Žito má zelenou
O užitečnosti žitné mouky a negativech té pšeničné se hovoří stále častěji, ale jen málokdo ví, co je podstatou problému. Jedním z nejdůležitějších faktorů je lepek, směs bílkovin obsažených v nitru obilných zrn, která může za to, že hlavně jemně vymletá pšeničná mouka těsto pěkně váže a pečivo z ní je tak nadýchané a kypré.
Zdroj: archiv redakce
Bohužel přibývá lidí, kteří jsou na lepek citliví či dokonce alergičtí a některé nové studie potvrzují, že vlastně škodí všem. Mimo jiné zanáší střevní stěny. Lepek samozřejmě obsahuje i mouka žitná, ovšem jiného složení, které neškodí tolik. Proto i těsto z výhradně žitné mouky špatně kyne a musí se péct ve formě, protože se roztéká.
Kromě lepku dnes nabývají na důležitosti ještě tzv. lektiny, což jsou rovněž látky bílkovinné povahy, které jsou ale naopak zastoupené v obalu zrn. Jejich původním posláním byla ochrana semen před působení plísní a jiných škodlivých faktorů. Nedávno se ovšem zjistilo, že lektiny obsažené v pšeničné mouce (celozrnná pšeničná mouka jich obsahuje nejvíc) se v organismu vážou na inzulinové receptory a přispívají tak ke vzniku cukrovky II. typu.
Díky tomu se inzulin jako nosič glukózy, tj. zdroj energie, nemůže v těle navázat na buňky a předat jim energetickou dávku. Koluje tedy dál v těle a odbourává se, zatímco nevyužitá glukóza se mění v játrech na tuk, který se ukládá v tkáních.
Druhotným jevem je pak obezita. Ovšem vzniká tu ještě jeden nebezpečný efekt – buňky, které nedostaly požadovanou energii, protože jejich inzulinové receptory blokují lektiny, začínají hladovět a vysílají do mozku nouzový signál. Výsledkem je další přísun inzulinu do krve nesoucího glukózu, ovšem celý proces se jen zopakuje. Takže se rodí zvláštní druh závislosti, mimo jiné i na konzumaci jemného pečiva z pšeničné mouky.
Jak se z této závislosti vymanit? Pozvolna začít zařazovat do jídelníčku produkty z žitné mouky.
