Klub těhulek (139): Nohy jako sudy
Mára dospěla do čtyřicátého týdne těhotenství a už se nemůže dočkat porodu. Není divu, trápí ji otoky a bolesti dolních končetin, a místo aby odpočívala s nohama nahoře a užívala si posledních dní těhotenství, musí pořád něco dělat.
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Ahoj všichni!
Tak, a je to tu. To nekonečné těhotenství a radosti i starosti z něj mají být u konce. Tento týden mám termín porodu. A to už měsíc doktoři vyhrožují, že se může Sebastienek narodit každým dnem a do termínu určitě nevydrží. No a vidíte, ven se mu rozhodně nechce. Poslíčky už nepřišly, takže mám sice klid ale také pocit, že se nic neděje.
Z předporodní poradny jsem malinko zklamaná, malinko víc. Nikdo mi nic neříká, ani když se zeptám. Vadí mi tahle neinformovanost. Váhu prý už v pozdním těhotenství nezjišťují. Jak to že všichni kolem mě vědí přibližnou váhu, stav placenty, množství plodové vody nebo i třeba obvod hlavičky??? Já netuším naprosto nic. Jediný odhad váhy vím ze screeningu ve 30 týdnu těhotenství a to bylo 1600 g. Ale teď nemám představu, zda je malý, průměrný či je to obřík. Ale podle toho, jak strašně jsem přibrala, bych sázela na obříka. Takže minule jsem tam jela v poledne v těch největších vedrech, natočili monitor, změřili tlak a se slovy, že je vše v pořádku, mě poslali domů. Snad zítra z nich něco vypáčím.
Mám posledních pár dní hrozné problémy s otoky. Vím, že si za to můžu i sama, ale já nedokážu jen ležet a nic nedělat. Nohy mi natékají od půlky stehen do neuvěřitelných rozměrů. Nevejdu se téměř do žádných bot. Stát na nohách je pro mě utrpení, natož někam dojít. Nemívám to pořád, ale stačí jen pár hodin na nohou a je to tu. Kotníky a kolena nejsou vidět, lýtka jak dva soudky a prsty na nohou se slévají do jednoho. Ta bolest je hrozná. Nic pak už nepomáhá ani rady typu studené obklady nebo dát si nohy nahoru. A hlavně když si je dám nahoru, co pak mám asi dělat? Sedět u počítače mě opravdu nebaví. Takže si za to můžu sama. Ale mám pak radost, co vše zvládnu a co všechno jsem udělala.
Třeba o víkendu jsem vyrazila na dlouho očekávaný Apetit piknik a moc si to užila. No, a v neděli jsem si vydupala, že půjdeme jako každoročně na samosběr jahod. Ve dvou lidech necelé dvě hodinky a 45 kilo jahod. Jsem na sebe hrdá. Udělala jsem plno džemů, Sebastienkovi přesnídávky, dřeně do mrazáku a část zpracuji na víno. Ale teď slibuji, že už opravdu budu odpočívat a nepřemáhat se. Jen čekat a čekat.
Moje těhotenství je opravdu u konce. Třeba to je můj poslední deníček. Hodně musím přemýšlet, ale už jsem prostě taková. Co když to byl můj poslední bezdětný víkend v životě? Co když se mateřské pudy hned neprojeví? Co když se o něj nebudu umět postarat? Vždyť já opravdu miminko ani nikdy v náruči nedržela. Mám strach a manžel mi moc v tomhle nepomáhá. Ten jen řekne, že to bude dobré a že nevidí důvod, proč bych to nezvládla, ale já se opravdu bojím. Jsem normální? Napište mi do diskuze.
Mám už v noci i bláznivé sny. Připadám si jak šílenec. Pořád mám pocit, že doma není nic připravené, ale hlavně, že já nejsem připravena. Chtěla bych vědět, jaké to je být matkou, a vím, že během pár dnů se to dozvím. Na jednu stranu se nemůžu dočkat, až ho uvidím a až za sebou budu mít porod, a na tu druhou nevím, co očekávat. A jak to budu zvládat. Pozitivní nálada matky se podle mě hodně odráží na náladě miminka, takže udělám vše pro to, abych byla šťastná. Jo budu! Prostě to zvládnu a bude vše tak, jak má být.
Držte mi prosím pěsti, ať máme klidný a hladký porod a ať si konečně odpovím na všechny své otázky. Těším se na něj moc…
Mára
