Kateřina před porodem: Deník Kateřin K. (I. díl)

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Sice bude mít holčička narozeniny, za chvíli svátek, doslova za chviličku zase Mikuláše a ještě Ježíška. Časem začne asi i prožívat silvestr a najednou na deset a půl měsíce utrum. Ale proč neprožívat moc fajn období plné oslav a pozorností. Naopak, bude se mít po prodloužený adventní čas jako královna.

Čtvrtek 13. 11.

Poklidně vstáváme. Snídáme vystřelovací tousty, já s Carem, kluci s čajem. Nervozita nikde. Ignoruji uklízení kuchyně, ustelu postel a postýlku, vyndám ze skříně připravenou tašku a odcházím do sprchy. Lukáš přebírá iniciativu a já se soustředím už jen na holčičku a sebe. Ve sprše čekám od přebalováku sprchu dotazů typu: „Kde máme …?“ Ale L. je empatický a snaží se. Prý můžeme jet. Tak se ptám já, zda má Tomášek zabalenou tašku, připravené pití… Ještě si mažu břicho krémem proti striím. Po půl hodině skutečně jedeme, ale ještě ne do porodnice, ale tisknout výsledky laboratoře, které mám mít s sebou. Došel toner atd.

Přečtěte si také:

• Císařský řez není překážkou kojení
• Čeká vás císařský řez?
• Jméno pro dítě: vybírat srdcem, nebo rozumem?

V porodnici čekáme hladký průběh, ale informace: „Dostavte se 13. 11. do 12 h na příjem“ se ukazuje jako nedostačující. Nikdo o mně nic neví, ale nakonec najdou moje jméno na operačním plánu. Musím do kartotéky pro bílý formulář, pak do 4. patra odevzdat připravené desky s dokumenty z CMC. Pro změnu musím teď zase úplně dolů zpátky, ale do kanceláře vedle kartotéky, tentokráte přijímací.

Lukáš vycítil příležitost, jak využít mého vyřizovacího rauše a nerozhodit mě dojemným loučením, stejně jako Tomova zaujetí ze živých rybiček. Pusa a pusa a Tom ani nepostřehl, že už tam nejsem. Poslouchala jsem, zda nepláče. Neplakal, hafal na rybičky.

Po asi 15 letech jsem viděla vyplňovat formulář psacím strojem! Dostala jsem na památku 3 pohlednice. A zase nahoru. Gynekologické vyšetření, vyšetření anesteziologem. Odběr krve, první prasklá žíla, modřina. Prošvihla jsem oběd, tak mi dovolili dojít si do kantýny, do kantýny s velkým K, ve které několik desítek let stojí čas.

Zaplatila jsem si nadstandard a bylo to báječné rozhodnutí. Zasloužím si pár hodin klidu v krásné a čisté polohovací posteli (jak ta mi teď chybí a jak mi chyběla při šestinedělí). Přečtu bez vyrušení 60 chybějících stránek v knize, zaklapnu tvrdé desky a koukám, jaká je venku tma. Bude 19 hodin a mám hlad. Můžu jíst do půlnoci, ale co? Večeři nikdo nedonesl a já se o ni nezajímala. Venku jen vidím regál s použitým nádobím. Naštěstí mám v ledničce záložní sváču. Pouštím si Vyprávěj a uvědomuji si, jak odpočívám a koncentruji se jen na sebe a holčičku. Tento díl seriálu se mi netrefil do nálady, byl to spíš doják. Nene, žádný sentiment, jen myšlenky na rodinu. Voláme si s Lukášem a povzbuzujeme se. Manželská romantika končí pokynem sestřičky, že se jde na předporodní přípravu. Blé.

Zbytek večera trávím v koupelně. Mé vyčištěné tělo čistím předlouhou sprchou a vedu vnitřní rozhovor s dcerou. Připravuji ji na šok. Najednou se před ní otevře nebe, bez přípravy. Jeden z těch zabalených pánů se zelenou čepicí ale bude její tatínek. Užívám si ticha a krásného prostředí nadstandardu. Tělo je unavené a mysl těká. Myslím na Tomáška a začíná se mi stýskat. Bude to moje první noc bez syna. Proti původnímu přesvědčení polykám prášek na spaní. Udělala jsem dobře.

V 5.30 mě budí sestřička, nápadně krásná a milá. V mém rozpoložení mi připadá jak anděl doprovázející mě někam na životní křižovatce. Sprchuji se, balím věci, uléhám k infuzi. Ani se neleknu a jedeme na sál. Těším se na manžela. Ale bude to ještě napínák, zjišťuji, že je teprve pár minut po sedmé a Lukáš má přijít v půl osmé s tím, že se malá narodí mezi 7.30 a 8.00. Trochu nervy, zda porod své holčičky stačí.

Více díl druhý. Teď ještě odpočívám.
Kateřina

Kačenka je už na světě.  Podívejte, jak jí to sluší.