Základy rodinných financí

Mladí rodiče se nejčastěji ocitají ve fázi půjčování peněz. Je to logické. Když se mladí lidé osamostatní, opatřují si bydlení (ať nájemní či vlastní), chtějí si co nejvíce užít cestování a podobně, přičemž jejich příjem není nejvyšší. A tak se jim zdá, že mají hrozně málo peněz. Než se jim narodí dítě. Pak zjistí, že až dosud vlastně měli peněz docela dost …

Dobré versus špatné půjčky

Řada institucí bombarduje mladé lidi, a nejen je, nabídkami super výhodných půjček. Také lidé na západ od našich hranic považují zadlužování za naprosto normální věc. Ale mnozí odborníci před tím varují. Jak se v tom vyznat?

Půjčky a úvěry lze v zásadě dělit na dobré a špatné. Nikoliv podle výše úroků, ale podle účelu. Dobré půjčky jsou ty, které zvyšují hodnotu majetku nebo budoucí příjem. Jde tedy v první řadě o investice do vzdělání a bydlení, případně do podnikání.

Na špatné půjčky kandidují všechny ty, které slouží jen k dočasnému zvýšení životního standardu, ale do budoucna nás budou zatěžovat. Samozřejmě i mezi nimi lze vidět rozdíly. Je rozdíl koupit si dražší auto na dluh jen proto, že se nám líbí anebo investovat do takových spotřebních předmětů, jakými se třeba zařizuje kuchyň. Ty sice také ztrácejí na hodnotě, ale přece jen je k životu více méně potřebujeme.

Sledujte své náklady

Jak ale stanovit, kolik si můžeme půjčit? Co je ještě rozumné? Dluhy směřující do spotřeby jsou vždy ošemetnou záležitostí. Ale pokud se jim už nevyhneme, nabízí se jednoduché pravidlo – spotřebovat můžeme jen tolik, kolik vyděláme a půjčky slouží jen k překlenutí časového nesouladu mezi těmito příjmy a výdaji.

Jinými slovy: sledujte nejen své rodinné příjmy, ale též náklady. Rozdíl mezi příjmy a nutnými náklady představuje maximální výši splátek, jakou si může rodina dovolit. I to ovšem jen za předpokladu stabilních či rostoucích příjmů (jiným případem jsou úvěry do podnikání, které by si zasloužily samostatný rozbor). Menší riziko je u dlouhodobějších půjček, jakými jsou například hypotéky. Banky jsou totiž většinou připraveny řešit dočasné problémy klientů rozložením splátek do splátkového kalendáře.

Úspory na pět měsíců

Sledování nákladů má význam také při rozhodování o úsporách a investicích. Uvažovat o nich v životní etapě, kdy si hlavně půjčujeme, může se zdát nesmyslné. Není tomu tak. I v této době lze spořit částky, které rozpočtem nezahýbají, a přitom mohou směřovat například do penzijních fondů. Tyto peníze jsou ihned zmnoženy státní podporou a vytvářejí základ úspor na důchod (důležitá není jen státní podpora, ale také psychologický efekt – peníze jsou odloženy na penzi a člověk se hned tak nerozhodne je vyzvednout dřív, zvlášť když by tím přišel o státní podporu).

Má-li člověk dlouhodobou hypotéku, nemusí hned všechny volné peníze využít k tomu, aby ji co nejdříve splatil. Samozřejmě je lepší být bez dluhů. Dluh je riziko a navíc nás zatěžují úroky. Proto řada lidí ve chvíli, kdy se jim nahromadí volné peníze, zkrátí dobu splácení a uhradí hypotéku dřív. Většinou je ale takový postup možný jen čas od času, zpravidla v období, kdy se mění úroková sazba (končí tzv. fixace). Mezitím to jde u většiny bank pouze za cenu sankce.

Řada lidí proto splácí hypotéku podle původního plánu až do skončení fixace a zároveň si vytváří finanční rezervu. Takový přístup totiž dává vždy větší variabilní prostor pro řešení jakékoliv nepříjemné situace. Je to podobné, jako když máte dostatek peněz, ale pro jistotu někde otevřenou možnost kdykoliv čerpat úvěr.

Jakou rezervu by si měl člověk podržet? Opět zde existuje řada přístupů. Ale základní pravidlo je zhruba takové, že by člověk (či rodina) měl mít rezervu ve formě snadno a rychle přeměnitelné na hotové peníze na pět měsíců života. Tedy pět měsíců krytí životních nákladů. Je-li k dispozici víc peněz, stojí za úvahu dlouhodobější investice, třeba do akciových fondů.

Sestavte si plán. K tomu poslouží pár dobrých rad:

Nezapomínejte na životní pojištění živitele rodiny. Výši pojistky přizpůsobte svým možnostem, ale také potřebám. Máte-li omezené zdroje, preferujte hlavně krytí rizika. Spočítejte si hodnotu svého čistého jmění. Odečtěte od svého majetku své závazky. Nebuďte překvapeni, bude-li hodnota záporná. Pracujte ale na tom, aby se situace obracela. Časem musí čistá hodnota růst. Stanovte si své cíle a sestavte si osobní finanční plán. Návody lze nalézt v knihách o osobních financích a na speciálních webech. Nezaměňujte životní úroveň za kvalitu života. Nestarejte se ani tak o to, aby byla vaše životní úroveň dnes co nejvyšší, ale spíš o to, aby zítra neklesla natolik, že to ovlivní vaši kvalitu života.