Symbolické poznávání světa

V čem jsou tyto jistoty jiné ve srovnání s kojeneckým obdobím?

Pro staršího kojence představuje veškerou jistotu, kterou na světě zná, hlavně jeho maminka (nebo jiná nejbližší osoba) a chápe ji jako něco trvalého. Prostě existuje a toto poznání je pro dítě zdrojem pocitu bezpečí – znamená v podstatě celý jeho svět.

Pro batole znamená jistotu nejen nejbližší osoba, ale i chápání toho, jak funguje okolní svět.

Batole se již odpoutává od omezující vázanosti na předměty a činnosti, které se dějí tady a teď. Už si umí představit nějakou činnost a její následky, aniž by ji muselo ve skutečnosti provádět. Kojenec má strategii pokusu a omylu, ale batole již dokáže myslet dopředu a v duchu si představit různá řešení.

Geometrické tvary bude kojenec strkat do daných otvorů postupně, až náhodou narazí na správné řešení. Batole si už dokáže představit, že kolečko do čtverce nenapasuje a vyhledá kulatý otvor, do kterého teprve kolečko strčí.

Dítě chce poznávat svět a objevovat pravidla, která v něm platí. A jaký je to objev, když zjistí, že platí trvale – hračka spadne vždycky dolů, nikdy nahoru… Taková znalost umožňuje dítěti začít předjímat – umí si představit, co se stane, když udělá to nebo ono. Tím se uvolňuje závislost na momentálním okamžiku a dítě začíná vnímat širší časové rozpětí.

Jakmile ale dítě jednou něco pozná, chce se o tom nadále ujišťovat – batolata někdy zdánlivě zbytečně lpí na různých zaběhaných aktivitách a rituálech. Je to pro ně zdrojem jistoty trvalosti světa v takové podobě, v jaké ho už někdy dříve poznaly.

Typickým příkladem může být situace, kdy myje a ukládá dítě ke spánku někdo jiný než běžně, dejme tomu tatínek místo maminky. Tatínek změní pořadí jednotlivých úkonů – třeba umyje nohy dřív než pusu – a dítě se už ozývá, že maminka nejdřív myje pusinku.

Když dítě lpí na některých svých zvycích až přehnaně, může to znamenat, že se cítí nejisté. Opakováním a lpěním na dané činnosti se snaží docílit pocitu jistoty, pocitu, že svět je takový, jak ho dřív poznalo.

Jak jsme již řekli, starší kojenec je schopen do jisté míry chápat trvalost objektů (zejména blízkých osob, ale i předmětů) a batole tuto schopnost dále rozvíjí a zpřesňuje. Dítě již chápe, že se týž objekt může objevovat na jiném místě a v jinou chvíli, přesto může dojít k různým omylům.

Když bude mít dítě třeba žlutý puntíkovaný míč, bude schopno ho najít a poznat i na neobvyklém místě, třeba pod peřinou. Ale zrovna tak se může stát, že bude považovat za svůj podobný míč, který uvidí u jiného dítěte. Naopak by míč nemuselo poznat, kdyby dočasně změnil svou podobu, třeba kdyby byl celý od bláta.

Děti v tomto období již dávají věcem jména, ta ale ještě nemají obecnou platnost.

Dítě například ví, že chlupatý kokr, kterého mají doma, je pes. Když ale uvidí na ulici dogu, nebude si zrovna jisté, jestli to je také pes.

Batole má již o světě spoustu informací, ale jsou pořád ještě roztříštěné, neumí je ještě vzájemně propojovat a chápat obecněji.

Jak poznáte, že se dítě dostalo do fáze symbolického myšlení?

Batole se již dokáže stále lépe odpoutat od reality a je schopno třeba předstírat, že krabička je autíčko. Je to důkaz, že se vyvíjí myšlení dítěte a má i velkou emoční hodnotu. Taková hra dítěti pomáhá vyrovnávat se se zážitky, s tlakem okolního světa a ve hře přizpůsobuje svět své úrovni. Uplatňují se tu zkušenosti dítěte, jsou však do velké míry přetvořené „k jeho obrazu“. Ve fantazii je dítě pánem situace a příběh je takový, jaký ho ono samo potřebuje mít.

Symbol (jinak řečeno znak) je něco, čím označujeme něco jiného. Můžeme sem zařadit vše od představ, obrázků, gest až po slova. Spadají sem i předměty, které mají zástupnou úlohu například při hře: písek představuje mouku, kamínek bramboru…

A co je představa? Představa není jen vzpomínka, bývá to v hlavě dítěte přetvořená předchozí zkušenost. Představy mají tu velkou výhodu, že jsou dostupné vždy a všude.

S rozvojem myšlení a schopností vnímat čas přichází i schopnost odkládat napodobování – nejčastěji nějakého chování.

Tak například uvidíme chlapečka, jak v koupelně předstírá, že se holí, protože tak před chvílí pozoroval tatínka. Tuto odloženou nápodobu můžete vidět už u dětí starých 14 měsíců.

Tato činnost má mnoho společného s hrou: dítě krmí plyšovou hračku, dává ji spát – a přitom moc dobře ví, že je to jen jako, že medvídek ve skutečnosti nic nesnědl, ani že nespí.

Podobným způsobem se dítě učí zacházet se slovy a rozvíjí se u něj řeč. Může se vám stát, že od dítěte uslyšíte o víkendu slovo nebo větu, kterou jste pronesli ve čtvrtek…

Orientace v prostoru: dítě již lépe chápe vztahy velikosti (velkou kostku nebude strkat do malého otvoru), ale například vzdálenost odhaduje stále velmi špatně. Když vidí něco jako malé, je to pro něj malé, ať je to blízko nebo daleko (autíčko zblízka je pro ně stejně velké jako normální auto vzdálené sto metrů).

Orientace v čase je pro dítě ještě náročnější, i když se už začíná zlepšovat. Chápe však nadále nejlépe široké „nyní“, a pojmům jako minulost nebo budoucnost zatím nerozumí, ani ho nezajímají.

Orientace v množství: počet začne dítě chápat až po druhém roce života. Malé děti používají k hodnocení počtu předmětů vizuálního odhadu.

Použitá literatura:

Langmeier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie. Praha, Grada 1998.

Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Praha, Portál 2000.