Ambulantní porody očima zkušené porodní asistentky

„Každá maminka je jiná a každé vyhovuje něco jiného. Pro ambulantní porod se podle mých zkušeností rozhoduje zhruba 5–10% žen. Většinou jsou to druhorodičky, které mají s prvním porodem a následnou poporodní péčí špatnou zkušenost,“ líčí své zkušenosti porodní asistentka a dodává další podstatný důvod, proč chtějí některé maminky už pár hodin po porodu domů: „Chtějí být se svým miminkem co nejrychleji zpátky ve známém domácím prostředí, s manželem a rodinou.“

Doma je doma

Je to tak. Doma je doma. Ale s ambulantním porodem to podle Bětky Samkové není jen tak. „Na ambulantní porod se musíte připravovat dopředu, vše domluvit se svým pediatrem i porodní bábou, aby k vám pak chodila domů. Také v porodnici to musíte nahlásit. Zrovna u nás v Podolí jsou k ambulantním porodům celkem benevolentní, v řadě jiných s nimi ale mají velký problém,“ vysvětluje Bětka Samková.

Ambulantní porody už nejsou nezákonné, přesto se na ně mnozí porodníci stále dívají jako na něco špatného. A neexistují bohužel žádné statistiky, které by o míře „ambuporodů“ v tuzemsku vypovídaly přesněji.

Obecně tradovaná norma pro pobyt v nemocnici je 72 hodin, ale není to dogma. Záleží vždy na tom, kde budete rodit a jak se k tomu staví tamní porodnice. Čím dřív jde maminka domů, tím víc vyšetření si pak musí oběhat. Hlavně jde o tzv. „odběr z patičky“, který ovšem může udělat i váš pediatr při domácí návštěvě.

Pražská maminka Martina rodila první dítě doma v Česku a druhé v Dánsku, kam se přestěhovali s manželem za prací. U druhého dítěte se rozhodla pro ambulantní porod a vysvětluje proč. „Po prvním porodu jsem byla hodně konsternovaná z poporodní péče. Jedna nepříjemná sestřička mě tak vynervovala, že jsem přišla o mléko, proplakala jsem mnoho nocí. V Dánsku jsou ambulantní porody běžné, druhé dítě jsem tedy rodila takto a naprosto mi to vyhovovalo. Všichni tam na to byli připravení a nebyl to žádný problém. Podobně to mají i v Británii, vždyť ambulantně rodila třeba i vévodkyně Kate,“ říká s úsměvem.

Mínusy běžných porodů a pobytu na šestinedělí

V nemocnicích se může stát, že matky jsou delší dobu bez dětí (nemají je u sebe na pokoji), jsou bez svých nejbližších, což jim může zpomalit nebo úplně zastavit laktaci. Nejedí to, co jim chutná, nespí v klidu, kdy potřebují, mají kolem sebe úplně cizí lidi. Podobně jako v Martinině případě stačí i jen jedna jediná nepříjemná sestřička a maminka je na zhroucení.

V nemocnicích jsou zažité standardy a maminky je musí dodržovat, například musí zvládnout kojit určité množství mléka, aby podle nich obstály. Když se jim to nedaří, může dítě i proti jejich vůli dostat cizí mateřské mléko, aby přibíralo podle tabulek. Právě podobné nepříjemné zážitky často vedou ženy k tomu, že chtějí při dalším porodu co nejrychleji domů.

„Mnoho žen v Česku už odešlo domů ambulantně. Problém je v tom, že v domácích podmínkách zatím u nás není dostatečně zajištěná péče o šestinedělku a žena si musí pro dítě sama tuto péči dopředu domluvit a zajistit. A samozřejmě i uhradit,“ popisuje jednu z hlavních nevýhod porodní asistentka Samková.

„Většina matek, které jdou ambulantně domů, jsou napojené na porodní asistentky nebo duly, které nabízejí kontrolu v domácím prostředí,“ říká Bětka Samková a doplňuje, jak to chodí třeba v Anglii: „Tam mají dobře vypracovaný systém následné péče. Pokud zdravá žena projde fyziologickým těhotenstvím i porodem, narodí se zdravé dítě a v prvních hodinách po porodu probíhá vše fyziologicky, jde domů. Následná péče je ve vzájemné spolupráci pediatra, porodní asistentky a porodnice, ve které žena porodila.“

Čtěte také:

• Přirozený porod je normální porod
• Porod do vody
• Bonding – láska na první dotek

Od listopadu 1989 se vše mění

Při pohledu do historie asi nijak zvlášť nepřekvapí, že domácí či ambulantní porody byly běžné. Před 2. světovou válkou a ještě v jejím průběhu se jelo do porodnice jen kvůli komplikacím nebo jejich hrozbě. Teprve v době socialistického Československa se porodnický systém změnil tak, aby rodička zůstala pod dohledem lékařů a sester co nejdéle.

„Od revoluce se ale opět vše mění. Porodníci se učí novým postupům, změnilo se i prostředí porodnic,“ vypráví Bětka Samková. „Ambulantní porody jsou příkladem toho, jak se porodnictví a česká společnost vyvíjí. Co bylo kdysi skoro trestné, se začíná tiše tolerovat. Ale vyhráno bude, až budou ambulantní porody zcela běžné a bude existovat komplexní systém následné péče, který si nebudou muset zařizovat a platit samy rodičky a nebude se kvůli nim na ně nikdo dívat zle,“ zakončuje.

Jaký je váš názor na ambulantní porod? Máte s ním vlastní zkušenost? Napište nám do diskuze.