Jak zvítězit nad dětským „NE“. Odpovězte na něj lstí

Koho by to nepřivedlo k šílenství. Něco po svém malém miláčkovi chcete a on dělá, že je hluchý. Nebo zkrátka odpoví „ne“ a nikdo s ním nehne ani po dobrém, ani po zlém. Co takhle změnit strategii a zkusit malou lest.

„Hledání vlastní samostatnosti a utvrzování se v ní, to patří k přirozenému vývoji dítěte,“ upozorňuje dětská psycholožka Suzanne Vallières. „Dítě vás tímto svým chováním nechce rozzlobit, jeho akce a reakce nejsou namířené proti vám,“ ujišťuje rodiče. Fajn, ale kdo to má vydržet? Jak přežít kritické chvíle, když se dítě zapříčí, jak se zachovat, abychom se vyhnuli konfliktu? V každém věku zabírá něco jiného.

Dvouleté dítě

Odmítá půjčovat hračky

Co se mu honí hlavou: V tomhle věku si myslí, že mu všechno patří. Odloučit se od svých věcí nepřipadá v úvahu. Hračky bere jako svou součást. Přemlouvat ho nebo dokonce nutit, aby někomu půjčil třeba své červené autíčko, to je nemyslitelné a bylo by to i zbytečné, jen by z toho bylo dítě zoufalé.

Malý trik: Dobře, nechce půjčit autíčko, ale co takhle ho za něco vyměnit? Můžeme dítěti navrhnout, že pokud půjčí chlapečkovi na písku své auto, tak on by mu za to půjčil to svoje. Určité by stálo za to vyzkoušet, jak jezdí.

Čeho se vyvarovat: Nezahrnovat ho výčitkami, nekárat dítě způsobem: „Vždycky chceš mít všechno pro sebe a nechceš nic půjčovat, to není správné.“ Prostě se jen chová úměrně svému vývoji. Pokud z něj uděláme toho špatného, tak si to zapamatuje a ponese si to s sebou.

Nechce pomoc při jídle, přitom se sám nenají

Co se mu honí hlavou: Je to pořád o samostatnosti, touze po ní, která ale nejde ruku v ruce s úrovní motoriky, s koordinací. Na některé věci v tomto věku dítě ještě prostě nemá, a tak není správné mu vyčítat, že dělá při jídle nepořádek.

Malý trik: Připravíme malá sousta (masa, chleba, ovoce), která dítě zvládne nabrat nebo vzít rukou. Mezi dvěma sousty, jež si vpraví do pusy sám, mu tam šoupneme na lžíci to ostatní – těstoviny, kaši, jogurt. Pokud si je od nás odmítá vzít, převedeme krmení na hru. Namotané špagety přirovnáme k autíčku, které potřebuje do garáže, lžičku jogurtu necháme „mluvit“ a prosit, aby ji spolkl.

Čeho se vyvarovat: Vyhrožování, že mu odneseme talíř, když nebude pořádně jíst. Dítě nerozumí tomu, proč se na něj máma nebo táta zlobí, když se chce přece nakrmit sám. To ho znejistí, vystraší. Bude se to vracet s každým jídlem a na skutečný problém je zaděláno.

Tříleté dítě

Je přilepený u obrazovky a odmítá jít se koupat

Co se mu honí hlavou: Je vtažený do děje filmu. Slyší, co matka říká, ale nevnímá to. Není schopný se koncentrovat na dvě věci najednou.

Malý trik: Chvíli před koupáním dítěti oznámíme, že po té a té scéně se vypíná televize a jde se do koupelny. Zůstaneme s ním, díváme se až do zmíněné scénky a vypneme televizi. Jiná možnost je pustit film až po koupeli.

Čeho se vyvarovat: Křičet: „Už před půlhodinou jsem ti říkala, že se máš jít koupat, ale ty sedíš pořád před televizí. Jsi neposlušný, nesnesitelný!“ Po něčem takovém se nedá očekávat, že dítě bude spolupracovat.

Nechce vrátit bonbony, které hodil do vozíku při nákupu

Co se mu honí hlavou: Supermarket je úžasné místo. Všude plno světla, barev, zajímavých pytlíčků. Ty sáčky dobře zná a ví, co je uvnitř. A chce je, protože všichni přece tady berou věci z přihrádek a dávají je do vozíků.

Malý trik: Zaměstnáme dítě, uděláme z něj pomocníka. Necháme ho podat sýr, zvážit ovoce. Pokud se mu podaří propašovat do vozíku i bonbony, tak je vrátíme u pokladny. Když začne natahovat, tak ho vezmeme do náručí.

Čeho se vyvarovat: Vykoupit si klid tím, že mu bonbony dovolíme. Příště to začne nanovo. Taky není dobré mu dát na výběr: bonbony nebo chipsy. Dítě chce samozřejmě obojí, není schopné se rozhodnout. My si sice myslíme, že mu děláme radost, ale přitom ho stavíme před pro něj neřešitelné dilema. Taky se nevyplatí mu vyhrožovat, že už ho nikdy nevezmeme na nákup. Stejně to jednou budeme muset udělat a naše slovo pak u něj ztratí váhu.

Čtěte také:

• Jak si nevychovat počítačového maniaka. Příručka pro rodiče
• Počítat do tří – klíč pro rodinnou pohodu?
• Odměny a tresty ve výchově aneb Jak nevychovat malého tyrana

Čtyřleté dítě

Neuklízí si hračky

Co se mu honí hlavou: Hezky si vyndal všechny hračky, rozkramařil je po pokoji a teď by je měl najednou uklízet? Neví, jak to udělat, čím začít, je to úkol nad jeho síly.

Malý trik: Úklid a rovnání věcí se dá naučit. Ze začátku mu dospělý nabídne, že se do toho pustí spolu. Ukáže mu, kam patří hry a kam plyšáci nebo autíčka. Pro snazší orientaci dítěte na jednotlivé úložné boxy nalepí obrázek věci, která tam patří. Za čas je potomek pyšný na to, že zvládne ukládat věci sám, nepořádek mizí.

Čeho se vyvarovat: Zavřít dítě do pokoje říct mu: „Dávám ti půl hodiny, než se vrátím, ať je to uklizené.“ Dítě to vyděsí, možná se rozpláče, neví si s takovým úkolem rady. Také se nedoporučuje mu za trest hračky vzít. Dítě nerozumí tomu, za co je potrestané.

Nechce jít spát

Co se mu honí hlavou: Je tady tak dobře v obýváku, kde jsou všichni pohromadě. Proč chodit do pokoje, kde bude sám, navíc ve tmě, kdoví, co tam číhá za strašidla.

Malý trik: Necháme pootevřené dveře pokojíčku, aby slyšel zvuk naši hlasů. V chodbě necháme svítit malou lampičku. Taky se pokusíme vypátrat, z čeho má dítě největší strach. „Když zjistíme, čeho se dítě ve tmě nejvíc bojí, jestli nějaké čarodějnice nebo příšery, vymyslíme na ni zbraň. Vezmeme třeba běžný rozprašovač na kytky, nalepíme na něj obrázek strašidla a před spaním s ním projdeme po pokoji, stříkáme na sucho kolem dokola a tak vyženeme všechny zlé síly. Případně můžeme tuhle zbraň nechat dítěti někde na dosah, pro jistotu,“ radí dětská psycholožka.

Čeho se vyvarovat: Hučet do dítěte, že žádné čarodějnice a příšery neexistují. Stejně je to zbytečné, protože pro něj jsou reálné.