DJ Dudunka, anděl, anděl, čert a taky Mikuláš

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Dlouho to tak bylo – říkala jsem si – jo, ještě jo, to by šlo. Teď by to rozhodně nešlo. Z Kačenky je celkem samostatné batole, kterému nejsou bráchova trička už vůbec velká. Začala s ním chodit za ruku a už si ti dva spolu soukromničí. Tomáš sem tam nosí sestru v náručí. Položí si ji zády na své břicho, prohne se vzad, zlehka ji nadzvedne nad zemí a něco popojde. Když už nemůže a rozevře ruce, Káča si v klidu stoupne na zem a jde dál. Tak jsme s Lukášem usoudili, že dětinky jsou dost velké na návštěvu Mikuláše.

Mikulášská tradice se nám líbí a určitě ji chceme držet. Rozhodli jsme se pro intimnější verzi – zavolat nějakou místní trojici z letáku na lampě přímo domů a být ve čtyřech – bez publika, babiček, dědečků, kamarádů, natáčení, divokého focení a udílení pokynů – řekni básničku, jak se jmenuješ, předveď… Nějak jsme se to při jednom roce a dvěma letům věku dětí rozhodli nechat plynout.

Kromě údivu dětí, předání drobných dárečků a lehce hříšných laskomin jsme měli jako rodiče i jedno očekávání – pomoci DJ Dudunkovi přechodovým rituálem k odložení dudlíku. Od naší červencové aftózy, kdy jsme oběma dětem museli náhle odebrat dudlíky, je s námi dudlík zase silně spjatý. Choroba to byla dost nepříjemná, a protože Tomáš kvůli ní nakonec skončil v nemocnici, nemohli jsme riskovat a na radu lékařů jsme Kačce dudlík prostě vzali. Byl totiž hlavním směnným artiklem mezi dětmi a hodně často se Tomáš nechal načapat s růžovým dudlíkem v puse, ale bylo to někdy i obráceně.

Šlo o vteřiny a mžik a představa, že aftózou onemocní i malá, byla děsivá. Přes oteklý jazyk nakonec Tomášek stejně dudat nemohl, ale evidentně se těšil, až to jednou bude zase jinak. Kačenka od té doby dudlík už do pusy nevzala a jenom se ráda kojí. Tomáš se k dudlíku postupně nějak vrátil a dodnes bez něj neusíná. Navíc už nejde jen o usínací rituál, ale z dudlíkování se stala velká frajeřinka k pobavení sestry.

Duduny vkládá do pusy celé a různě je přetáčí za zuby nebo před zuby, strašidelně kolečka obkružuje rty nebo má plastovou část na jazyku a latexovou kolmo k patru, různě je vyplivuje a během letu vzduchem zase chytá do pusy. Snad ho spolknout nezvládne. Ta šílená artistická čísla mi přijdou už moc – to přeci nemá nic společného s potřebou podudat, ukonejšit se, uklidnit, ošidit neprsem. Navíc se mu občas čísla nepovedou, propriety padají různě na zem, také si je převáží v autech a po vzoru zdobení stromečku mi jimi v obýváku ozdobil náš velký scindapsus. O hygieně nemůže být moc řeči, přestože se špinavé dudlíky snažím umývat a vyvářet, zcela jista si nejsem. Jediné štěstí snad je, že si Tomášek rád čistí zuby, skoro pokaždé, když jsme v koupelně (odhaduji to nejméně na 4x denně).

Hledáme hranici mezi snahou nevytvořit neurotika násilným nebo necitlivým odejmutím dudunky a snahou mu od dudlíku pomoci především kvůli hygieně a vývoji zubů. Možná i kvůli tlaku okolí neustále trousícímu poznámky: „Podívej, Kačenka už dudlíček nemá a ty jsi už velkej chlapeček“ – sama jsem mnohdy řekla. Naposledy, když se mi chlubil třemi dudlíky v puse najednou – to je číslo, se kterým sklízí u malé největší úspěch. Tak jsme si s Lukášem řekli, že by bylo fajn přijít s přechodovým rituálem – aby se pokusil dudlík odevzdat Mikuláši (v případě krize jich máme doma ještě několik) – a my bychom čekali, co se bude dít!

Ještě dlužím vysvětlení Tomova přízviska – DJ Dudunka. To je právě hlavní paradox! Jednou ráno za námi přišel ve spacím overalu a s obřím dudlíkem v puse s bubenickými sluchátky na uších a tančil. Polokoule po stranách byly skoro tak velké jako jeho hlava – to nás rozesmálo, tak přidával tak umně, že vypadal jako DJ s dudlíkem. A sám o sobě někdy říká, že je DJ Dudunka, je to jeho už skoro přirostlá přezdívka.

Čtěte také:

• Deset způsobů, jak se zbavit dudlíku
• Vývoj řeči v prvním roce a role rodičů
• Říkanky a básničky jsou nenahraditelné 

A anděl 2 z titulku je samozřejmě malá Kačenka – ta bez záznamu v knize hříchů, kterou tak důležitě svíral Mikuláš. Ovšem – Mikulášská proběhla tak rychle a my jsme jako rodiče silně zaváhali. Bydlíme ve zvýšeném přízemí, Mikuláš zazvonil na bzučák a ve vteřině byli všichni tři nahoře. Absolutně jsme jim nestihli ani předat dárky pro děti a jakkoliv se s nimi dopředu domluvit a děti už byly v předsíni. Tomáš jenom na vteřinku a v další vteřině doslova odletěl na druhý konec bytu (čert byl fakt čertovsky strašidelný) a Kačenka nehnula ani brvou a začala prozkoumávat andělskou svatozář – tedy vytvarovaný drátek omotaný stříbrným řetězem ze stromečku.

Mikuláše s čertem tvrdě ignorovala a jasně se identifikovala s andělskou dívkou. Bylo dost nešikovné, že nebylo ke komu promlouvat, takže Lukášova snaha vyfotit děti u Mikuláše vzala za své a přivedl Tomáška zpátky. Já jsem alespoň stihla předat dárky do koše a říci, co je třeba Mikulášovými ústy říci.

Zkoprnělý Tomášek se nechal pochválit, že se pěkně chová ke Kačence a hezky kreslí a taky slíbil, že bude lépe papat, vzal si dárky a jasně ukončil celou akci. Lukáš byl ještě zkoprnělejší, takže se vtipně zeptal, zda se má do té červené knihy s názvem HŘÍCHY podepsat. Naštěstí se rychle probral, vložil do ní několik bankovek a pěkně jsme oba poděkovali a uložili si telefonní číslo do nebe – příští rok se bude zase hodit.

Všichni tři byli fajn a opravdu hezcí, takže jestli je to bude ještě bavit, budeme si tuto skupinku zvát dál a děti pro jejich dokonalé masky jistě nepojmou podezření, že nejsou z nebe a pekla. A u rozbalování pytlíků jsme si uvědomili, že na akci dudunka nedošlo, ale bylo nám to nakonec jedno. V rukávu máme teď zubařku – u neteře to skvěle zabralo.

Taky až po druhém roce věku se jí podařilo odložit dudlík díky naprosto racionálnímu vysvětlení zubařky – dudlíček kazí zoubky a pak bys nemohla papat, co máš ráda. Že by Tomášek nemohl papat, to mu bude zcela určitě jedno, ale něco vymyslíme, k čemu by mu mohly být zuby dobré.

Dudlíky jsem schovala a vydávám jeden pouze na spaní. A teď jsem se chystala loučit a přibatolila se ke mně Kačenka s dudlíkem. Nedělám si legraci! Neschovala jsem je moc dobře, anebo tento Tomáš schoval někam přede mnou a lépe! Pohledově mě to sice zarazilo, ale asi proto, že na to nejsem už zvyklá. Nicméně – k ní to sedí. Vypadá s dudlíkem docela dost dobře, ale na DJ nějak více svítí.

Mějte krásné Vánoce! Kateřina