Kateřina ve 38. týdnu těhotenství: Operace rychlá reakce

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Dostávám totiž řadu dotazů zejména od matek-přirozeňaček, jak se cítím před tak podivně naplánovaným porodem – datum, hodina, průběh. A víte jak? Skvěle. Jsem totiž hlavně šťastná, že můžu mít děti, že jsem je počala přirozeně a že je zatím vše v pořádku. Jak přijdou na svět, pro mě není tak důležité. Nemá smysl řešit něco, co nemůžete ovlivnit. V mém případě pro mé tělo se svými limity je císař v celkové narkóze zkrátka jediné možné řešení a nevnímám ho jako něco protipřírodního. Krásně mě v mém náhledu podpořili v CMC – MUDr. Velebil i MUDr. Kašíková.

U Tomáše naprosto nikdo netušil, jak se moje tělo během porodu zachová. O tom, jak jsem v předchozí porodnici dostávala dotazy typu: „Jste schopná rodit normálně s tímhle?“ (ono toto = Bechtěrev, stav po přeléčené TBC, těžká skoliosa páteře), jsem už psala. Jak jsem to měla asi vědět, když jsem nikdy nerodila? Každý týden přicházel jiný možný scénář a nakonec jsme se dohodli, že zkusím rodit normálně, ale když to nepůjde, URYCHLENĚ lékaři přistoupí k císařskému řezu. Ono „nepůjde“ trvalo 37 hodin bolestí, stresu a strachu, zda to dobře dopadne, protože jsem moc dobře věděla, že vše není v pořádku. Když mi řekli ve středu v poledne, že jsem při kontrakcích trvajících od pondělního večera, otevřená na 3 prsty, byla jsem zoufalá. Lékaři mé kolabující tělo nahodili léky a už jsem vážně nebyla schopná řešit vůbec nic, ani opiátové pády z gymnastického míče v porodním boxu. Netuším jak, Lukáš mě nějak dokázal dopravit zpět na lůžko, mě podporoval, ale začal dělat trochu rotiku směrem k lékařům, kteří nevěděli kudy kam a vyčkávali.

Všechno bylo totiž rizikové – začalo být jasné, že spontánní porod je nemožný, spinální anestezie je pro při zánětu v páteři dost nebezpečná a celková narkóza byla nebezpečná zase kvůli imunitě a zásahu do organismu. Ještě si pamatuji, že se mi snažili vnutit epidurál a pak už jen Lukášovo důrazné: „Na co se čeká? Kdy uděláte toho císaře?!“ Jako třešnička přišly ještě 2 otřesné silné kontrakce, kdy jsem byla už přivázaná koženými řemínky k operačnímu stolu a nemohla si ulevit správným prodýcháním, úlevnou pozicí. A pak přišla spása – kyslíková maska a začala působit uspávací látka. Jako „rychlou reakci“ bych zrovna tuto operaci nevyhodnotila. Že bych se za svými ex-lékaři zastavila s tímto prima vánočním dárkem? Ne ne, nejsem nevděčná. Přestože toho během mého porodu dost pokazili (jak jsem se dozvěděla ještě poté z lékařských zpráv, leč ex-post), vážně jim děkuji, že přivedli Toma na svět, když už jsem nemohla. Limity byly na mé straně a už to víme.

Nemusím vám vysvětlovat, že jsem měla zcela jinou představu o svém porodu. Vůbec ho ale nevnímám jakkoliv traumaticky. Spíš jsem ráda za tuto zkušenost, protože dnes víme, jak to u holčičky udělat lépe. Hlavně už žádné další léky! Tomášek měl apgar skóre 10-10-10, je zdravý jako řípa, kojila jsem doslova nádherně (syn získal v porodnici titul „laktační rekordman“ a 4. den po porodu vypil 160 ml mateřského mléka), necítím žádné narušení našeho pouta, je to můj mazlíček a úplně normální sígr. Z nastávajícího císařského řezu vážně nemám strach, ani trochu. Ještě ale uvidíme, třeba se nakonec pěkně rozklepu… ale dnes nevidím důvod. Ve svého porodníka mám důvěru a v sebe po předchozím porodu taky, už jsem vydržela dost.

Minulý týden byl dosti administrativní a zařizovací. V CMC jsem dostala desky plné dokumentů k vyplnění – dotazník k příjmu na porodní sál, dotazník o jménu dítěte, informovaný souhlas s hospitalizací, informovaný souhlas s anestezií, informovaný souhlas s operačním výkonem – císařským řezem, informovaný souhlas se zvoleným způsobem porodu pro těhotné po předcházejícím císařském řezu. Dále jsem dostala srozumitelný seznam, co s sebou na sál a co s sebou na oddělení šestinedělí – věci jsem měla připravené správně ve dvou taškách a na sál beru jen jednu malou. Zbytek donese Lukáš druhý den. Manžel u porodu bude – to je veliká výhoda plánovaného císaře, můžeme si dopředu zařídit hlídání. Taky nevím, co bychom honem dělali s ročním synem vprostřed noci, kdybych rodila spontánně – což bohužel musela řešit Jarka z Klubu těhulek. Ale nechval dne před večerem – abych nezačala rodit dříve! Máme oba s Lukášem uložená potřebná telefonní čísla, která bychom mohli potřebovat, známe ideální scénář, co dělat a jak postupovat, pokud budu rodit v plánovaném termínu. Máme plán. Jde o naprosto druhou stranu pólu proti loňsku – to jsem nevěděla vůbec nic a jinak to ani nešlo. Uznávám, že tento porod holčičky se zatím tváří jako přísně řízený projekt spíše než cokoliv s přívlastkem „přirozený“, ale v této situaci se cítím mnohem lépe než při prvním porodu. A řekla bych, že klid matky je pro ni i pro její dítě tím nejdůležitějším.

Do CMC jsem se v týdnu nevydala kvůli deskám s papíry, ale kvůli sonu jizvy. A uvnitř drží pěkně pevně, jak se ukázalo, takže dobré zprávy. Zítra mě čeká předoperační vyšetření a pozítří další poradna u doktora Velebila. A měla bych dostat termín porodu, snad prý i na výběr. Je to přirozené? Když jsme si mohli vybrat datum svatby, proč ne narození naší dcery? Snad bych byla raději, aby nám bylo určeno. Já budu chtít to „hezčí“ nebo lépe zapamatovatelné, Lukáš zase bude tlačit na případný pátek, což je nejjednodušší z organizačních důvodů – kvůli jeho práci, dospávání, hlídání Tomáška přes víkend a určitě i kvůli případné oslavě. Věřím, že k ní bude brzy důvod.

Já stará známá projektová manažerka musím do logického rámce projektu HOLČIČKA doplnit už jen datum porodu a doufat, že bude osudem podpořen. A že tato operace bude vážně rychlá reakce.

Tak schválně, zda ještě příště budu psát předporodní článek!
Kateřina

Kateřina právě prožívá 38. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?