Klub těhulek (110): Týden plný dobrůtek
Seznámíme se s novou těhulkou, a aby se to nepletlo, jmenuje se Markéta a je v sedmém týdnu těhotenství. Druhá Markéta už ví, co nosí v bříšku. A naše velká cestovatelka Gábina projela za minulý týden půl republiky.
Zdroj: archiv redakce
MARKÉTA:
Moc vás všechny zdravím,
jmenuji se Markéta, je mi 25 let a žiji v Praze. V září jsem si vzala toho nejlepšího chlapa na světě. Mimčo jsme nechtěli plánovat, spíš jsme tomu chtěli dát volný průběh. No, ono se to lehce řekne volný průběh. Můj mozek se změnil na ovulační kalkulačku, do diáře jsem si zapisovala snad úplně vše a na nic jiného nedokázala myslet. Na internetu jsem si už vybrala vše – od oblečení, kočárku, hraček… dokonce mám vybranou i školku. Ano jsem takový blázen. Ale mám ráda vše dopředu jasné a nalajnované.
Počítali jsme, že za pár měsíců či půl roku by to mohlo vyjít. Hledala jsem si novou práci, jelikož jsem z jedné zrovna odešla a přemýšlela o delší zimní dovolené někde v tropech a jiných plánech do budoucnosti.
Jenže se mi zpozdila menstruace, u mě celkem normální, první test se ukázal jako negativní a já byla v klidu. Po týdnu přišel další kontrolní test a to už byl ten náš – pozitivní. Opravdu jsem nečekala, že to vyjde hned napoprvé a naprosto mě to zaskočilo. Když přišel domů manžel a já mu to řekla, tak jsem čekala velké překvapení, skoro až šílené reakce radosti, slzy a jiné. A jak to opravdu bylo? Podíval se na mě s naprosto klidným pohledem a řekl: „Já to vím, věděl jsem, že to vyjde hned napoprvé, nejsem přece žádné béčko.“ To je asi vše k našemu početí a zjištění, že nejspíš za necelých devět měsíců budeme rodiči.
Každý den trávím na internetu zjišťováním, co vše mě čeká a nemine, mám nakoupené snad všechny knihy o těhotenství a dětech, co měli. Zatím se držím, nezvracím. Jen nedokážu jezdit hromadnou dopravou. Každá převoněná slečna, pach cigaret z chlapíka přede mnou a jiné „vůně“ mě nutí ihned opustit tramvaj a počkat na další. Doma nedokážu vařit ani vyměnit kočkám záchůdek. V noci chodím na záchod snad každou půlhodinu a vyspat se je pro mě překrásný sen.
Celou noc se mi zběsile honí hlavou myšlenky: Budu dobrá máma? Jak to změní můj život? Jak to jen všechno zvládnu? Někdy i manžela uprostřed noci probudím, abych zjistila, jaký názor má on. Vždy jen rozespale odpoví: „To zvládneme, bude to v pohodě“ a opět v klidu usne. Já se jen převaluji a pozoruji jeho chrápající tělo a uvědomím si, že u něj se nic nezměnilo a ani nezmění. Jeho nečeká ohromné břicho, nevolnosti, vytahaná prsa, strie, křečové žíly nebo porodní bolesti. Ani ho nečeká 24 hodin péče o mrňouska, který na mně bude naprosto závislý. Je tohle spravedlivé? Jestli někdy řekne, že „jsme těhotní“, asi ho zakopu na zahradě. My těhotní NEJSME, jen já a upřímně mám z toho zvláštní strach…
Mára
MARKÉTA 2:
Ahoj těhulky,
tento týden jsem se dozvěděla, že místo očekávané Šárinky i místo druhé možnosti Ondráška budeme mít vlastně Lukáška a já společně s Lukášovou maminkou a švagrovou jsem dala dohromady oblečky, které dřív patřily synovcovi, ale náš Lukášek je ještě určitě unosí.
Týden začal opět hlídáním, které znovu probíhalo dobře. Je ale pravda, že každé další hlídání se domů vracím o něco více a více unavenější. Děti jsou strašně hodné, ale ta neustálá ostražitost, brzké vstávání a příjezd až v pozdních odpoledních hodinách mě celkem unavuje. Proto taky, i když mě hlídání hodně baví, jsme se s paní rozhodly, že spolu budeme spolupracovat jen do konce roku. A jelikož jsou v prosinci Vánoce a na vysokých školách začíná zkouškové období, pro mě konec hlídání znamená 10. prosince.
Ve středu, jak jsem vám psala už dopředu, jsem byla na velkém ultrazvuku. Byl to celkem zážitek, protože tam se mnou byl i Lukáš, a tak i on konečně viděl své dítě. Pan doktor nám dokonce řekl, že čekáme kluka a vysvětlil nám, že všechno se vyvíjí tak, jak má. Musím ale přiznat, že mi pan doktor byl celkem nepříjemný a na můj vkus až příliš tvrdý a tím mi ten zážitek trochu zkazil. I přes to všechno jsem si ale z ordinace odnesla dobrý pocit z toho, že je Lukášek zdravý, a taky jeho tři krásné fotky.
Nejdřív jsem si taky myslela, že z toho, že u mě v bříšku bydlí chlapeček, bude Lukáš trošku zklamaný, protože si přál Šárinku, ale jak mile jsem začala o tom, jestli zajedeme koupit nějaké modré oblečky, koukl se na mě, jako kdybych spadla z měsíce, a řekl „snad zelené ne!“ Abyste tomu rozuměli, Lukáš a vlastně všichni muži z jeho rodiny jsou myslivci a vypadá to, že velký Lukáš do tohoto koníčku chce zasvětit i malého Lukáše, a to hned od narození.
Nejhezčím dnem v týdnu byla ale sobota a myslím, že se nejvíce líbila hlavně Lukáškovi. Jak jsem vám už psala, bydlíme já i Lukáš na vesnici a tam je úplně normální koupit si malé selátko, vykrmit si ho, zabít ho a udělat si z něj ty nejlepší dobrůtky na světě. A přesně tohle se v sobotu dělo u Lukáše. Jeho bratr, který je řezník, udělal samé výborné věci a já s malým Lukáškem jsme si oba nacpali bříška až k prasknutí a bylo nám fajn.
Poslední úkol, který na mě samozřejmě až po uklízení v našem bytě čekal, byl ten, že jsem musela roztřídit modré a malinké oblečky Lukášova synovce. Tím jsem zjistila, že toho určitě moc kupovat nebudu, protože už teď by to Lukášek jen stěží unosil vše. Tak snad koupíme jen něco zeleného, aby byl Lukášek jako opravdivý myslivec.
S přáním krásného týdne plného dobrůtek.
Markéta
GABRIELA:
Přeji hezký den všem čtenářům Babywebu, kdybych byla jasnovidec, viděla bych minulou odpočívací neděli jako předzvěst perného týdne, který následoval. Ale jelikož nejsem, musela jsem si celý týden hezky prožít, ale hlavně užít.
Ve středu jsem se dopoledne po své ose přesunula do Prahy a tam už jen přesedla ke kolegům, kteří mě dovezli až do Brna, kde se konalo poslední setkání v rámci pracovního projektu. Jelikož jsem to slíbila, musím touto cestou poděkovat Daliborovi, Lubošovi, Štěpánovi a Peterovi za to, že byli skvělí kolegové, kteří se o mě starali, vozili mě a hlavně rozesmívali. To hlavně. Na závěr projektu jsme všichni dostali odznáček, certifikát a skvělou večeři.
Protože jsme byli v Brně tři dny, čekaly nás večeře dvě. Obě dvě byly naprosto luxusní. Druhá večeře se odehrávala ve slavnostnějším duchu, protože se jednalo o závěrečnou. Všichni kolegové byli v oblecích a my děvčata jsme zvolily taky večerní oblečení. Byla to krásná atmosféra. Generální ředitel naší společnosti pronesl několik slov a pak už jsme postupně dostávali odznaky a certifikáty. Po pracovním dni se všichni těšili na jídlo. Včetně mě a Vítka. Pro druhou večeři jsem zvolila polévku, pak jsem si objednala výborný salát s bagetou. Skoro by to vypadalo, že jsem toho moc neměla, ale tuhle kombinaci jsem zvolila schválně. Na nabízeném meníčku se totiž nacházel ještě dezert. A proto jsem zvolila jen salát. Protože nezakončit takovou večeři palačinkou s vanilkovou zmrzkou a šlehačkou by byl prostě hřích. Byl to skvělý večer. Z celé republiky byli vybraní zaměstnanci, a přestože jsme výběr nemohli ovlivnit, sešli jsme se povedená „banda“, která plnila zadané úkoly, ale zároveň si dokázala u večeře povídat o životě a neskutečně se u toho nasmát.
Poslední den jsme žádný úkol v plánu neměli, takže jsme se mohli po snídani vydat rovnou směrem k domovům. Kolegové mě opět odvezli do Prahy a z Prahy domů jsem dojela sama.
Mohlo by se zdát, že jsem přijela domů a užila si s Járou klidný víkend. Kdepak… to bych nebyla já, a vlastně ani Jára. Takže jsem doma přebalila tašku a vyrazili jsme opět na cestu.
V létě jsme s Járou od maminky Ivanky dostali poukázku na ubytování v hotelu v Liberci, součástí kterého je i obrovský aquapark. Takže náš směr byl tentokrát opět na Prahu a pak hurá do Liberce. Do hotelu jsme dorazili odpoledne a hned jsme se vydali prozkoumat koupání. Já i Jára vodu milujeme, takže větší nadšence byste tam ten den nenašli. Já jsem hezky v klidu plavala a pak jsem se na závěr usadila v teplém bazénku, ve kterém skoro nikdo nebyl. Takže jsem si tam krásně odpočinula a chvíli si povídala s Vítkem. Jára mezitím vyzkoušel snad všechny atrakce a tobogany. Asi po dvou hodinách jsme toho měli oba na první den dost, takže jsme se rychle převlékli a vyrazili na obhlídku okolí.
Všechno včetně restaurací a obchodů bylo v komplexu hotelu, takže jsme mohli vyrazit jen tak a nemuseli se balit do zimní bundy a kabátu. Po večeři jsme šli prozkoumat další atrakci v hotelu, tzv. IQPark. A jak už nás všichni jistě znáte, neskutečně jsme se nasmáli. Jára je komik, takže musel hned všechno vyzkoušet. To, že si na jedné atrakci málem vyrazil dech, Vám nebudu ani popisovat, protože hned potom jsem ho upozornila, že těhulky se nesmí lekat, takže ať si příště přečte, co která atrakce dělá, než ji začne zkoušet. Po předchozích dnech jsem byla celkem unavená, takže jsme si čtyřpatrový IQPark rozdělili a zbylá dvě patra si nechali na ráno. Že jsem usnula hned po tom, co jsem ulehla do postele, Vám snad nemusím ani říkat.
Do růžova jsme se vyspali oba a po naprosto perfektní snídani jsme se vydali opět vykoupat a do IQParku. Tentokrát jsme to zvládli ve zdraví. Během dopoledne jsme se vydali na cestu zpět. Po cestě do Plzně jsme stihli koupit ještě pár maličkostí v obchodním domě s nábytkem v Praze. Stále ještě nekončíme. Jára pro mě měl překvapení, takže ještě potom všem následovalo kino, kde jsme zhlédli film, na který jsem se moc těšila. On je ten Jára prostě moje zlato.
Tak a to už byl opravdu konec. Spaní mě přemohlo ještě rychleji než den předtím, takže sotva skončily televizní noviny, odcházela jsem do postele.
Od teď ale opravdu slibuji, Vítku, hlavně Tobě, že budu sedět doma na „zadku“.
Hlavně klidný týden přeje Gábina
Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?
Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!
