Zkuste si doma: Meditace zklidní rodiče i děti

Vypadá to možná dost nepředstavitelně, že by se malé dítě, které neustále něco objevuje, je v pohybu, dokázalo zastavit a zklidnit. Ono to dává zabrat i dospělému. Zklidnit se, nechat plynout myšlenky, aniž bychom jim věnovali, pozornost, soustředit se na dech. Nějakou dobu to trvá, než se to člověk naučí, ale pak mu meditace vnese do života nový očistný rozměr. A jak na to jít s dětmi?

Příklady táhnou, a tak z meditace uděláme rodinnou hru. Najdeme si nějaké klidné tiché místo, může to být doma nebo v zákoutí zahrady. Rozprostřeme na zemi podložku, na niž se dítě pohodlně položí. Každá seance začíná minutou ticha, odměříme ji třeba na přesýpacích hodinách. Pak požádáme dítě, aby zavřelo oči a pozorovalo vzduch, který do těla vstupuje při nádechu a vystupuje při výdechu. Může si přitom položit ruku na břicho a sledovat, jak se bříško vzdouvá, nafukuje jako balon. Což ovšem neznamená za každou cenu mocně a zhluboka dýchat, důležitý je klidný, pravidelný dech. Na začátku a konci dechového cvičení můžeme zazvonit zvonečkem.

Pak existují další cvičení, která souvisejí s vnitřním nastavením dítěte a jeho pohodou.

 Jaké máš počasí?

Děti si počasí dokážou všímat. Sluníčko, mraky, teplo, zima, všechno dobře zaznamenávají. Počasí může být i názorným prostředkem pro to, jak popsat své emoce. Můžeme se dítěte zeptat: „Tak co, jaké máš počasí?“ Pokud řekne, že svítí sluníčko, tak je jasné, že je dobře naladěné. Jakmile se však v jeho nitru objeví mrak, neřkuli bouřka, tak se s ním něco děje, něco ho trápí. Pro nás je to signálem, abychom pátrali po příčině. Dětem to zase pomůže si své emoce uvědomit, i případné souvislosti, tedy co je způsobilo.

Nádherná jahoda

Vybereme opravdu pěknou velkou šťavnatou jahodu a požádáme dítě, které se na ni chce vrhnout a sníst ji, aby s tím chvilku počkalo. Vybídneme ho, aby si pořádně prohlédlo její barvu, osahalo si jahodu, lehce zmáčklo, aby zjistilo, zda je měkká. Pak si ji může olíznout, sát z ní šťávu a nakonec se do ní pomalu zakousne. Naučí se vychutnávat pochoutku všemi smysly, místo aby ji jako obyčejně zhltlo.

 Jako Marťan na Zemi

Požádáme dítě, aby na chviličku zpomalilo svou chůzi, třeba při přecházení z místnosti do místnosti. Může si třeba představit, že chodí jako ve skafandru na Měsíci. Při zpomalení si lépe uvědomí všechny pohyby svého těla. Totéž můžeme zkusit při jídle, žádné hltání, ale pomalé pečlivé kousání. Naučíme ho také si všímat detailně okolních objektů, v přírodě naslouchat zvukům větru, zpěvu ptáků, vzdálenému hovoru. Může se vžít do kůže Marťana, jenž se ocitl na naší planetě, všechno je pro něj nové, všeho si všímá. Cílem je naučit se být v přítomnosti, soustředit se na momentální prožitek.

Strom klidu

Řekneme dítěti, aby si představilo, že je strom. Jeho nohy jsou kořeny zarostlé hluboko do země, tělo je kmen, paže vztažené k obloze jsou větve s listy, které se vytahují za sluncem. Dokonce se mohou i lehce kývat jako ve větru. Připodobnit se na chviličku k majestátnímu stromu znamená v představách narůst, získat víc prostoru, síly. Především je tato pauza vhodná, když je dítě unavené, zmítají jím emoce. Snadněji se zklidní.

Tichý úsměv

Úsměv je spouštěčem sekrece pozitivních hormonů. Stačí i malý úsměv, se zavřenýma očima, abychom si ho lépe uvědomili, byli uvolněnější. Pomáhá to načerpat novou energii, překonat únavu a rozmrzelost.

Zahrada moudrosti

Zeptáme se dítěte před spaním na tři pozitivní věci, které daný den zažilo. Pak spolu nakreslíme na papír tři jakékoliv květiny, které je představují, a obrázek zavěsíme nad dětskou postel. Postupně do této zahrádky budou přibývat kytky reprezentující to nejlepší z uplynulého dne. Pokaždé, když se na ně dítě před spaním podívá, představí si ony momenty, naladí se na pozitivní strunu, která je důležitá, a to nejen při usínání.