Děti a zbraně: dobrý nápad?
„Bang, bang, jsi mrtvý!“ To, že je naše kultura plná násilných videoher, televizních programů a obrazů skutečných válek, nás zase až tak nepřekvapuje. Vůči prezentovanému násilí se my dospělí stáváme téměř imunní. Přesto když naše dítě předstírá, že právě někoho zabilo, znervózníme. Žádná studie zatím nepotvrdila, že by hra na vojáky mohla předpovídat násilné chování v budoucnosti. I tak před námi stojí jeden problém – kdy začne dítě chápat, že to, co vidí v televizi, není skutečné?
Zdroj: archiv redakce
Fikce nebo realita?
Teorie kognitivní psychologie říká, že děti do šesti let nejsou plně schopné vnímat rozdíl mezi tím, co je hra a co je skutečnost. Oproti této teorii se staví některé moderní výzkumy, které podotýkají, že tento rozdíl dokážou vnímat již tříleté děti. V každém případě schopnost takovéto distinkce je značně individuálním procesem.
Obecně ale malé děti věří, že to, co se odehrává například v televizi, je skutečné. U dvouletých, ale i u pětiletých dětí bylo pozorováno, že když se na obrazovce objevila jejich oblíbená postava, snažili se jí dotknout.
Je pravdou, že televize a počítače nabízejí svět, kde je možné úplně všechno. Skvělým příkladem jsou počítačové hry. V akčních střílečkách má každá z postav několik životů, a když se na obrazovce objeví „game over“, nic nám nebrání začít hrát znovu. Tyto hry psychologové doporučují až pro děti od dvanácti let. Rozumnou alternativou jsou hry strategické, například ty, které simulují život na venkově. Tyto hry děti učí, že nejdříve si musí na své hospodářství „vydělat“, nejsou tedy tak odtržené od skutečného života.
Pokud si vaše dítě libuje v akčních hrách a v hračkářství nejvíce touží po samopalu, nemusíte panikařit, že z něj vyroste nájemný vrah.
Zkuste si se svým synem pohovořit o jeho oblíbených hrách a snažte se porozumět jeho perspektivě. Pokud hra omezuje vás nebo jiné děti, v klidu hovořte před dítětem o svých pocitech ohledně zbraní. Můžete třeba říct: „Vím, že tě tahle hra vážně baví, ale já se zbraní trochu bojím. Opravdové zbraně mohou zabíjet a já mám strach, když na mě takhle míříš.“ Jemně dejte dítěti najevo, jaký je rozdíl mezi opravdovou zbraní a hračkou.
Otevřenost především
Dítě, které se účastní falešné přestřelky, často touží porozumět síle ve vztazích. Tím, že „zabíjí“ zlé lidi, může ve své mysli určitým způsobem získávat kontrolu nad svým světem. Pokud chcete mít nad tímto světem dohled, spíše než hru s „pistolemi“ omezte přístup dítěte k násilným pořadům a počítačovým hrám.
Hra ve vývoji dětí v prvním roce života
Střelbu na protivníka navíc můžete efektivně nahradit cílením na terč, které navíc rozvíjí schopnost soustředění a koordinaci pohybů. Stačí nakreslit terč nebo vyskládat pyramidu z plechovek, které se dítě bude snažit shodit.
V každém případě buďte přístupní. Když dítě ví, že rodiče a jeho okolí jsou otevřeni nejrůznějším otázkám, dovolí vám více nahlížet na svůj volný čas. A vy budete mít možnost do něj přirozeně zasahovat i bez neoblíbených zákazů.
