Osmý týden po porodu: Nomen omen

Cudná a mravná. Zvlášť Lukáš má z etymologického výkladu jejího jména radost. Prý nejméně do pětadvaceti aby byla JEN tatínkova holčička (pořád ten věk zvyšuje). Není jednoznačné, zda jde o jméno původu řeckého nebo dokonce egyptského, zda se vyvinulo z řeckého „kathará“ (čistá, cudná, počestná), anebo z egyptské koruny. A v hebrejštině znamená radost nebo píseň. Vážně má být jméno zároveň znamením pro všech bezmála devadesát šest tisíc Kateřin v ČR?

Katky jsem měla ve své třídě dvě, Tomáše dokonce tři. To by ještě šlo. Ale mezi náctiletými v naší škole byly snad samé Kristýny, Adély a Báry a mezi kluky Honzové, Jakubové nebo Davidové. A dneska? Myslím, že máme zřetelnou módní vlnu, ale rozdělenou na exotiku, jak tomu říkám, a tradiční jména. Zdá se mi, že je celkem málo neutrálů. Kolem mě je nespočet malých Františků, Toníků a Matýsků, Nelinek, Marušek a Emiček. A celkem dost má být podle statistiky jmen i Tomášů, jsou na 5. místě a Kačenky na 12.

Vybrat jméno dceři nebylo s naším zdrobnělým příjmením nejsamozřejmější. Všechny exotiky jsme hned vyloučili, nelíbí se nám a nechtěli jsme podlehnout módní vlně. Hlavně se jména typu Adrian nebo Kristian či Kornélie špatně zdrobňují a zkracují. Vznikají tak podivné patvary jako Adík, Kikin nebo Kornička. A když jim je nedají samotní rodiče, vrstevníci jim je jednou dají dost určitě – to znám dobře ze školy. To nebylo nic pro nás. Chtěli jsme jména variabilní a neutrální, nechtěli jsme vymýšlet patvary či přezdívky, ale říkat dítěti jménem, které jsme mu vybrali. Fakt ale je, že neteř našemu čerstvému miminku říká stále pracovním názvem „Broskvička“ a Tomáš jí překřtil na „HAFinku“. (Pravda – na jednom ultrazvukovém snímku jako by skutečně byla místo miminka zachycená dobře rostlá broskev).

Celkem jsem koukala, co mnozí dokázali vymyslet se jménem Tomáš. My mu říkáme snad jen Tome či Tomášku, občas Tomíku, ale už byl titulován i jako Tomajs (to se mi líbí) či Tomeček nebo Toman. Přijde mi nádherné, jak může jméno krásně rozkrývat vzájemné postoje vůči sobě a u Kateřiny je dost široká (nechápu, proč se říká široká, nebylo by lepší třeba „hodně barevná“?) paleta variant – od mám tě celkem rád přes jsi roztomilá po šíleně tě miluju. Zkrátka díky mému (našemu) křestnímu hned vím, v jaké jsem u koho libosti, a přijde mi to nesmírně fajn.

Čtěte také:

• Cvičení po porodu je i pro vás
• Jméno pro dítě: vybírat srdcem, nebo rozumem?
• Druhý a třetí měsíc života

Dědečkova-Ládínkova jsem byla výhradně Katunka, taky samozřejmě babiččina. A tak se jmenuje i moje hvězda, kterou jsem dostala k narozeninám od Lukáše. Prakticky všichni přátelé nebo kolegové mi říkají Káťo, což mám nejradši. Káťa jsem ráda pro drtivou většinu lidí. Katka mi říká málokdo. Jako Kateřina se představuji do telefonu a při oficiálnějším seznamování, jsem tak titulována u lékařů, v úředním styku a taky jsem Těhulka LIVE! Kateřina. Tato podoba se mi už dávno líbí (na rozdíl od doby, kdy mi byly 3 roky) – když mě tak někdo oslovil jako malou holku, bála jsem se, že jsem něco provedla. Znělo mi to příliš tvrdě. Jeden kolega mi zásadně říkal Káčo a to mi přijde taky fajn. Fakt je, že Káťa trochu infantilní oslovení pro kolegyni-učitelku, ale zkrátka se to ujalo. Taky jsem bývala Katuška, to dlouho. Jeden rodič mi říká Kačeno (nelíbí se mi), druhý Káčo, Katuš nebo Káčulo, ale na vánoční dárky mi píše zase úplně jinak – nejčastěji Katka, jak jsem vypozorovala. Asi si chce varianty mého jména pořádně užít, a proč taky ne. A Katuš mě oslovuje zásadně moje milá sestra. Začaly jsme si říkat z legrace variantou jméno s koncovkou -uš a dneska to neděláme jinak. Kdyby mě oslovila třeba Katko, cítila bych určitě značné odosobnění.

Malá Kačenka je zatím prostě Kačenka, nejmenší, nejzdrobnělejší varianta pro malé děvčátko. Ale taky je to někdy naše Kačenčička – samozřejmě jí tak říkáme v žertu, když se legračně pitvoří a je ještě roztomilejší, než je jindy jako Kačenka. Jenže už nám od svého narození přibyla o jedno kilo a vytáhla o 8 cm, brzy už to na Kačenčičku moc nebude. Máme radost, jak prospívá, to je jasné, jak holčičkovatí. Příští lékařskou kontrolu nás čeká už snad i propichování uší – náušničky jí přinesl Ježíšek (babička a děda, to je u nás už rodinná tradice). Dostane úplně první miminkovské a potom dětské po mně – ty jsem dostala při narození od svého dědy a schovávala si je pro svou dceru.

A co jinak? Nedala jsem si předsevzetí, ale mám plány na leden. Čeká mě poslední kontrola po šestinedělí v CMC, Kačenku další kontrola kyčlí, chystám se jít ozdravit se do sauny (budu-li zdravá) a začít chodit cvičit – pro začátek jednou týdně sem k nám naproti do školy. Těším se jak blázen. Svoji Kačenčičku i Tomáše šíleně miluju, ale taky je fajn být hodinku za týden bez nich a věnovat se jen sobě. Potřebují mě odpočatou, maminku v kondici a na tom hodlám pracovat.

Mějte se fajn, milé Kateřiny, ale i vy další.
Kateřina