Z vašich krásných dopisů pro Lucku

Milá Lucie,

neumím si ani představit, čím jste si prošla a čím ještě procházíte. Právě proto ale bych Vám alespoň touhle cestou chtěla poslat trochu síly, abyste tohle smutné období brzy překonala.

Držím palce, ať je brzy lépe!

Petra

P.S. Víc nepíšu, protože se mi nedaří volit slova.

**************

Dobry den Lucko,

chtela jsem Vam jen napsat, ze me mrzi, co se prihodilo a ze souhlasim s tvrzenim, ze nic se nedeje nahodou.

Verim, ze se Vam domu zanedlouho narodi dalsi detatko a budete se jenom radovat.

Sama jsem ted ve 27.tt., takze me to citove zasahlo jeste vic, ale nadeje umira posledni a Vy jich mate tolik, kolik sama budete chtit.

Preju Vam at jsou nasledujici dny lepsi a lepsi a mate se uz brzy co mozna nejlepe.

Moc Vas zdravim,

Petra z Pardubic

***************

Milá Lucko,

četla jsem Tvé příběhy a když jsem se dočetla, že je nějaká komplikace, moc jsem Ti držela palce a přála jsem si, aby to dopadlo dobře.

Moc, opravdu moc mě mrzí, že to dopadlo takto. Jistě slýcháváš, jak už jsi psala, že musíš být statečná a silná.

Chtěla bych, aby jsi věděla, že na Tebe myslím a přeju Ti, aby to co nejdříve přebolelo. Tvůj syn Ti bude teď velikou oporou, já sama vím, že když mi je nejhůř, stačí se podívat na mé dětičky a hned je mi líp.

Opatruj se, Lucko.

Přeji do budoucna hodně sil a krásných okamžiků s Tvojí rodinou.

Ivča, maminka Mimi Live Josífka

*************

Milá Lucko,

tvoje Live jsme sledovala od počátku. Já jsme teprve v začátcích a jelikož jsme nervoza a trémistka, tak jsem se stresovala i z obyčejného těhu testu!

Naše „to“ zatím nemá ani pracovní název, nebylo rozhodně plánované, ale určitě bude chtěné. Člověk míní, ale příroda mění! jak řekl můj gyn. Tohle plánování a snažení přináší většině z nás jen trable!

Je mi z tvého článku do breku a brzo se mi asi budou kutálet jedna slza za druhou. Nevím, zda se to dá svést již na hormony, ale když si člověk uvědomí, že to samé se může stát ijemu…

Tvé psaní bylo plné emocí a já z něho cítila ale i sílu a odhodlání. Máš malého Filípka, krásného a zdravého špunta, tak vám celé rodince přeji aby tato nemilá událost byla co nejrychleji za Vámi a mohli jste se radovat vy tři spolu a třeba v budoucnu i s někým dalším 🙂

Škoda, že jsi tu nepobyla s námi déle, ale jak píšeš, rybička si sama vybrala cestu.

Když mi na prvním UTZ můj lékař sdělil, rozhodně se neradujte uplně předčasně, do 8.týdne je cca dvacetiprocentní potratovost a nemáme prokázano, zda je to ve správné části dělohy, málem mě nesli nohama vpřed! S panem doktorem jsme řešili víreco mých ženských problémů, včetně myomu, který začal růst, takže těhotenství by to vlastně mohlo podchytit a mohlo mi pomoct bojovat vevnitř. Tělo samo zavelelo už je čas a je to stále 50 na 50, zda se z našeho „to“ stane mimi nebo ne.

Ale věřím, že ta cesta má svůj smysl a ať už je jakkoliv klikatá, musíme se my maminky spolu s našimi tatínky, popřípadě dalšími ratolestmi, podporvat a radovat z každé krásné maličkosti, protože nic není jen tak a vše má svůj smysl a za malý okamžik může být vše jinak!

Je krásný podzim, to přeje pohodovým procházkám, tak zkuste třeba pouštět draka – u nás, když trošku vysvitne sluníčko, tak přiroda kolem září nádhernou podzimní paletou barev a svět je hned hezčí!

Hodně štěstí a sluníčka ti do života přeje

Anet

************

Ahojky Lucko,

dnes jsem si přečetla tvůj článek. Tvé těhotenství jsem sledovala a těšila jsem se každý týden na novinky, stejně jako tomu bylo u tvých předchůdkyň. Je mi líto, že to takhle skončilo.

Když jsem si minulý týden přečetla, co všechno zažíváš, pořád jsem doufala, že se stala někde chyba v technice a že se ukáže, že je vše v pořádku. Věřím, že to bylo těžké, ale obdivuji tě, že jsi vše zvládla a zvládáš. Máš malého chlapečka, který je zdravý a ten ti asi teď dodává tu hlavní energii a sílu.

Někdy to nevyjde a někdy vyjde. Na druhou stranu se Rybička rozhodla sama, že tuhle cestu si nakonec nezvolí. Vše skončilo přirozeně a to věřím, že je pro Tebe ta největší útěcha.

Přeji ti hodně sil! Nikdo si neumí představit, jak se asi cítíš, dokud to sám neprožije. Každý si říká, že by to nezvládl, ale když v té situaci je, nakonec se to zvládnout musí. Věřím, že až přejde doba smutnění, najdeš zase úsměv.

Přeji celé Tvé rodině hodně zdraví a radosti!

Adéla

*****************

Ahoj Lucko,

prave jsem docetla Tvuj prispevek na Babywebu a presto, ze se vetsinou zadnych diskusi nezucastnuji, mi to neda ti nenapsat. Ikdyz vim, ze te v tehle chvili stejne nic nepovzbudi a nikdo nepomuze, ono se to musi proste prezit.

Nam se stalo neco podobneho vloni – uplne nahodou jsem se dostala do UPMD, kde nam ve 22.tydnu zjistili tezkou srdecni vadu. Po serii vysetreni se zjistilo, ze jde o Digeorguv syndrom. Do te doby by me nikdy nenapadlo, ze zrovna ja (loni ve 23 letech) budu mit postizene miminko. Po konzultaci s genetickou a doktorem Kroftou jsme se rozhodli, ze miminko trapit nebudem a vse ukoncime. Brecela jsem pak skoro 2,5 mesice vkuse, tak strasne mi nase beruska chybela. Po 3 mesicich se nam ale vratila a dneska tady mam 6-ti tydenni zdravou holcicku.

Nemuzu si pomoct, ale verim, ze kdyz uz si nas jednou vybrali, tak se k nam proste vrati.

Urcite dostavas spoustu podobnych pribehu a ja verim, ze i u vas nakonec vsechno dobre dopadne a ze se s rybickou nakonec v poradku uvidite!

Behem sveho breciciho obdobi jsem objevila knizku „Empty cradle, broken heart“ od Deborah L. Davis. Bohuzel to neni v cj (nebo o tom aspon nevim), ale ta anglictina tam je celkem srozumitelna. Neni to zadna nabozenska vymyvarna a cloveku se po precteni tak nejak ulevi, ze v tom neni sam apod.

Drzim moc palce at alespon to nejvetsi trapeni co nejrdriv odezni a at se rybicka brzo vrati!

Klara

Maminky, děkujeme za vaši podporu Lucce v její těžké životní zkoušce.

Váš Babyweb.cz