Zlatuška a králíček

Zlatuška měla kamaráda, malého králíčka, se kterým si každý den hrála a se kterým zažívali spoustu legrace. I jeho maminka mu říkala: Králíčku, nikdy nesmíš jít sám do lesa, mohl by ses ztratit. Králíček byl ale zvědavý a chtěl vědět, co je v lese tak zajímavého a nebezpečného, že tam se Zlatuškou nemůže jít.

Jednoho dne, když byli sami doma, přišel králíček za Zlatuškou a říká: Zlatuško, půjdeme se podívat do lesa, já jsem zvědavý, co tam asi je.

Zlatuška ale králíčkovi řekla: Králíčku, my přece nemůžeme jít do lesa, maminky nám to zakázaly. Králíček ale Zlatušku přemlouval a přemlouval, až s ním Zlatuška nakonec šla. Když přišli do hustého lesa, objevila se před nimi krásná malá chaloupka. To je ale krásná chaloupka, řekl králíček. Půjdeme se podívat, kdo tam asi bydlí.

V chaloupce bydleli tři medvědi, ale ti zrovna nebyli doma, protože byli na procházce v lese. V chaloupce to krásně vonělo a byl tam stoleček se třemi mističkami s kašičkou.

Já mám ale hlad, půjdeme se napapat, řekla Zlatuška králíčkovi. Sedli si ke stolu a začali tu kašičku ochutnávat. V té první mističce byla kašička moc slaná, v té druhé zase moc sladká a v té třetí byla nejlepší. Zlatuška s králíčkem ji celou spapali.

Půjdeme se podívat, co je v té druhé místnosti, řekl králíček. Tam byla tři křesílka. Ta jsou krásná, řekla Zlatuška, hned je vyzkouším. To první křesílko bylo moc vysoké, tam Zlatuška ani králíček nevylezli, to druhé bylo moc měkké, ale to poslední bylo akorát a Zlatuška s králíčkem si do něj sedli. Křesílko ale najednou udělalo křup, bum, prásk a oba dva spadli na zem. Ni c se jim ale nestalo, Zlatuška si oprášila sukýnku a šli dál. Podívej, králíčku, řekla Zlatuška, tady je ještě jeden pokojíček, co v něm asi je?

Půjdeme dovnitř, řekl králíček. V pokojíčku byly tři postýlky. Jé, zvolala Zlatuška, podívej králíčku postýlky, mě tak bolí nožičky, řekla Zlatuška, na chvilku si odpočineme. Lehla si do té nejmenší a hned usnula. Králíček si vlezl ke Zlatušce a taky usnul.

Mezitím se vrátili medvědi z výletu. Podívej, maminko, řekl táta medvěd, někdo byl v naší chaloupce a snědl nám naši kašičku. Za chvilku přiběhl malý medvídek a moc plakal: Někdo mi rozbil moje křesílko, volal na maminku. Neboj, medvídku, já ti ho spravím a bude zase jako nové, řekl tatínek medvěd.

Všichni se šli podívat do ložnice, podívej, maminko, řekl malý míšánek, někdo spinká v mojí postýlce. Tatínek medvěd odkryl peřinku a tam uviděl malou holčičku a jejího králíčka.

Všichni se začali smát. Najednou se Zlatuška i králíček vzbudili, a když uviděli medvědy, tak začali utíkat, co jim nožičky stačily. Běželi rovnou domů, kde už je čekaly jejich maminky.

Zlatuška mamince řekla vše, co s králíčkem udělali a maminka jí řekla: Vidíš, vidíš, to máš z toho, že mě neposloucháš. Zítra, až se vyspinkáš, půjdete s králíčkem k medvídkům a omluvíte se jim za to, co jste udělali.

Hned ráno, když se Zlatuška probudila, šla s králíčkem a tatínkem k medvídkům a moc se jim omluvili, za to, co udělali. Medvídci se jen usmáli a řekli, že jim odpouští.

Od té doby si králíček, Zlatuška a medvídek hrají spolu a jsou nejlepší kamarádi.

Lucie Pokorná, čtenářka Babywebu

Vyprávíte i vy svým dětem zajímavé pohádky? Podělte se o ně s ostatními čtenářkami! Pošlete nám je na adresu redakce@babyweb.cz a my je u nás uveřejníme.