Klub těhulek (140): Čekání na Sebastienka!
Mára už má po termínu a Sebastienkovi se stále nechce na svět. Není divu, že jeho maminka není zrovna dobře naložená – ráda by už chovala vytoužené miminko a zatím se musí potýkat se svým nemotorným tělem. Dokonce ani zaručené rady k vyvolání porodu nepomáhají. Co dělat?
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Ahoj všichni!
Tak vidíte, nejdřív mi doktoři řeknou, že Sebastienek nevydrží v bříšku ani do 38. týdne a teď přenáším. Pak věřte doktorům…
Nedokážu už moc popsat své pocity. Jsem několik dní po druhém termínu, oteklá, nemotorná, neschopná vyjít schody nebo se sama vykoupat. Jsem naštvaná, unavená, zničená, pořád nespokojená a s přehnaně vysokými nároky na každého včetně sebe.
Je to hodně deprimující období a jediné, jak z něho ven, je mít už Sebastienka u sebe. Už se tak nemůžu dočkat. Zkouším veškeré babské rady. Všechna okna v celém domě umyta, vysátí všichni pavouci z rohů, vymalováno, vydrhnutý dlaždičky v koupelně, nejméně dvakrát přeskládaná garáž i sklep… Čaj z listu maliníku piji již od 34. týdne, odvar ze skořice a jiné koření vyzkoušeno, běhání (v mém případě teda velmi pomalé plazení) po schodech, milování, horká sprcha… já už nevím, co mám dělat. Čtěte další možnosti bezpečného vyvolání porodu.
Vím, že až bude ten pravý čas, tak to přijde, ale co když ne a já budu muset jít na umělé vyvolání? Hodně jsem si četla zkušenosti jiných maminek a opravdu to není procházka růžovou zahradou. Ale především je to pro tělo nepřirozené a podle mě pak až moc rychlé. Nechávají přenášet maximálně 10 dní, což mi vychází na neděli. Tak snad se do té doby něco stane a já začnu rodit. Někdy už mívám bolesti, že si říkám, že je to tu a nakonec nic. Nemáte tajné rady jak tomu pomoci? Napište mi do diskuze.
Jediná výhoda je, že mě naprosto přešel strach z porodu. Už se na něj tak těším, jelikož odměnou za těch náročných devět měsíců mi bude si pochovat svého vytouženého syna. Věřím stále na krásný, klidný a hlavně přirozený porod.
Můj pocit z porodu bych přirovnala k tomu, jako bych šla k maturitě. Nevíte, co vás čeká, jste nervózní a máte hrozný strach, ale na druhou stranu už chcete mít ty 4 roky dřiny a náročné dva měsíce ustavičného učení za sebou. Víte, jak je to pro vás důležité, záleží na tom, zda dostanete od rodičů slíbenou motorku a zda se dostanete na vysokou školu, o kterou tak moc stojíte. Prostě už tomu neuniknete, netušíte, jakou si vytáhnete otázku, ale věříte, že jste důkladně připraveni a nic jste nepodcenili.
Je mi jasné, že toto přirovnání je velmi vzdálené, a vím, že maturita se dá opakovat, ale tak to teď cítím. Nebo když vás začnou ukrutně bolet zuby a jste objednaná k zubaři. Hrozně tam nechcete, ale je vám jasné, že jakmile to zvládnete a po pár dnech se vše zahojí, už vás zuby bolet nebudou.
Nemám moc dobrou náladu a myslím, že se to velmi odráží v tom, co píšu, ale tohle čekání je nekonečně dlouhé. Je krásně a já bych se tak ráda už starala o svého Sebastienka. Ani se už nebojím mateřství, jsem připravená!!!
Držte mi moc palce, ať se mi mé přání splní. A příště už určitě napíšu o mém krásném porodu.
Mára
