Klub těhulek (131): Jak zlobí miminko?

S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.

Ahoj všichni,
tak počasí nám vydrželo celý týden, střídaly se jarní a dokonce i letní dny. Náramně jsem si je užila všechny. Na zahrádce to konečně postoupilo k lepšímu a já jsem spokojená. Pařník je hotový, mrkve, ředkvičky a salátek nasetý. A když náhodou bylo trochu zamračeno či pršelo, vždy se našla práce v domě. Natřeli jsme okna a dveře a taky vymalovali kuchyň a horní obývák.

Mé těhotenství se přehouplo do posledního trimestru. Konečně se začínám cítit opravdu těhotně. Připadám si, že mi to moc sluší, opravdu o sebe dbám a bříško ráda vystavuji. Naštěstí stále můžu nosit své oblečení. Sice mám už 15 kilo navíc ale vše je jen v bříšku. Bříško už nevypadá přejedeně, ale jako těhotenské bříško. Lidé mě pouští sednout v metru i tramvaji a já pociťuji únavu, vyčerpanost a neskutečně oteklé nohy. Každý centimetr čtvereční od pasu dolů mně bolí a otéká. Čím víc se to blíží, tím víc jsem nervní, ale na druhou stranu se i víc a víc těším, až bude vše za mnou. Dnes jsem měla poslední ultrazvukový screening už v porodnici. Potkala jsem se s nesmírně příjemným panem doktorem a porodní asistentkou. Vše dopadlo dobře, krásně rosteme, vše je, jak má, a stále je to chlapec. Podle odhadu ultrazvuku už váží 1609 g, tak doufám, že nebude přibírat tímhle tempem dál. Už teď mi připadá, že to je tedy pěkný cvalík. I já se teď začínám krotit, místo čokolády si dávám ovoce a místo smažených brambůrek zeleninu. Moc to nefunguje na uspokojení chutí, ale pro Sebíka a pro svůj dobrý pocit to zvládnu. A bůh ví, co budu moct a nebudu moct jíst během kojení.

Doma již vše připraveno, kromě postýlky a chůvičky mám už snad vše. Jsem přesvědčena, že polovina věcí je i naprosto zbytečná, ale co kdyby. Hodně dlouho jsem přemýšlela nad monitorem dechu. Četla jsme si plno diskuzí a článků na toto téma a rozhodla jsem se jednoznačně monitor dechu koupit. Teď už pomalu začnu kupovat věci do porodnice. Tašku už jsem si vybrala, jen ji začít plnit. Je až neúnosné, jak se vše blíží a jediné, co mi zbude, jsou vzpomínky a tento deníček. Jsem moc ráda, že Babyweb má projekty jako tento. Nejenže každá těhulka ví, že v tom není sama a že stejné problémy má každá, ale já budu moct vzpomínat, jaké to vlastně vše bylo…

Mára

Markéta je právě ve 30. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

Ahoj těhulky,
netušila jsem, že s výchovou dítěte budu muset začít už teď v takhle raném věku. První lekce začala už v porodnici a Lukášek se ji po jednom dni brečení naučil dodržovat, ale po poslední návštěvě u pana doktora se vše změnilo.

Začnu ale popořadě. První lekce výchovy začala čtvrtý den po porodu, který je v porodnici zaměřen na kojení. Lukášek byl od začátku strašně hladový a dožadoval se jídla pomalu každou hodinu, když to ale zjistila sestřička, všechno nám zakázala a my jsme museli dodržovat přestávku mezi kojením tři hodiny a kojit maximálně deset minut. No, co vám budu povídat, Lukášek a vlastně i já jsme to nesli hodně špatně. Ale po pouhém dni se to naučil a byl celkem spokojené miminko.

To ale bohužel už neplatí. V pátek jsme byli na kontrole u pana doktora a ten zjistil, že Lukášek z 3400 g přibral jen na 3500 g a zdálo se mu to málo. Řekl nám, ať kojíme sedm minut z jednoho prsu a dalších sedm minut z druhého. Tak jsem to začala dodržovat, co bych pro svého syna neudělala, přece ho nenechám hladovět. Jenže nastala úplná katastrofa. Lukášek se dožaduje kojení pomalu dvacet minut, někdy i déle a skoro každé dvě hodiny. Mně by to nevadilo, kdyby ovšem skoro polovinu toho, co vypije, po kojení zpátky nevyzvracel. Jenže když mu odmítnu dát víc, nastane rodeo a brečíme až do dalšího kojení. Vážně nevím, co s tím mám dělat. Navíc s takovým kojením už vlastně pomalu nestíhám nic jiného. Pokud máte s něčím podobným zkušenost, napište mi prosím do diskuze, jak jste to řešili vy.

Další lekce výchovy, která tento týden nastala a kterou zatím nemáme ještě naučenou, je nošení a tulení se s Lukáškem. Po spoustě návštěv a prdíků se náš prcek naučil chovat a teď to vyžaduje skoro pořád kromě doby, kdy je v kočárku, a nočního spaní. Zatím se nám tento problém a vlastně i díky mně nedaří překonat. Já prostě nevydržím ten usedavý pláč a musím Lukáška vzít do náručí a utišit ho. Tak uvidíme, kdy tuhle první rozmazlenost překonáme a já konečně budu mít taky trochu času i na něco jiného než jen na našeho syna, i když s ním tedy čas trávím neskutečně ráda a za nic bych to nevyměnila.

A poslední událost, která se tento týden stala a na rozdíl od těch dvou předchozích je pozitivní. Zbavili jsme se prdíků, tedy prozatím a snad to tímto nezakřiknu. Po další probrečené noci, kdy Lukášek nespal od osmi večer do čtyř do rána, jsme i s Lukášem jeli na návštěvu k mým rodičům, kde na nás čekaly i moje tety, které Lukáškovi přivezly spoustu dárků a mezi nimi byl i fenyklový čaj, který jsme ten den hned ten den vyzkoušeli a byl naprosto dokonalý. Po dvou minutách začal prcek prdět a do půl hodiny se i vykakal, takže maminkám a miminkům, které trápí bolavé bříško, ho vřele doporučuji, je bezvadný.

Užívejte si krásné, teplé, slunečné dny a u dalšího povídání ahoj
Markéta