Klub těhulek (132): Dobrá máma
Každá maminka chce být nejlepší maminkou pro své děti. To řeší jak Mára, která se na svou důležitou roli teprve připravuje, tak i Markéta, která už jí je, a jak dokazují její trable s kojením, je to sice krásná, ale někdy těžká role, která občas stojí i slzy.
Zdroj: archiv redakce
S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.
Ahoj všichni,
jsem těhotná, jsem těhotná, jsem těhotná. Pořád si to musím opakovat, ať si toho ještě užiji. Každým týdnem se víc a víc blížím k zakroužkovanému datu v kalendáři. Pocity jsou hodně smíšené. Na jednu stranu se už nemůžu dočkat. Až bude Sebastienek konečně na světě a já si ho budu moct konečně užít. Na druhou stranu, mám ráda svůj klid a umím být někdy trochu sobec. Samozřejmě mám vše promyšlené a moc dobře jsem věděla, do čeho jdu, ale teď je to takové víc skutečné.
Neumím si představit, jaký to je pocit být matkou. A mám z toho strach. Vím přesně, jaká nechci být a jaké chyby nechci dělat. Jenže bůh ví, jak to opravdu bude a jestli zvládnu všechno tak, jak si představuji. To nejdůležitější pro mě je, aby byl Sebík tím nejšťastnějším dítětem. Aby měl překrásné dětství a pohodové rodiče, kteří se mu budou maximálně věnovat. Manžel se už nemůže dočkat, až s ním bude chodit na letiště a zatahovat ho do tajů letectví. Už mu vybral pilotní sluchátka a leteckou školu. Vím, že bude perfektní táta a na Sebiho se nesmírně těší. Jsem šťastná, že zrovna on bude otec mého dítěte.
Jinak se během týdne nic zvláštního nestalo. O víkendu jsme byli na svatbě mé kamarádky. Vstávala jsem v 6 ráno a domů jsme dojeli kolem půlnoci. Zvládla jsem to perfektně a ani jsem nebyla neobvykle více unavená. I když druhý den jsem prospala snad úplně celý. Také se mi stále nepodařilo najít opravdu dobrého gynekologa. Buď mě už nechtějí přijmout, anebo recenze na internetu mluví za své a evidentně bych si ani trochu nepolepšila. Takže jsem dnes byla na další kontrole. Opět nic nevím, a to ani to, na co jsem se přímo zeptala. No, už jen jednou a to zvládnu.
Začínám si hodně číst o porodu a jeho příznacích. Ano, už se netvářím, že se mě to netýká. Četla jsem plno rad, jedna se mi líbila nejvíce a také byla nejčastější: „Pokud chcete prožít klidný porod, nechoďte do předporodních kurzů“. Nechodím. Říká se, že to každý pozná, a já pevně věřím, že nebudu výjimka. Každý člověk, miminko i porod je jedinečný a asi by mě víc stresoval pocit, že něco je jinak, než mě to někdo učil.
V týdnu jsem ale měla namále. Naprosto mi ztvrdlo břicho a celé mě začalo bolet – nikoli intervaly ani sílící či mizející bolest, ale stálá tupá bolest úplně celého bříška a Seba kopal jak splašený. Poloha ležmo na boku byla to nejhorší. Jediné, co malinko pomáhalo, bylo lehnout si na záda. Poté jsem se bolest snažila rozchodit a ve finále pomohla až sprcha. Ale byla jsem rozhodnutá, že jakmile se manžel vrátí (mělo to být každou chvilku) pojedeme do nemocnice. Nakonec během hodiny a půl bolest úplně vymizela. Stalo se vám to někdy? Netuším, co to mohlo být. Napište mi do diskuze. Měla jsem ohromný strach o Sebinka, nejde o mě, ale o to naše nejdražší Zrníčko. Snad už do porodu bude klid od všeho špatného.
A abyste věděli, našla jsem negativní věc na tom krásném počasí – nemám krátké kalhoty. 🙂
Všem těhulkám hodně sil a pozitivní nálady a za týden opět tady…
Mára
Ahoj těhulky,
tento týden bylo pro mě kojení naprostým utrpením, a to nejen kvůli bolesti, která se poslední dobou stává nesnesitelnou, ale i tím, že Lukášek za poslední týden nepřibral ani gram.
Už minulý týden jsem vám psala, že Lukášek přibral za týden jen deset deka a tento týden to bylo ještě horší. Když jsme po týdnu opět přijeli k panu doktorovi, byla jsem si jistá, že Lukášek přibral alespoň něco, ale právě naopak nepřibral vůbec nic. Navíc nás celý týden docela dost trápilo zvracení. Tak jsem u pana doktora Lukáška nakojila a zjistili jsme, že za patnáct minut nakojím 80 ml, což by mu údajně mělo stačit. Díky tomu, že se Lukášek najedl dobře, vyloučil doktor nedostatek mléka. Kvůli tomu zvracení se doktor koukl i na bříško, kde viděl něco na střevech a začal mluvit o neprůchodnosti střev a operativním odstranění. Napsal nám žádanku na ultrazvuk s tím, že když se Lukášek ještě jednou pozvrací, máme tam jet, a pokud se nabude dít nic, máme přijet v pondělí znovu na kontrolu. Byla jsem naprosto vyděšená, ale další dny se naštěstí Lukášek už jen trošku ublinkával, a tak jsme zatím nikam nejeli a uvidíme tedy, co nám pan doktor v pondělí řekne.
Další problém s kojením nastal v tom, že si Lukášek říká častěji o mlíčko a moje bradavky se asi nestihnou zahojit z dřívějšího kojení. Minulé týdny jsem s bolením při kojení neměla vůbec žádný problém. Vždy to jen trošku zabolelo, když se Lukášek přisál, to se ale tento týden změnilo a já nemůžu kojení pomalu vydržet. Kvůli Lukáškovi samozřejmě vždy vydržím až do konce, ale celé kojení protrpím jako pes a někdy i probrečím jak malá holka. Snažím si bradavky mazat hojivou mastí, ale moc to nepomáhá, a tak ani moc nevím, co s tím. Co pomůže při bolestivém kojení? Jestli jste měly podobný problém, napište mi prosím do diskuze, jak jste to řešily. Za vaše rady jsem pokaždé moc ráda a vždy mi hodně pomůžou. To víte, jsem ve všem ještě nováček.
Také jsme vysadili kapičky na prdíky, a tak užíváme jen fenyklový čaj. (Další možností léčby prdíků je homeopatie.) Poradila mi to jedna paní z vesnice, která má osmiměsíčního chlapečka, který jí po těch samých kapkách také zvracel, a když je vysadili, zvracení přestalo. Tak jsem se rozhodla vyzkoušet, zda nám zvracení také nezpůsobují kapky. A jak už jsem psala výše, od vysazení kapiček jsme už jen ublinkávali mlíčko. S prdíky také zatím nemáme žádné problémy čajíček funguje nejspíš i samotný, a tak zatím žádné jiné nepotřebujeme, i když radši se v lékárně poptám po nějakých jiných… co kdyby náhodou.
Příště vám tedy povím, jak jsme dopadli u pana doktora a jestli jsme museli kvůli bříšku do nemocnice, nebo jsme si užili s celou Lukášovou rodinou stavění máje.
Tak krásný týden a ať jsou ti naši prckové zdraví a nic je netrápí.
Markéta
