Klub těhulek (133): Pobyt v nemocnici

S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.

Ahoj všichni,
tak a je to tady. Ano, myslím, že to přišlo. Konečně mi není zle a nic mě nebolí, prostě po dlouhé době se cítím dobře. Teda nemůžu jíst přesně to, co bych chtěla, a nemůžu dělat úplně vše, co bych si přála dělat, ale jinak je mi fajn. Mám už vše nakoupené, nábytek stojí na svém místě a já jsem v klidu.

Pracuji teď na postýlce. Sehnala jsem přes mamku a její kamarádku svoji postýlku. Postýlku, ve které jsem spala já i můj starší bráška. Celou jsme ji obrousili, opravili a já ji teď natírám. Chtěla jsem pistáciovou barvu, takže jsem momentálně celá upatlaná od překrásně jedovatě zelené barvy. Postýlka bude dokonalá. Manžel Sebastienovi vyrobil ze starých europalet poličky na knížky, tak už jsou chuděry také natřené na zeleno. Pistáciově zelená je fajn, mám ji moc ráda. Teď už opravdu dolaďuji detaily. Mám samolepky písmenek, tak mu je nalepím na zeď do jeho koutku, složím z nich jeho jméno. Pak už jen slepit modely letadélek a pověsit je na provázek ke stropu a podobné drobnosti. Moc si to poslední vylaďování užívám.

Celé těhotenství se vám mění chutě. Snažila jsem se vždy dodržovat zdravý životní styl. Nikdy bych nevzala do pusy uzeniny jako špekáčky, párky, klobásy, smažené jídlo se mi hnusilo, čokoládu jsem k smrti nenáviděla a vlastně celkově po sladkém jsem nikdy netoužila. A v těhotenství? Prvních pár měsíců jsme přežila jen díky čabajce a kyselým okurkám, poté jsem přešla na smažená jídla a fastfoody, majonézové saláty, tuny bílého pečiva, opékané špekáčky, uzené maso, bramboráky a mnoho dalších ohavností, které vystřídala, ano tušíte správně, čokoláda. Snědla bych celou čokoládovou vesničku Orion, museli jsme nakoupit krabice čokolád všech možných i nemožných příchutí. Jedla jsem ji jak pominutá, dokázala jsem sníst i dvě tabulky za večer. A teď? Teď mi zůstalo od všeho něco, ale musím se už dost krotit. Večer si ráda dám opečeného buřta na ohni s chlebem, poté sním celou krabici Raffaella a nakonec to zapiji litrem sladké limonády. Ale hodně už se snažím to změnit, jen ne vždy to jde tak dobře. Poslední dobou jsme se stala závislá na hruškách a jahodách. Cpu se tím od rána do večera. Spotřeba hrušek je už celkem neúnosná a manžel mi je musí kupovat každý den. Tak počkám, co bude dál, a celkem se děsím.

Koukám do kalendáře a tento týden mě nic nečeká, jen zítra práce a zbytek týdne klid. Zítra také máme s manželem výročí, kdy jsme se poznali, tak jsem zarezervovala místa v restauraci a koupila i dárek. Bude krásné si připomenout naše první seznámení. A příští týden se snad nezastavím. Mám asi tři vyšetření, plavání, návštěvu kamarádky a další focení pro Babyweb, na které se nesmírně těším. Ach jo, to tak letí, už jen pár příspěvků a Sebastien bude na světě. Těch devět měsíců uteče, ani nevím jak…

Doufám, že Markéta s Lukáškem vše zvládají a moc si užívají jeden druhého… A příští týden vám povím, jak jsem vše stihla či nestihla dodělat…
S láskou Mára

Markéta je právě ve 32. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

Ahoj těhulky,
tento týden jsem zažila, jak snadno se štěstí mění v beznaděj a strach a jak rychle se to všechno zase vrací zpět a přijde obrovská úleva. Také jsem poznala, jak strašně rychle se objeví strach o dítě a jak děsivý umí tento strach být.

V pondělí jsme s Lukáškem jeli na převážení. Pan doktor si nás pozval raději dřív, když jsme ten týden předtím nepřibrali ani gram. Tentokrát jsme ale jen za víkend přibrali jedenáct deka, navíc přes víkend skoro neblinkal. Byla jsem moc ráda a myslela si, že to nejhorší máme za sebou a že teď už bude všechno dobré, ale opak byl pravdou. Pan doktor nám ještě řekl, že pokud bude blinkat, ať zavoláme, a že jinak se uvidíme za týden, a pokud bude vše v pořádku, dá nám už pokoj.

Druhý den ale začal Lukášek opět blinkat. Nechala jsem to zatím být a doktorovi zavolala až ve čtvrtek, kdy už toho ráno podle mě vyzvracel docela dost. Pan doktor nás prohlédl a pro jistotu nás poslal do nemocnice na ultrazvuk. Při ultrazvuku nic moc neviděli, Lukášek byl totiž hodně zaplynovaný. Doktor nám ale řekl, že má malý zvětšený žaludek a že to bere jako důkaz jeho neprůchodnosti. Byla jsem strachy bez sebe a začala jsem plakat. V nemocnici si nás nechali s tím, že Lukáška odplynují a udělají mu kontrolní ultrazvuk a budou sledovat moje kojení. Musím říct, že mi tam nebylo zrovna nejlíp. Neustálý dohled nad mým kojením. Vysvětlování proč svoje dítě chovám, když pláče a bolí ho bříško, a že ho mám dát spát, aby poznal rozdíl mezi nocí a dnem. Navíc ani rady ohledně kojení nebyly přesné. Pro jedny bylo šedesát mililitrů, co jsem nakojila, málo a pro druhé dost, když jsem pak nakojila sto dvacet, pro jednu sestřičku to bylo výborný, pro druhou už zase přepíjení. Podle jedné jsem neměla kojit dřív jak po třech hodinách. Podle druhé dřív vůbec nevadí, byla jsem naprosto zmatená a naštvaná. Nakonec ale druhý ultrazvuk dopadl skvěle a i moje kojení bylo pro Lukáška dostačující, a tak nás v sobotu propustili domů.

Spadl mi obrovský balvan ze srdce, když jsem zjistila, že je Lukášek v pořádku a že ani kvůli mně nestrádá. A i když blinkání pořád přetrvává, teď vím, že je to naprosto normální a že Lukášek je naprosto zdravé miminko, které jen trošku hltá. A já jsem teď ta nejšťastnější a nejspokojenější maminka na světě.

Přeji krásný týden bez problémů a se zdravými dětmi, protože to je to nejdůležitější.
Markéta