Bára ve 14. tt: Historie se opakuje. Rodit budu v porodnici

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Každopádně než se pustím do dramatického vyprávění, co mi přinesl další „těhu“ týden, tak bych se vám ráda svěřila s tím, jak se na mě těhotenství a kojení v jednom podepsalo po intelektuální stránce.

To bylo tak, na začátku ledna jsme Laurince pořizovali nové bačkůrky, a jelikož je máme kupované přes naši tetu a my jsme nevěděli, kdy přesně se uvidíme, tak nám je poslala poštou, aby měla Lola v čem chodit. Pro jistotu nám zaslala dvě velikosti 21 a 22. Oboje jsme vyzkoušeli a nakonec jsme nechali ty menší s tím, že ty větší si tu pak teta vyzvedne. Laurinka běhala spokojeně v nových bačkůrkách, já byla nadšená a vše bylo ideální. Teď v týdnu dojela teta na návštěvu a větší bačkůrky jsem jí vracela. A co se nestalo. Volala mi odpoledne, že dojeli domu a že Laurinka s největší pravděpodobností chodí v jedné bačkůrce o velikost 21 a v druhé 22. Jelikož ona drží v ruce od každého čísla jednu. Říkala jsem jí, že to není možné, že se někde musela stát chyba. 🙂 No ejhle. Volám Lauru, zvedám jí nohy a šílím. Pravá 21, levá 22. Fakt jsem byla natolik šikovná, mateřskými pudy a těhotenskými hormony přetupělá, že jsem svou dceru nechala přes měsíc běhat v bačkůrkách s každou jinou velikostí. Tak jsem se jako matka pochválila, pak už se i zasmála a Lauře se ještě teď v duchu omlouvám. Naštěstí na ní to nemělo asi vliv. 🙂 Slibuji, že od nynějška po sobě začnu vše řádně kontrolovat.

Bačkůrky jsme tedy zdárně dali do pořádku, Laurinka statečně vyšlapuje druhou velikost 22 a já mohu své myšlenky opět navrátit k tomu, co všechno bych pořizovala na Gustíka. V týdnu jsme si udělali návštěvu obchůdku s kočárky. Rozhodně jsem neplánovala kupovat nový. Máme dobrý po Laurince, ale osud tomu chtěl, aby mi kamarádka poslala úplnou náhodou fotku svého kočárku a já se zamilovala. Byl to takový ten „retro“ kočárek s velkými koly a hlavně úžasným houpáním. Rozhodli jsme se, že se na něho tedy dojdeme podívat a zkusíme, jak se s ním dá manipulovat. Nádhera. Je rozhodnuto. Ten musíme mít. I manžel byl nadšený. A samozřejmě nejvíc byla naše malá chůva, která houpala kočárek, co to šlo, a jen tak tak, jsme ji zastavili, aby nevlezla do korbičky.

Ach jo, musím si postesknout, tak moc to utíká. Nedávno jsme vybírali pro Laurinku a teď je to ona, která nám s výběrem pomáhá. Gustík pěkně roste, resp. bříško už mi začalo vykukovat. Jaký rozdíl oproti prvnímu těhotenství. Dneska si připadám jak v šestém měsíci těhotenství s Laurou. Snažím se tedy nic nepodceňovat a o bříško se starat hned od začátku. Denně ho mažu olejíčkem na strie značky Eucerin, je pak daleko jemnější a strie se na bříšku neukazují. Laurinka to velmi brzy pochopila a ráno je vždy nastoupená s olejíčkem v ruce, vytahuje mi tričko a maže.

A to nejdůležitější?

To nejdůležitější si pro Vás nechávám na konec. Jak jinak. Tento týden nastal první den, kdy jsem mohla začít s registrací do porodnice. Psychicky jsem se připravovala už od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Ale realita je vždy jiná, než jakou si naplánuji. Jelikož jsem si opět vybrala, že bych ráda rodila v pražském Podolí, čekala mě dlouhá cesta nervů a brzkého vstávání. Pro ty, kdo neznají strastiplnou cestu registrací pražských porodnic, tak jen ve zkratce napíši, že registraci lze provádět od 14+0 tt. Konkrétně „moje“ Podolí má možnost elektronické registrace, která spočívá ve vyplnění speciálního formuláře a v 8:00 hodin se registrace otevírá a je na každém, aby co nejrychleji kliknul na políčko registrovat, a buď má štěstí a zadaří se, nebo se do počtu 12 povolených registrovaných rodiček nedostane.

S Laurinkou jsem se s celým systémem seznamovala poprvé. První den jsem registrovala tak, že jsem napsala špatné datum porodu. S brekem jsem tenkrát volala na jejich infolinku a v telefonu jsem sestřičce sdělovala, že jsem registraci nezvládla a co mám dělat. Ona mi v klidu řekla, že můžu registrovat zase další den a já se jí snažila vysvětlit, že termín porodu mám jen jeden a 14+0 tt jsem právě dnes. Odvětila, že od termínu 14+0 tt mohu registrovat dalších 7 dnů, které se mi budou počítat do platné registrace. Hurá. Svitla ve mně naděje.

Druhý den jsem tedy byla na vše připravená, stále jsem si opakovala, hlavně nepoplést termín porodu. Nečekaně druhý den jsem do formuláře opět napsala špatné datum. Třetí den jsme se doma připravili. Já zapnula svůj počítač, manžel svůj a přijel i mladší bratr. Tři počítače. Musí to přeci vyjít. A taky že ano. Oddychla jsem si. Laurinka se má kde narodit. 🙂

Čtěte také:

• Deset superpotravin pro správný vývoj mozku miminka
• Co je dobré pít v těhotenství?
• Kolik ultrazvukových vyšetření vás čeká v těhotenství?

Po této zkušenosti jsem tedy byla na vše připravená. A jelikož jsem cítila takovou těhotenskou předtuchu, že to všechno vyjde ihned na poprvé, tak jsem to nechala na svém manželovi. V práci nahlásil, že se omlouvá, ale v 8:00 musí registrovat porodnici. A jak to dopadlo? V 8:00:01 čili sekundu po otevření plno. To není možné. Cítila jsem, že to má vyjít. No nic.

Druhý den jsem vstala také a zapnula počítač a dva telefony. Výsledek? Jeden telefon se zasekl, počítač nestihl naběhnout a druhý telefon registroval pozdě. Uffff. Začaly mi těhotenské nervy. Byla jsem naštvaná. Znám to tam. Laurinka se tam narodila, nechci rodit jinde. No nedalo mi to a začala jsem hledat alternativu. Nejdůležitější ale pro mě bylo, aby se mnou manžel mohl být od prvního okamžiku, co mě přijmou. Což Podolí umožňovalo. Vím, že bych to bez něho nezvládla. Nad vodou mě drželo pomyšlení, že u Laurinky to vyšlo až třetí den. Takže teď, nebo nikdy. Vstala jsem v půl osmé. Připravila dva notebooky, na tabletu si zapnula přesné odpočítávání a na mobilu připravila další formulář. Před osmou mě přišel s telefonem v ruce podpořit manžel. A abych nezahálela, tak jsem poprosila o pomoc i kamarádku až z Ostravy. Přeci to jednou vyjít musí.

Bylo to tu. 8:00:00 klik, klik, klik. Nekonečná chvíle, než vše naběhlo a jen přišlo obrovské zklamání. Plno. Omlouváme se, ale kapacita je naplněna. Nikdo z nás neuspěl. Ani Ostrava. Mé zoufalství bylo na vrcholu. To přeci není možné. Najednou mi přišla zpráva. Hele, koukej. Poslala mi kamarádka. A poslala mi fotku, kde je napsáno, že jsem byla úspěšně zařazena do registrace. Hurááááá. Jak je to možné? Po takové době? No na nic už se nechci ptát. Přišel mi jeden z nejdůležitějších e-mailů za poslední dobu a já byla v sedmém nebi. Mám to, nebudu rodit na ulici ani v autě. Podolí se umoudřilo a mně spadl obrovský kámen ze srdce. A ano historie se opakuje. Třetí den se registruje nejlépe. Příště se první dva dny ani nebudu snažit a počkám rovnou na ten třetí. 🙂

Velké drama za námi a teď už jen to krásné. A jak příště? Možná naťuknu jména a taky můj velký slib tchánovi.

Mějte se krásně, a kdo registruje, tak přeji pevné nervy a hodně štěstí. 😉

Bára

Bára právě prožívá 14. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?