Perníčky: Pečeme je u nás už od 14. století

Dnes pečeme perníčky k nejrůznějším příležitostem. Na svatby, narozeniny, křtiny, Vánoce či Velikonoce. Nebo si je upečeme jen tak pro radost našich dětí.

Nejrůznější recepty najdete v každé kuchařce. Také barvy a vykrajovátka jsou k dostání na každém rohu. Vždycky tomu tak ale nebylo. Kdysi bylo pernikářství umění a recepty ze 70 druhů koření se dědily z generace na generaci podobně jako rodinné zlato.

Dávná historie pernikářství

Z mouky oslazené medem lidé pekli v pravěku, ve starém Egyptě i Římě, u nás jsme s tím mohli začít až tehdy, když jsme byli schopni získávat z přírody nejdůležitější perníkovou surovinu: med. Dnes mají včelaři úly poblíž svých obydlí, ale kdysi si je tam museli přestěhovat. První dochovaná zpráva o jejich prodeji u nás v Čechách pochází z roku 1355. Prodávaly se v Turnově jako vzácná lahůdka.

Brtní lesy a medvěd brtník nebyli jen v pohádkách

Dutému stromu, ve kterém hnízdily lesní včely, se říkalo tzv. brť. Odtud vznikly tzv. brtní lesy (lesy se stromy a včelami) a tzv. brtníci (lidé, kteří od těchto včel získávali med). Brtníci byli také medvědi, kteří si z brtí vybírali med.

Moudří panovníci si odedávna uvědomovali, jak je med pro lidi důležitý. Karel IV. už v roce 1350 nechal brtní lesy chránit, nesmělo se tu těžit dřevo. Tím podpořil perníkářství. A Marie Terezie dokonce osvobodila včelaře od daní.

Brtníci (lidé dobývající med lesních včel) se těšili veliké vážnosti. Práci si chtěli zjednodušit. Uřízli část dutých stromů, kde byly včely a med, nahoru a dolů dali poklopy z prken a odnesli si včely domů. Těmto prvním primitivním úlům se říkalo tzv. kláty. Tak se z brtníků stali první včelaři.

Čtěte také:

• Jak zapojit děti do vánočních příprav?
• Jak s dětmi „přežít“ čekání na Ježíška
• Slavíme jeho první Vánoce

Marcipán vylačil perníčky z výsluní

Až do konce 19. století byly perníčky skoro jedinou dostupnou sladkostí i pro chudé. Koupit perníkové srdce na pouti bylo něco.

Až po objevení Ameriky došlo ke změně. Cestovatelé přivezli do Evropy cukrovou třtinu a cukr. Nejdřív na něj měla jen šlechta, ale nakonec se stal běžně dostupným zbožím a z něj vyrobená cukrová hmota zvaná marcipán vytlačila perníčky z výsluní.

Perníkářské řemeslo začalo upadat, a aby přežilo, splynulo s cukrářským. Najednou byla in čokoláda a další novinky a perníček jako umělecké dílo upadl do zapomnění.

Ani recepty na perníčky už nebyly tajemstvím. A tak se dostaly do každé kuchařky, vykrajovátka na každý trh a perníčky se začaly péct i v běžných domácnostech. Dodnes jsou považovány za českou klasiku a jsou vyhlášené široko daleko.

Cukr ano, či ne?

Má být z dětského jídelníčku zcela vyřazen?

Tak jako všude jinde i u cukru je potřeba postupovat obezřetně a hlavně používat selský rozum. Striktní zákazy ze strany maminek, se mohou obrátit proti nim i zdraví jejich dítěte.