Zkuste v novém roce novinku – Yes Day!

Yes Day je metoda, která se zrodila v USA a spočívá v tom, že dětem po jeden celý den říkáme ANO. Katrin, maminka osmileté dcery a tříletého syna, to vyzkoušela na vlastní kůži. Napřed dost dlouho hledala den D, tedy takový, kdy bude s dětmi sama, bez příbuzných nebo přátel, kteří by nad jejím přístupem asi kroutili hlavou. Jednoho červnového dne se do Yes Day pustila a podělila se o své zkušenosti.

Sobota osm ráno – ostrý start

Tak dneska to vypukne, jsem připravená. Dětem jsem samozřejmě nic neřekla, to by mě pak mohly zasypávat těmi nejnemožnějšími nápady, které by se daly těžko ustát. „Mami, prosím, my nechceme k snídani ty cereální sušenky, ale čokoládové,“ žadonily unisono v kuchyni. Tak a je to tady.  Pevně jsem sevřela svůj hrnek s kafem. „Ale samozřejmě, jen si je vezměte,“ odvětila jsem statečně. Jen co se miláčkové naládovali sladkostmi a můj manžel odešel z domu na svou kytarovou lekci, tak se začali roztahovat v obýváku.

Prostě se potřebují vyřádit

„Můžeme si pustit nějakou muziku?“ zeptala se dcera. „Jasně,“ odsouhlasila jsem jim to. Vzápětí začali různě poskakovat a provozovat roztodivné a skutečně hodně výstřední taneční kreace. Chvíli jsme na ně zírala a pak jsem si uvědomila, že se prostě potřebují vyskákat, vyřádit. Člověk z nich nich tyhle choutky a potřeby nevyžene, když jim zavede nějaký „rozumný“ program. Ještě po půl hodině oba dva, zcela svěží, se svíjeli na koberci, poskakovali po židlích. Tančila jsem s nimi, ale celou dobu jsme měla chuť je věčně napomínat: „ Pozor na roh od krbu, pozor, ať nezboříte dům.“ (Slova jako pozor, psst, pomalu se pro Yes Day moc hodí.)

Čtěte také:

• Jak si nevychovat počítačového maniaka. Příručka pro rodiče
• Odměny a tresty ve výchově aneb Jak nevychovat malého tyrana
• Jak vychovat dítě? Bez trestů a poučování

V 9.45 jsem ulítla

Náš malý se začal plazit v kuchyni po podlaze. Já zrovna den předtím měla svůj No Day, tedy pokud jde o uklízení, a podle toho to tam taky vypadalo. Byl bosý (dovolila jsem mu předtím sundat si bačkory). Moje NE rezonovalo celým domem. Známka mé slabosti, ale jak to bylo osvobozující. Okamžitě jsem se vzchopila a snažila se to dohnat v dalším kole. „Ale ano, jen se obleč, jak chceš. Klidně si vezmi to krátké tílko,“ souhlasila jsme s dcerou. Proč jen jsem si tahle pravidla nestanovila dřív? Ušetřila bych si rozčilování. „Pěkně si tady hrajte, já se jdu mezitím osprchovat,“ sdělila jsem jim a odplula do koupelny načerpat síly.

Aspoň malá odměna

Zbytek dne probíhal dynamicky. Malý zkoušel, co vydrží jeho tělo, a tvrdě odmítal pozřít vše, co zavánělo zdravou výživou. Při hře na piráty jsem si neodpustila několikerý výkřik „Pozor!“, když se příliš nakláněl přes zábradlí schodiště. Odpoledne jsme doprovázeli dceru do tanečního kroužku. Dovolila jsem jí tam lítat po chodbách a vytahovat hračky, které si přinesla z domova. Nakonec nic z toho nedělala.

A den končí…

Dva kreslené filmy, dvakrát koupel a pak večeře – těstoviny s cuketou. Nikdo si neříkal o moučník, potřeba sladkého byla saturovaná přes den. Moje poslední ANO bylo to, jímž jsem povolila dceři číst si ještě chvilku v posteli a sama si pak zhasnout. Za deset minut už byla v pokoji tma. Její bratr už taky spokojeně chrupal v sousedním pokoji, tentokrát s pootevřenými dveřmi, což jsme mu moc často nedovolovali.

Pohodová neděle

Načerpala jsem síly a měla jsem zase plno NE v zásobě na den další. Ale použila jsem jich jen málo, až jsem se divila. Ale Yes Day u mě zabodoval. Ten test mi pomohl pochopit, že děti mívají nejrůznější bláznivé nápady a že by je měl člověk akceptovat a dokonce si je s nimi i užívat, sdílet s nimi jejich radost ze života. Taky mi došlo, že by jim neměl zakazovat nic, co by nebylo předem zakázané. Hlavně ne dětem, které teprve objevují, co je to autorita.