365 dní plných lásky

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Už před dvěma měsíci jsem přemýšlela, jaký Nikolce upeču dort k prvním narozeninám. Pak jsem měla starosti s virózou, s první dovolenou, s druhou dovolenou a než jsem se nadála, první narozeniny už klepaly na dveře. Nejdřív jsem pro Niky chtěla velkou dětskou party, pak zase jen oslavu v rodinném kruhu a nakonec má oslavy tři, přičemž třetí nás teprve čeká.

V den narozenin jsem jí upekla dort. Chtěla jsem, aby byl zdravý a mohla si ho dát i naše malá oslavenkyně. Korpus byl jen z rozvařených jablek, špaldové mouky, banánů a lžičky jedlé sody. Krém byl jen jogurt překapaný přes plátýnko se lžičkou jahodového pyré. Přiznám se, bylo to neskutečné patlání. Ale byl to můj dort pro Nikolku, mohla ho celý sníst a byl bez cukru. Práci jsem si ale mohla ušetřit. Kdybych jí cokoli napatlala jogurtem, výsledek by byl stejný.

Hrdě jsem naší vykulené dcerce přinesla dort a čekala na reakci. Nejvíc jí zajímala zapálená svíčka. Sápala se po ní ručičkama, a když jsme ji odtáhli, tak to zkusila aspoň nohou. Mateřství vás naučí být vždy ve střehu, takže se jí nic nestalo. Nebezpečnou svíčku jsem vytáhla a slavnostně jí dala dort. No, moc se na to netvářila. Ruku zavrtala do jogurtu a snažila se sníst ozdoby z jedlého papíru. Nakonec si jen oblízla prsty a řítila se zapatlanýma rukama dračit jinam.

Zkusila jsem jí svůj výtvor rozkrájet a dát ochutnat. Absolutní nezájem. Tak jsem si vzala aspoň já. Nikdo jiný při sdělení obsahu nechtěl. Žádná velká delikatesa to nebyla, ale na druhou stranu se to jíst dalo. Stejně však dortík skončil v koši. Ale hlavně, že byl zdravý a bez cukru. 😀

Dlouho jsme uvažovali, co dostane malá k narozeninám. Nakonec nejlepší volbou byla Tatra. Má ji sotva týden a už s ní doma lítá jak blázen. Tlačí ji před sebou a běhá z pokoje do pokoje. Pak si do ní sedne a čeká, až jí někdo začne vozit. Samozřejmě z toho má děsnou legraci. Jinak jsme s dárky docela šetřili. Dostala oblečení, koše na hračky, stoupátko a chodítko. Takové to, co se tlačí. Z toho je také nadšená. Jančí s ním tady jak…. No jako dračice. Snažím se jí ho nedávat pořád, protože to není nejlepší, ale ona takhle chodí i s krabicí i právě s tou Tatrou. Snad ji to brzy přestane bavit.

Čtěte také:

• Jak vést už nejmenší děti ke čtení
• Proč si kluci hrají s auty a holky s panenkami?
• 10 super tipů na narozeninové oslavy pro vaše děti 

Přebalit a jít si na hodinu lehnout

Přebalování je masakr. Normálně docela hodné miminko, vlastně už batole, se začne vzpírat, vztekat, brečet, rozčilovat se, zdrhat… Udržet ji na místě je skoro nemožné. Aby toho nebylo málo, tak si na přebalováku o mě stoupne, stáhne mi tílko a začne papat. Jenže systém výměnného obchodu ještě nechápe. Takže myslet si, že já dám prso, ona se pak nechá přebalit a převléknout, bylo dost naivní.

Krmení Nikolky je taky někdy o nervy. Sice papá relativně hezky a všechno, ale po chvíli začne vstávat a nejraději by přelezla pultík a asi slanila dolů ze židličky. Aspoň, že chce papat sama, to ji na chvilku zabaví. Je docela šikovná. Umí nabírat a dávat si sousta do pusinky. Sice ji pak musím svléknout rovnou v koupelně, pořádně vykoupat a věci nejlépe hned vyprat, ale baští sama.

Další období, které teď mám, je: Nevydržím v kočárku, mámo. V kočárku buď spinká, nebo v něm vydrží maximálně 20 minut. Pak ji musím dát buď do nosítka, nebo ji nechat stát. To ji ale, ač nerada, poutám do kšír. Je spokojená, stojí, kramaří tašku a má lepší výhled. Na jednu stranu se těším, až bude sama chodit, na druhou stranu se ale bojím, že mi bude zdrhat. Uvidíme, kolem nábytku už lítá slušně.

Nedávno jsem šla do krámu, měla jsem kočárek, Nikolku na ruce (zapomněla jsem nosítko i šátek) a tahací košík. Jak jsem jí měla na ruce u pokladny, začala se sápat po nákupu a na pokladní pás. Nedala se už udržet, tak si sedla na pás a jela jako Maggie v Simpsonech. 🙂 Rozhodně se teda nenudíme a doufám, že dlouho nudit ani nebudeme.