas od času vrátí. Za 14 dní budeme dělat celkové vyšetření ledvin, aby se zjistilo, proč se tak děje. Mezitím jsem zapomněla, že mi vůbec někdo volal kvůli balíčku. Najednou zvonek a já si šla dolu něco vyzvednout a ani jsem nevěděla co. Ve výtahu jsem přemýšlela, co jsem kde objednala. Když jsem viděla tu nádheru, tak jsem se rozbrečela. Paní Petra Plevová poslala dětičkám dva třípatrové dorty, takovou krásu jsem neviděla. Já jako úplně cizí člověk, jsem od ní dostala takový dárek. Paní Petro, mockrát děkujeme a moc si toho vážíme.

Chudinka moje maminka, všechno mi tady udělala, žehlila, prala, vytírala, vysávala, vařila, v noci vstávala k dětem. Viděla jsem na ní, jak moc už je unavená a já jí pomohla opravdu minimálně. Mamulinko, mockrát děkuji a nezapomeň, jak moc Tě miluju!

No a v sobotu jsem se konečně dočkala mojí dlouho očekávané nejoblíbenější návštěvy. Přijeli mi tety: Eliška, Eva a sestřenice Eliška s dcerkou Barunkou. Holky, to bylo tak hezký, na chvíli jsem přišla na jiný myšlenky. Eva fotila, je to vášnivá fotografka, takže dětičky vyfotila ze všech úhlů. Děti dostaly strašně moc peněz do peřinky, až mi bylo trapně, a pak ještě překrásné oblečení pro dvojčátka. Bylo to krásné odpoledne a je hezké, že i když se pár měsíců nevidíme, máme si pořád co povídat. Mám je všechny moc ráda a těším se, až se v květnu uvidíme ve Žďáru.

Tak holky, to byl můj poslední týden s vámi, buďte na sebe prosím hodní, nikdy nevíte dne a hodiny, a kdo bude chtít, tak se můžeme vidět v červnu na Avon pochodu.

Naše těhulka LIVE! Štěpánka užívá Femibion. Přečtěte si více o kyselině listové.