Co z té naší holčičky jednou bude?

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Jenže Nikolka nespí dlouho. Stále se budí. Kdyby se alespoň vzbudila jen dvakrát, ale ne pětkrát za noc. Vyplakat ji rozhodně nechci nechat. Jenže moje únava je čím dál tím větší. Spí maximálně tři hodiny v kuse a vzbudí se. Nemá hlad, není jí zima, je ňufaná, kojená, prostě nevíme, co jí chybí.

Špatně spí i u nás v posteli. V podstatě to není žádný rozdíl. Pořád čekám, že se to zlepší samo, že z toho prostě vyroste a bude spinkat déle. Jenže stále nic. Někdy ani nechci jít spát, protože vím, že za chvíli se malá vzbudí a já budu zase vzhůru. Tak uvidíme, jak to bude dál.

Horolezkyně nebo skladnice

Nikolka je dračice, to už všichni víme. Teď ale začala šplhat do výšek. Ráno třeba sleze z postele, já se otočím a ona najednou stojí na nočním stolku. Už jsme museli dát pryč jednu taburetku, protože než jsem přišla z koupelny, tak na ní seděla nebo dokonce stála. Na cvičení se sápe na žebřiny nebo na vyskládané polštáře. Takže z ní asi bude horolezkyně.

Nebo z Nikolky bude špion. Miluje, když se může napresovat do nějaké skříňky, škvíry, prostě kamkoli, odkud může bafat a vykukovat. Schovat se umí fakt dobře.

Další variantou je skladnice. Pořád něco vláčí, tahá, nosí. Vždycky ji musím sebrat třeba balík plen, aby neměla chudák kýlu. Jenže ona si vždycky něco najde, co může tahat. A když to nemůže tahat, tak to aspoň tlačí před sebou.

Čtěte také:

• Kdo si hraje, nezlobí… a hodně se naučí
• Proč si kluci hrají s auty a holky s panenkami?
• Nebezpečí číhá doma: 7 nejčastějších dětských úrazů

Nedávno se v hračkářství nechtěla vzdát kočárku, tak jsme si říkali, že máme nápad na dárek od Ježíška. Jenže Niky si poradila doma po svém a ušetřila nám peníze. Začala po bytě tlačit koš na prádlo, do kterého naházela kdejakou hračku. Pak v koši vozila oblíbeného medvídka a měla z toho děsnou srandu. Takže kočárek není potřeba.

Další možností jejího budoucího zaměstnání je třeba tisková mluvčí. Nikolka pořád mluví. Od rána žvatlá, a když usne, tak mi pořád zní v hlavě: „Mamíííííí“. Povídá si i s plyšáky a všechno nám svoji nikolštinou popisuje.

Nejvtipnější je, když chce kojit. Sedne si na mě a říká: „Papat, mňam, mňam.“ Začne se smát a kývat hlavičkou jako že ano, ano. Je to prostě naše komediantka.

Zrovna končím článek a Nikolka se budí. Aspoň že to má dobře načasované. Takže skoro probdělé noci zdar. 🙂