Celodenní pobyt venku na zahradě má svoje nesporné výhody, o tom už jsem vám tu psal. Ale taky je to pěkná makačka. Ráno hned po snídani obstarat zvířectvo. U toho mámě pomáháme většinou tak, že podáváme nasečenou trávu králíkům do kotců v králíkárně (máma se většinou zlobí, že trávu trousíme po zemi), nebo s mámou nosíme vodu v konvi kachnám (podle mámy visíme každý jednou rukou na konvi s vodou, kterou ona nese), taky moc rád dávám kočkám granule – z misky na granule do misky s vodou (co na tom mámě vadí?).
Pak je třeba posbírat spadaná jablka, to mě taky moc baví (většinou je beru z hromádek a házím, kam mě napadne). Pokrmit zvířectvo a sesbírat jablka většinou zabere větší část dopoledne. U těch jablek často i posvačíme, buď okoušeme nějaká ta jablka, nebo se s bráchou obsloužíme u rajčatových keříků. Když se náhodou stane, že utrhnu nezralé rajče, rychle ho někam zahodím. Brita mi docela pomáhá zahlazovat stopy, protože všechno hned nadšeně kouše nebo nese někam pryč.
Pak pomáhám mámě s obědem. Než si do altánu nanosí věci potřebné k vaření, dělám pořádek v altánu nebo na pískovišti, případně nosím písek do altánu. Teď mě zrovna napadlo, že jsem ještě nenosil písek na trampolínu. To musím vyzkoušet hned zítra, bude to určitě psina! Po obědě mívám tak na dvacet vteřin menší krizi, kdy by se i mohlo stát, že bych usnul, ale většinou to zvládnu a jdu skákat na trampolínu. Pak mám zase spoustu energie na další práci na zahradě. Buď mámě pomáhám sbírat ostružiny, sklízet okurky nebo třeba plít záhonky, anebo s bráchou jezdíme na odrážedlech a s tatrovkou po zahradě. Teď jsem si hodně oblíbil odrážedlo. Motorka se čtyřmi kolečky je pro mrňata, ta už mě nebaví, ale červené jednostopé odrážedlo Puky se žlutými koly je prostě miláček! Myslím, že k narozeninám budu nutně potřebovat helmu.
S podvečerem přichází opět čas intenzivní práce. Krmení zvířectva se opakuje podle víceméně stejného scénáře jako ráno a k tomu se přidá ještě zalévání celé zahrádky. To je moje nejoblíbenější činnost z celého dne. Máma mi nabírá vodu do konvičky a já zalévám babičce kytky ve velkých květináčích a hrncích podél štítu. Nejradši zalévám klematis hned vedle psího výběhu. Každý den ho zaliju nejmíň třikrát. Babička bude určitě zírat, jak jsem se jí o kytičky staral. Mezi naplňováním mojí konvičky zalívá máma rajčata a papriky ve skleníku a všechny truhlíky na oknech a taky cukety a dýni na kompostě. Než to všechno oběhá, zalívám aspoň trávník kolem skleníku, abych tam jen tak nestál naprázdno (protože kytky mám samo sebou dávno zalité).
No a pak už je čas na večeři (většinou zase v altánu) a koupačku. Výhodou je, že celý den běhám jen v tričku, tak je pak svlékání do vany celkem rychlovka. Po koupeli a čištění zubů nám máma ještě přečte v posteli pohádku, já si u toho dám mlíko a za chvíli spím. Kdo by taky po tak nabitém dni neusnul během chvilky, že?
Mějte se krásně a brzy zase na napsanou!
Váš pracovitý hospodář Filípek
Jak to vidí máma
S výstižným a pokud možno krátkým názvem dnešního článku jsem si tak dlouho lámala hlavu, až jsem všechny zvažované varianty prostě spojila dohromady. Snad se v tom nakonec neztratím a bude srozumitelné, jak jsem to s tím názvem vlastně myslela.
Jak už vám napsal Filípek, dva týdny u babičky a dědy byly vážně fuška. Myslím, že třítýdenní dovolenou prarodičů bych ve zdraví nepřežila. Naštěstí tentokrát jeli děda s babi pryč jen na 12 dní a ještě byl s námi na prodloužené víkendy tatínek. Uhlídat ty naše dva rarachy a přitom se nějak smysluplně postarat o zahradu a všechny její domestikované obyvatele, to je disciplína srovnatelná snad jen s bojem s větrnými mlýny.
Čtěte také:
- 7 způsobů, jak udělat zahradu pro děti zábavnou
- Léto s dětmi, jak má být: základem je pitný režim
- Co dokáže pískoviště
Chvílemi jsem si tady připadala jako v policejním výcviku při člunkovém běhu: Od záhonků k dětem naplnit jejich konvičky, aby mohly zalévat (rozuměj cintat vodu a plést se mi pod nohama), s plnou konví zpět k záhonkům/truhlíkům/skleníku a znovu dokola. Nebo od vaření k pískovišti utřít nos, pofoukat rozbité koleno po pádu z odrážela a zpátky k plotně míchat lečo. Případně při krmení králíků stíhat odhánět útočícího útočného kohouta a zabavovat dětem shniláče, které si bezmyšlenkovitě cpou do pusy. Zatím jsem tedy byla ušetřena plné pusy hlemýžďů (tímto zdravím svou sestřenici Hanku a jejího labužnického synka Vítka). Co jsou ve srovnání s tím kus shnilého jablka, červivá švestka nebo kočičí granule, že? 😀
Ač se považuji spíše za línou matku (podle definice Toma Hodgkinsona) a ráda bych svým dětem dopřála co největší míru osobní svobody (pramenící povětšinou z mé vrozené lenosti), někdy to v zájmu zachování života mého, mých dětí nebo babiččiných a dědových hospodářských zvířat prostě není možné. A tak se ze mě místy stává matka stíhačka, cizí terminologií nazývána též helicopter-parent, upírající neustále aspoň jedno oko na své ratolesti ve snaze zabránit nejhoršímu a předvídající sled událostí v nejbližších minutách. Během uplynulých dvou týdnů mě tak pouze jednou překvapil Filípek, když zničehonic ve vaně vyplivl zelený hopík – tentýž, který předtím venku nadšeně ožužlávala Brita. Nevím, jestli mě víc šokovala skutečnost, že ocucává psí hračku, nebo to, že se mu tak velký míček vůbec vejde do pusy. Radši snad ani nechci vědět, kolik za těch 14 dní snědl nezralých rajčat, brouků a slepičinců.
Ani při nejlepší vůli ochránit kluky před zbytečnými zraněními a zahradu před jejich a Britiným devastačním působením se mi nepodařilo zachovat status quo. Zítra budu vracet dům a zahradu chudší o několik nástrojů a předmětů denní potřeby (Brita rozkousala bublifuk, lopatku a tři houbičky na nádobí; Filípek rozbil venkovní teploměr; já snědla tři tabulky čokolády z dědových zásob). Kluci mají oba odřená kolena a lokty, Honzík obří štípance od komára, já modřiny od kosy na pravé holeni. Na druhou stranu jsme stihli vyrobit ostružinové marmelády, upéct a sníst asi 40 makronek, skoro jsem dokončila svoje už přes rok rozháčkované šaty (o těch někdy příště) a díky manželově pomoci jsem napustila olejem už roky neošetřené trámy v budoucí šatně na půdě za naším pokojem a taky jsem celou půdu vymalovala. Zítra bychom ještě mohli zvládnout položit nový koberec. A pak domů, do Prahy, do… Modřan a lehké nudy našeho panelákového 4 + 1!
Užívejte si prosluněné babí léto!
Vaše poněkud vyřízená MuFuMa (Katko, děkuji za tento nový termín!) Jarka 🙂
