Zvolíme cizí nebo české jméno?

Dříve byla do češtiny přejímána většinou celá skupina jmen (např. jména křesťanská), později šlo i o jména jednotlivá. Některá se do češtiny dostala dvakrát, pokaždé z jiného jazykového a kulturního prostředí, a tudíž se setkáváme hned se dvěma podobami téhož pojmenování. Týká se to třeba jména Mikuláš, odvozeného z řeckého Nikolaos, které se objevilo také v podobě Nikola(s) a ženské Nikol(a), tentokrát přejato z francouzštiny.

Zvolit pro své dítě jméno cizího původu někdo považuje za projev malé národní hrdosti. Ovšem bráno do důsledků, museli bychom tím pádem upustit od všech jmen, která nemají se starou češtinou nic společného. Museli bychom se tak vzdát jmen jako Jan(a), Kateřina, Ondřej, Pavel, Martin(a), Anna nebo Marie. V češtině by nám tak mnoho jmen nezbylo (asi 30-35% všech užívaných jmen v ČR tvoří jména slovanská) a na odlišení deseti milionů obyvatel České republiky by to rozhodně nestačilo.

Důležitá při výběru jména je jeho společenská funkce, jméno by proto nemělo působit příliš nepatřičně. I když je možné zvolit například anglické jméno James namísto Jakub, je vhodnější přiklonit se k české podobě, zvláště pokud bude dítě žít v českém prostředí. Důvody pro tuto volbu nejsou jen praktické, ale uplatňuje se zde i hledisko psychologické. Jinak je tomu v případě, že jedna z verzí jména je už zastaralá. To se pak rodiče častěji přiklánějí k nové podobě. Jsou to například dvojice jmen Simona – Šimona, Denisa – Diviška, Nikola – Mikuláška, Andrea – Ondřejka. Dobový vkus je ale nevyzpytatelný, proto se může za nějaký čas více objevovat třeba právě Šimona nebo Ondřejka.

U jmen, která nemají počeštěnou podobu, musíme přihlížet ke stávajícím pravidlům českého jazyka. Jedná se hlavně o skloňování a pravopis. Tak třeba jméno Žaneta je českou podobou původní Jeannette. U některých jmen se dodnes dochovala takzvaná pravopisná dubleta, která se vztahují hlavně na délku některých samohlásek – Magdaléna i Magdalena, Regína i Regina, Kristina i Kristýna nebo Isabela i Izabela. U jmen orientálních, která volí hlavně ti z rodičů,jejichž kořeny tkví právě v mimoevropských kulturách, by se mělo jméno svou psanou podobou co nejvíce přiblížit jeho výslovnosti (Omar, Achmed, Džamila atd.)

Volba cizího jména je na místě v okamžiku, kdy je rodinné příjmení taktéž cizojazyčné. Slovanské jméno by mohlo v takovém případě působit vedle jména jako Schwarz, Rosenbaum nebo Mariani nepatřičně, ne-li směšně. Naopak v případě příjmení, která jsou nepopiratelně ryze česká – Řehůřek, Čičatka, Slepička, Vojáček atd. je samozřejmě lepší vybrat jméno české, jež nebude působit tolik nápadně a nesourodě.

Je vhodné mít neustále na paměti, že jméno společně s příjmením by mělo ladit jak do délky, pravopisu i výslovnosti. Rodiče by se proto neměli pokoušet příjmení svého potomka za každou cenu ozvláštňovat neobvyklým křestním jménem. Jejich ratolesti by se totiž snadno mohly stát terčem posměchu nejen svých vrstevníků. Jako zářný příklad podobného žertu, ač se jedná spíš o extrém, je Američanka Safety First (přeloženo Bezpečnost Především). Takové jméno může dítěti přivodit nemilé psychické potíže.

Snaha mít výjimečné dítě a dát to najevo i volbou výjimečného jména by proto měla být velmi pečlivě zvážena.

Vyberte si křestní jméno pro Vaše dítko a zjistěte jaký je jeho význam !

Zdroj: Knappová, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat. Praha, Academia, 2006