Kočárek nech doma, mámo

BATOLE LIVE! NIKOLKA S chodícím batoletem přicházejí další starosti, ale i radosti. Nikolka už metelí celkem rychle. Což občas není žádná sranda. Dneska mi málem ujel kočár, když jsem ji chytala. Nevěděla jsem, kam dřív. Prostě žádná nuda.

Kromě spaní Niky nebyla velkým příznivcem kočárku. Vyspinkat se a ven. Jak je drobná, tak se dokáže přetočit a dostat se ze kšír raz dva. Teď už i slézt. Vylézt taky, ale to udělala snad jen jednou, když už byla totálně vyřízená a fakt se jí chtělo spinkat. Proto kočárek zůstává doma čím dál častěji.

Jenže bez kočárku jsem jak bez ruky. Až teď si uvědomuji, co všechno vozím s sebou. Existuje prý i syndrom motající se matky. To znamená, že když už není potřeba kočárek, maminka se za dítětem motá, protože se nemá o co opřít. Takže ne každá žena, která se motá, je opilá. Naštěstí nic z toho se mi nestalo. Motat se nestíhám. Odháním Niky od kaluží, kanálů, klacků, mokrého listí a žížal.

Dneska nám cesta, která normálně trvá maximálně půl hodiny, zabrala dvě a půl hodiny. A je pravda, že kočárek mi spíš vadil, než pomohl. Do blízkého obchodu chodíme už bez kočárku a ani už netahám s sebou batůžek s nosítkem. Niky doťape, kam je potřeba a abychom nezpůsobili dopravní zácpu, občas ji poponesu.

Problém nastane tehdy, když se před ni postaví někdo, kdo ji čímkoli zaujme. To stojí, jak kdyby ji někdo vytesal, a nic s ní nehne. V obchodě pak chce taky ťapat. Sedět v košíku je prý nuda. Takže nám při nákupu nosí různé dobroty do košíku a na všechno ukazuje.

Čtěte také:

Rýma a zase rýma

S podzimem většinou přichází i nachlazení. Doufám, že my už ho máme za sebou, protože to byla síla. Když Nikolka začala chodit, začalo mi být smutno, že už mě moje malá nebude potřebovat. Ale ona se naopak začala hodně tulit, umí pohladit a dát pusinku. Ještě se to upevnilo jejím nachlazením. Najednou se ode mě nechtěla hnout, tulila se a i na mě několikrát usnula. Chudinka byla úplně vyřízená. Pak si kýchla a hned mi dala pusu. Bylo jasné, že se s nachlazením budu minimálně za dva dny potýkat také. A samozřejmě jsem měla pravdu. Manžel od rána do večera v práci a Nikolce už otrnulo. Přesně do toho mě skolilo nachlazení. Jak se říká, maminky si nemohou vzít volno. Ale co dělat? Naštěstí se toho chopila moje maminka, zpunktovala tátu, a než jsem se nadála, dorazili z Liberce, já šla spát a Nikolka dračila s babičkou a dědečkem. Stačil mi jeden den a byla jsem jakž takž fit, ale jen díky odpočinku, který jsem si mohla dopřát.

Moc bych tímto chtěla poděkovat svojí mamince. Někdy jí volám i třikrát denně a ona mě stále trpělivě poslouchá, radí, pomáhá, i když sama toho má až nad hlavu. Nikolka ji naprosto zbožňuje a kromě mě a tatínka je jediná, u koho vydrží. Doufám, že pro svou dceru budu celý život stejnou oporou, jako je moje maminka pro mě.