babyweb.cz > BABYWEB 2021 > Miminko > Péče o miminko > Spánek miminka > Nemůže dítě usnout? Klíčem je váš klid
Nemůže dítě usnout? Klíčem je váš klid
Kontrolovaný pláč a ani nechat miminko vyplakat nejsou žádné kouzelné metody, které dětem napraví spánek. Od dětí nás vzdalují a často mohou problémy v budoucnu prohloubit. Jaké chyby dělají rodiče při uspávání dětí?
„Zapomínáme, že děti nejsou stroje, které na začátku nějak naprogramujete a pak fungují na 100 procent. Od spánku dětí máme pak příliš velká očekávání a zbytečně se pak společně trápíme,“ tvrdí Lenka Medvecová Tinková, spánková poradkyně, antropoložka a autorka blogu prosimspinkej.cz.
Měla vaše dcera potíže s usínáním? A jak spí teď?
Záleží na tom, jaká kultura by se na její usínání dívala. Podle amerických příruček asi potíže měla, protože neusínala sama po odložení do postýlky. Podle mnoha jiných zemí spala a usínala zcela normálně u maminky v náručí, někdy u kojení, někdy vedle mě, později u čtení a vyprávění pohádek. Samozřejmě byla období, kdy usínala déle a my hledali příčiny a nové rituály.
Narození dítěte přivede mnoho žen ke změně kariéry. Bylo to tak i u vás? Bylo narození dcery impulzem k založení stránek o uspávání dětí?
První dcerka mě inspirovala k hledání odpovědí na mnoho otázek, které jsem ke spánku měla. Ke psaní blogu mě pak přivedlo to, na co jsem přitom narážela. Všude jen samé výhrůžky, že pokud miminko nebude spát podle tabulky nebo harmonogramu, bude mít celoživotní spánkový problém. Nebo o tom, že prostě jediná cesta je vyplakání a kontrolovaný pláč, opouštění dítěte a učení ho na večerní usínání o samotě. Není to tak.
Žili jsme v té době v Anglii, kde je spousta „spánkových trenérů“ doporučujících kontrolovaný pláč. A právě na těch workshopech bylo vidět, že to skutečně není žádné dlouhodobé řešení a hlavně to nefunguje v tolika procentech, která slibují. Začala jsem tedy hledat odpovědi v biologii, spánkové medicíně a antropologii. Ke psaní blogu jsem se rozhodla právě proto, aby rodiče, kteří nechtějí své dítě nechávat vybrečet nebo jej „trénovat“ k samotě, měli i jiný zdroj. Chtěla jsem je podpořit, aby se nenechali vydírat a hledali si svoji cestu. Protože i bez stresu a pláče se dá dojít ke klidným nocím.
A pak přišlo rozhodnutí, že budete radit ostatním?
Já jsem se tak vlastně sama nikdy nerozhodla. Přišlo to samo. Rodiče mi začali psát své příběhy a já viděla mnoho shod a souvislostí. Asi rok jsem měla denně plnou stránku e-mailů, poté se mě rodiče začali ptát na můj názor, zkušenosti jiných rodičů. Mateřská centra mě začala zvát na přednášky. Mezi rodiči jsme pak přicházeli na nové a nové souvislosti. A postupně se ze mě stal poradce. Některé problémy nebylo možné vyřešit e-mailem či telefonem, potřebovala jsem si promluvit s rodiči více do hloubky, abych je mohla nasměrovat.
Nikomu neslibuji zázračný celonoční spánek. Snažím se rodiče podporovat v hledání vlastní cesty ke klidnějšímu spánku a hodně se bavíme o tom, jak spánek funguje a co může do něj vstupovat v jejich rodině… Nemyslím si, že se v jejich děťátku vyznám lépe, a ani nechci. Někdy je stačí navést otázkami a najednou ví, kde je problém a jak ho řešit. Jindy je potřeba více kontaktu s děťátkem a nastartuje se ta správná intuice.
Čtěte také:
- Jak na klidný spánek miminka
- Kontaktní rodičovství: Přístup k dětem, který klade důraz na emociální interakci
- 20 osvědčených způsobů, jak uklidnit plačící dítě
Děti nás často svými spánkovými „problémy“ učí zpomalit
Jaké nejčastější problémy děti při usínání trápí?
Závisí na věku. Miminka často jen chtějí usínat v blízkosti rodičů, cítit jejich vůni, teplo, měkoučkou náruč. Někdy potřebují pomoci s přemírou podnětů. Větší děti nejčastěji mívají problém vypořádat se se zážitky z celého dne. Často je také trápí, že mají jít spát, když ještě nepociťují únavu a jsou plné energie. A jindy se zase snaží zjistit, proč jsou rodiče tak nervózní, když mají jít spinkat (ty děti), a tak se snaží být vzhůru až do momentu, než se rodiče zklidní. Rodiče při usínání dětí nejčastěji trápí, že jejich děti neusínají dříve nebo že si prostě nelehnout a nespí. Nebo také to, že jsou u usínání neklidné, pláčou a podobně. Jinak je to samozřejmě velmi široké téma. Právě dokončuji knihu o spánku dětí, ve které se podrobně věnuji všemu, co do spánku může vstupovat a jak si s tím pracovat.
A jaké chyby dělají nejčastěji rodiče?
Z mého pohledu nejde vysloveně o chyby. Společnost v nás vzbuzuje pocit, že něco děláme špatně, když nám dítě ukázkově nespí. Na rodičovství nás ale příručky dostatečně nepřipraví, učíme se za pochodu a s každým dalším dítětem to může být zcela jiné. Nikdo vám nedá skutečně funkční návod na dítě. Je potřeba si vytvořit vlastní a omyly mohou být cestou k němu. Kdybych měla najít nějakou skutečnou chybu, považuji za ni tlak společnosti na celonoční spánek dětí a opouštění plačícího miminka. A pak bychom také mohli mluvit o našem životním stylu plném stresu, který ovlivňuje i spánek dospělých. Děti nás často svými spánkovými „problémy“ učí zpomalit. I když teda ne zrovna jemným způsobem.
No, ale hodně matek na rodičovské dovolené v současné době nějakým způsobem pracuje, a tak potřebují, aby jejich potomek spal. Je těžké zůstat v klidu, když vím, že mám před sebou několik hodin práce. Má to nějaké řešení?
Harmonie. To je největší výzva. Naše společnost je nastavená stále více na individualitu než na rodinu. Všude slyšíme, jak se máme seberealizovat, do toho být skvělé partnerky, kuchařky, milenky, kamarádky, mít naklizeno a umět celou rodinu organizovat. S příchodem dítěte se ten dokonalý svět začne hroutit. Nedá se vše dělat na sto procent. Vždy bude pro maminky těžké skloubit dítě a jeho potřeby s vlastní potřebou seberealizace a s prací. Myslím, že čím dříve pochopíme, že dítě změnilo náš život, tím lépe se nám budou hledat kompromisy. Každá žena si to pak musí vybalancovat sama, protože každá situace je zcela odlišná. Navíc naší nervozitou se uspávání prodlužuje. Je tedy dobré trénovat vypínání mysli při uspávání, pak je to mnohem rychlejší.
Ještě něco pomůže?
Jedna maminka mi nedávno napsala e-mail, že díky tomu, že se naučila požádat v rodině o pomoc, když je unavená nebo nestíhá, tak se jí vše zvládá mnohem lépe. To je totiž další problém. My se často stydíme žádat o pomoc. Myslíme si, že bychom pak nebyly dostatečně „dobré“, když to samy nezvládneme. Dítě nám pak pomůže srovnat si priority. A taky je dobré vědět, že u každého občas vládne chaos a stres. I u nás doma.
A co Estivillova metoda uspávání? Podle jejích zastánců tato metoda v podstatě nepracuje s fází nechat dítě vybrečet, vždy ho ujistíme o své přítomnosti. Není tedy řešením?
Tato metoda může být velmi nebezpečná pro vývoj jak fyzický, tak psychický. Navíc ze své praxe již mohu potvrdit, že skutečně nemá často dlouhodobý efekt. Dítě se tak neučí samo uklidnit, protože tuto schopnost jeho mozek ještě nemá minimálně do dvou až tří let. Miminko se učí vypínat. Učí se, že když má nějaký problém a chce s rodičem komunikovat, někdy se nedovolá. Má tedy buď křičet hlasitěji, nebo přestane komunikovat. Pak se ale děti a rodiče začnou vzdalovat.
Kontrolovaný pláč je jen jiná forma vybrečení. Dítě také dostává impulz, že mu rodiče nepomohou, když potřebuje. Stejně tak jako není pravidlem, že když dítě „naučíte“ usínat samo, už nikdy nebude plakat, abyste s ním zůstali. Také obecně neplatí tvrzení, že když naučíte dítě, že má svoji postel, nebude jako starší dítě chodit k vám do postele nebo nebude křičet, protože se bude bát bez vás usnout. Intuice a pochopení nepřijdou samy, přichází s tím, že nasloucháme dítěti a odpovídáme na jeho pláč, jsme s ním. Z mého pohledu jsou podobné metody opouštění dítěte jen zkratky a odkládání toho, že si dítě potřebuje vybudovat důvěru v rodiče a bezpečnou noc. Pokud to tak není, často se to vrací jako bumerang později. Třeba právě v nočních můrách, hysterickými scénami při usínání a podobně.
Máte nějakou radu, jak ustát nátlak okolí (hlavně babiček a prababiček), které novopečené rodiče zviklají v jejich rozhodnutí chovat se podle potřeb miminka?
To je těžká otázka. Každá rodina je jiná a potřebuje jiné řešení. Ono je nejdůležitější jít cestou, která vychází z vás, se kterou souzníte. Ta sebejistota je pak z rodičů cítit a radám se vyhnou. Ale není to lehké hlavně s vlastními rodiči, u kterých čekáme podporu a souznění. Často maminkám radím prostě změnit téma hovoru a bavit se o věcech, které nás spojují, a ne rozdělují. A pak také pomáhá najít si kolem sebe lidi, kteří mají podobný přístup a pohled na svět. Pomáhá to nabít ztracenou sebedůvěru například po nepříjemném rozhovoru v rodině.
Současný spánek je výsledkem ekonomie, ale ne každému vyhovuje
Studovala jste antropologii a zkoumala historii spánku. Jak se spalo v minulosti a kdy se přešlo na současný spánkový model? Je pro člověka vyhovující?
Do spánku nevstupuje jen biologie, ale také kultura, ekonomika, politika, psychika, lokální prostředí, sociální prostředí, trendy, móda. To vše ovlivňovalo, jak se spánek v historii různě měnil. Je totiž mnohem flexibilnější, než si dokážeme představit. Podoba našeho spánku je zčásti výsledkem ekonomie času, bylo potřebné pracovat přes den a déle odpočívat v noci, a modernity – technické vymoženosti, umělá světla, elektronika… Nastavili jsme si režimy práce i režimy spánku. Spánek je různý po celém světě.
V antropologických výzkumech se právě častěji ukazuje, že jen velmi malá část světa spí jako my u nás. Vyhovuje nám to? Někomu ano, někomu ne. Vyhovuje to našemu pracovnímu nasazení a orientaci na výkon. Pravdou ale je, že i u dospělých lidí stoupají problémy s usínáním, nočním buzením, nočními děsy, insomnií a podobně. Zatím se tedy ukazuje, že něco jako jednotný „normální“ spánek se popsat nedá a i tady funguje velká individualita.
A teď jste napsala i knihu. Na co se mohou čtenáři těšit?
Před Vánoci vyšla kniha Pohádkopsaní pro klidné spaní. Obsahuje léčivé pohádky, které zklidňují a pomáhají dětem poradit si například s přemírou zážitků, myšlenek, příchodem sourozence a podobně. Kniha ale také obsahuje část pro rodiče. V ní jsou příběhy a návod, jak si tvořit pohádky pro děti na různé situace. Nyní už je v tiskárně druhý dotisk, protože první se vyprodal během dvou měsíců. Je to krásné, když čtu, jak moje pohádky pomohly vyřešit večerní pláč či odmítání spánku. Nebo i to, když rodiče píšou, jak jim zpříjemňuje společný čas před usínáním a více si ho užívají.
Většina lidí čekala odbornou knihu o spánku, ale ve své praxi velmi často využívám pohádky už pro děti od 18 měsíců a ty výsledky mě samotnou vždy natolik překvapovaly, že jsem si řekla, že se rychle musím o pohádky k uspávání podělit i s rodiči. Dostanou tak vlastní nástroj, jak si s individuálními problémy pomoci.
Skončíme tedy u pohádek?
Ne, teď jsem zase v plném pracovním procesu a připravuji odbornou knihu o spánku, která by měla vyjít někdy v květnu. Už se na to moc těším, je to vlastně celý můj výzkum a práce na jednom místě a cítím, že už ji potřebuji dát ven a poslat dál své zkušenosti a informace. Doufám, že se mi podaří díky ní rodičům přinést do jejich života více sebejistoty a klidu. Existuje mnoho cest, po kterých můžeme jít. A je podle mě důležité je všechny znát, abyste se mohli sami rozhodnout, která je pro vaši rodinu ta nejlepší a cítíte se s ní všichni dobře.
Lenka Medvecová Tinková – autorka projektu prosimspinkej.cz
Už pět let se věnuje spánkovému poradenství. Jak ale sama říká, spánek byl pro ni vždy přitažlivý. Jako malá holčička byla často náměsíčná, v 11 letech napsala svou první knihu pohádek, protože měla pocit, že ty „dospělácké“ nerozumí dětské duši. S narozením dcery se začala spánku více věnovat, navštěvovala workshopy spánkového psychologa Andrew Mayerse, což ji přivedlo ke studiu antropologie na Karlově Univerzitě a vlastnímu výzkumu dětského spánku v ČR a na Slovensku. V roce 2014 absolvovala kurz v Laktační lize a od března 2015 je také lektorkou masáží dětí a kojenců. Před Vánoci jí vyšla kniha nejen pohádek pro děti Pohádkopsaní.