Kateřina v 16. týdnu těhotenství: Čtyři plus, jedna mínus

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Čas od psaní posledního příspěvku (neděle) do středečního rána se nepříjemně táhl… Po probuzení v den D jsem snad měla i radost – už to budu mít za chvíli za sebou. Zašla jsem se ještě rozptýlit na pravidelnou rehabilitaci, přišla domů, ještě něco raději snědla, přečistila zuby a jeli jsme do Vojenské nemocnice na čelistní chirurgii. Přestože jsem už v ordinaci jednou byla, nervozita a navigace v ÚVN udělaly své – řídila jsem se šipkami „čelistní chirurgie“ a dovedla Lukáše i s Tomáškem k lékařským pokojům o 2 patra výš :D.

Jojo, pamatovala jsem si mínus patro, ale šipky mě zmátly (měla jsem totiž sledovat čelistní chirurgie-ambulance, ale to bylo na mě to ráno moc). Manžel zachoval chladnou hlavu a dovedl mě na místo (původně byl plán opačný – já na místo dovedu jeho jako mou vzpruhu). Naštěstí jsme přišli asi 2, 3 minuty po čase, na který jsem byla objednaná, píšu naštěstí, protože to mě zachránilo od zbytečné nervozity. Lékař byl už připravený v operačním a já se ani nelekla a bylo to. :-). Tak jednoduché to samozřejmě nebylo, ale skoro. Akce dopadla polovičním úspěchem – jeden zub je venku, ten horší!

Pro mě je to ale úspěch stoprocentní, můžu vám říci, že jeden zub docela stačil. Dohodli jsme se, že podstoupím extrakci pouze jednoho zubu, toho ohrožujícího, abychom snížili riziko komplikací, přeci jen dvě rány nad sebou se hůře udržují … Druhý zub přestal bolet a věřím, že vydrží do porodu. Během zákroku jsem se snažila nevnímat ty otřesné zvuky, pokyny a komentáře: „Podejte mi ten a ten hák, sestři …“ Pěkná řezničina jako z lékařského seriálu se udála! Pan doktor měl naštěstí sílu a opravdu byl zub za chvíli venku, přežila jsem nepříjemné umrtvování, cloumání hlavou, zvuky i pach desinfekce a po skousnutí tamponu jsem si už pelášila rychle pryč, ale sestřička na mě volala: „Ještě si umyjte tu tvář.“ Vypadala jsem, jakoby mě někdo přepadl – nešťastný výraz, umrtvenou polovinu tváře, celou od krve, odneslo to malinko i oblečení, fuj! Naturálnější už nebudu, nebojte. Dala jsem se trochu dohromady a těšila se na muže mého života na chodbě a na cestu domů. Zbytek dne jsem ledovala, měla jsem dovolené dva Paraleny, polehávala jsem a nic jsem doma nemusela dělat, o vše bylo postaráno. Noc byla nepříjemná, ale spala jsem vedle a u Tomáše zůstal Lukáš. Dnes je neděle a rána ještě trochu bolí, ale hlavně, že je ten ošklivý zub venku a nic mě ani miminku nehrozí!

Druhý den odpoledne jsem měla dva lékaře – s termíny to bohužel jinak nešlo, tak jsem doufala, že vše zvládnu. Revmatoložka mě potěšila – výsledky laboratoře jsou dobré, těhotenství působí imunosupresivně a když mi bude dobře, na kontrolu mohu až po porodu. A hlavně jsem nemusela čekat obligátní 2, 3 hodiny, ale šla jsem na řadu hned a stihly jsme příjemně lidsky popovídat o dětech a těhotenství a světe, div se – byla jsem pochválena! I moje lékařka má děti po sobě rychle (rok a půl) a prý by to dnes neudělala jinak. Měla jsem pocit, že byla upřímně ráda, jak jsem já ráda, že je mi dobře a že se mi daří mít rodinu.

Dvě hodiny poté jsme se s Lukášem vydali do Canadian Medical Care. Jak řekl při odchodu: „Tohle bylo jak z americkýho filmu.“ Od a do zet – prostředí zámečku je velmi příjemně nenemocniční, nečekali jsme, lékař i sestra se neustále usmívali, ale opravdu nepředstíraně a nevtíravě, byla z nich cítit pohoda, která se rychle přenesla i na nás.

Pan doktor Velebil se vyptával na rodinnou anamnézu, to byla bezkonkurenčně nejdelší část setkání :D. Přišla výborná zpráva, že kolem termínu mého porodu (21/11) se nikam nechystá a pak se mě zeptal, zda chci vidět „tlukoucí srdíčko“ a zda víme, co to bude… „Nevíme!“ skoro jsem zakřičela a byli jsme s Lukášem hodně napnutí, co řekne ultrazvuk – ale nic, není „to“ vidět, byť se lékař opravdu snažil. Pořád je to buď holka, nebo kluk. Srdíčko tluče, miminko se má dobře a to je hlavní. Do ničeho mě nikdo netlačil, ničemu se nedivil, nikdo mě nevychovával a na čtrnáctiměsíční rozdíl mezi dětmi padl jediný komentář: „Výborně, budou kámoši!“ A upozornění, že mě čeká další porod císařským řezem a úsměv a zájem.

I když mě cukalo v ráně v puse, byla jsem hodně spokojená – zažila jsem profesionalitu a opravdu mimořádně lidský přístup, který jsem často hledala v předchozí porodnici (ale samozřejmě záleží, na koho narazíte! I mezi méně empatickými lékaři se objevila výjimka, která mě při předchozím porodu doslova zachránila). Těším se ale jinam, na porod do Podolí a na jednoho! a hlavně teď „mého porodníka“.

Doma jsem padla za vlast, bylo toho hodně a rána se začala hlásit. V pátek bylo už docela dobře. Začala jsem se věnovat víc Tomáškovi, hrát si s ním a víte, co jsem zjistila? Jaká jsem byla sebestředná matka! Zatímco jsem řešila svoje zuby, Tomáškovi se prořezaly 4 horní najednou!!! Má nově horní jedničky a dvojky. Zoubková víla měla někde žně, já ji snad opravdu přivolala, ale nikoliv k odebírání, ale k rozdávání jejích úlovků. Zatím jsem viděla pouze světlejší místa v jeho dásničkách, ale najednou zoubky přišly! Jsme na sebe fakt napojení, můj chlapeček mě samotnou se zubním trápením nenechal a zatím si tiše protrpěl příchod tolika zubů. Jsem na něj pyšná, tentokrát nevyváděl – to já nadělala kvůli osmičkám cavyků víc.

Už nechme zuby být!

Krásné dny přeje
Kateřina

Kateřina právě prožívá 16. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Chcete dostávat každý týden obrázek zobrazující přesně váš týden těhotenství s podrobným popisem, jak se vaše miminko vyvíjí? A k tomu spousty praktických informací souvisejících s aktuálním týdnem vašeho těhotenství? Je to jednoduché. Zaregistrujte se zde a je to. Každý týden vám ve schránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru vašemu týdnu gravidity!