Katka v 11. tt: Ve znamení změn

Týden utekl jako voda v řece a já jsem opět zpátky předávkovaná těhotenskými hormony a naladěná krásným jarním počasím. Nebojte, milí čtenáři, nepostihla mne duševní choroba, nemám halucinace a vnímání bolesti je pořád stejné. Jen jsem těhotná a požívám neskutečných výhod těhotenských hormonů. Tento stav mě dokonce přivedl k myšlence, proč se tyto hormony nevyrábějí průmyslově. Okamžitě by bylo po těžkých depresích a stavech úzkosti. Pacienti by se pravděpodobně museli vypořádat s vedlejšími účinky, jako je nenadálý růst prsou, nepřekonatelné chutě či občasné ranní nevolnosti. Ale ve výsledku by jim to bylo možná jedno. 🙂

Ale abych se vrátila k hlavnímu tématu příspěvku, tj. týden ve znamení změn. Jedna z hlavních změn se udála v mém přístupu k domácím pracím. Jsem toho názoru, že určitá míra prokrastinace je nutnost u každé nastávající maminky (stejně tak i u maminky s děťátkem). Důležité je pořádně se najíst, dostatečně odpočívat, vyvětrat se na čerstvém vzduchu a věnovat se nějakému koníčku.

V praxi to znamená, že prádlo čekající na žehličku mi neuteče. Sednu si a v klidu si vychutnám svůj oběd, večer si odpustím vysedávání u televize a dopřeji si příjemnou koupel. Stálo mě to mnoho sil, abych se začala k tomuto, jak já říkám učení, hlásit i já. Kdo mě zná, ví, že někdy jsem až přílišná „pečlivka“ a perfekcionistka. Nebudu lhát, bylo to bolestivé rozhodnutí. 🙂 Ale už po 14 dnech na sobě cítím výsledky. Sice tu máme „bordel jak v tanku“ a kopu nevyžehleného prádla, ale co. Některé věci prostě nelze odložit, ale jinak platí – co lze, odložíme na pozítří. 🙂

Změnu, kterou přijímám všemi deseti a děkuji za ni bohu, jsou ustupující nevolnosti. Tak nějak jsem počítala s tím, že budu trpět do 16. týdne (jako při Ondráškovi). Vyšší moc mě vysvobodila a konečně mám i energii na procházky s Ondráškem. Je dost možné, že se brzy vrátí i masové menu. Já, pověstný masožravec, prostě bez masa dlouho nepřežiji. Rozjezd ale bude pomalý, nechci nic unáhlit. Prozatím to jistí zelené banány, chleba s máslem a tvaroh se solí, jablíčka, grepy, med a křupinky v mléce, vývary apod. Ale až to začne, už mě nikdo nezastaví. 🙂 Vždyť na těhotnou ženu, která se neustále cpe, je tak krásný pohled. 🙂

Další významným krokem je, že se již můžu jakožto těhotná legitimovat. Sestřička mi stihla vyplnit těhotenskou průkazku ve chvíli, kdy jsem ležela s nohama nahoře na lehátku. Odběry krve nalačno a až v půl desáté si prostě vybraly svoji daň. Poté, co jsem byla schopná se zvednout, jsem málem položila sestřičku. A to při odpovědi na dotaz ohledně váhy. Před otěhotněním jsem vážila 68 kg, v současné době 64 kg. Čtyři kila dolu se sestřičce moc nelíbila. 🙂 Vysvětlila jsem jí, že mám naštěstí z čeho brát. Než jsem otěhotněla poprvé, byla jsem opravdu hodně hubená a měla jsem problém nějaké to kilo přibrat.

Díky Ondráškovi jsem přibrala 22 kg, z nichž dolu šlo jen 12 kg. Zbytek mi prostě zůstal na krku (a taky břiše, zadku, stehnech a prostě tak všude), ale já jsem se vůbec nezlobila. Najednou mi bylo lépe, měla jsem více síly a při cvičení bylo co posilovat a trápit. Jsem zvědavá, jaká bude startovací váha pro přírůstek při malém pišťochovi (pracovní název pro druhé miminko) a zda bude moje váha ještě klesat.

Čtěte také:

• Jste těhotná? Vaše tělo čeká spousta změn
• Proč těhotné ženy omdlévají?
• Kolik můžeme v těhotenství přibrat?

U tohoto odstavce mne spousta maminek jistě pochopí. Výraznou změnu jsem učinila já sama, a to v přístupu k odměňování své osoby. Už delší dobu na sobě šetřím a odbývám se, tak jsem si řekla dost. Trochu mě k tomu nakopla komická situace s mojí opelichanou kabelkou v čekárně gynekologie. Nejsem ten typ, co má ve skříni několikery kabelky a střídá podle nálady a outfitu. No a na té mé jediné se začal podepisovat zub času. Nákup nové jsem pořád odkládala, koženka se začala trhat, zip přestal fungovat a věci z vnitřních kapsiček mizely v hlubině kabelky. V čekárně gynekologie jí však nepříjemné pohledy nastávajících maminek vyřkly ortel smrti. A dost, řekla jsem si. Pokud toho budu po odběrech schopná, hned si dojdu koupit novou. A jak jsem řekla, stalo se. To, že je žena matkou, přeci neznamená, že bude chodit v teplákách, nenamaluje se a kabelku budou pohromadě držet jen spínací špendlíky. Je mi jasné, že někdy prostě není čas a peníze, ale je důležité využít každé možnosti. Alespoň ten jeden den v týdnu se udělat hezkou. Jednou ponechat dítě svému osudu (rozumějme partnerovi :-)) a vyrazit si koupit třeba hezké šaty. Nezapomínejte na sebe, maminky!

Bříško už taky pomalu roste. Bohužel to zatím vypadá jako nevzhledný špíček, ale bude ještě čas ho krásně vytvarovat. Během léta nás s partnerem a Ondráškem čekají tři svatby, tak se už těším, až si koupím hezké šaty, v kterých se bříško bude vyjímat. Za pár týdnů se opět vrátím k cvičení (jóga), moje záda se jistě už těší.

Už se nemůžu dočkat, co nového přinese nadcházející 12. týden. Do dalšího příspěvku užívejte jara, všudypřítomných ptáčků zpěváčků a rozkvetlých luk. 🙂

Katka právě prožívá 11. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?