Z deníčku obézní Terezky (4): Nerovný boj

Uvědomili jsme si, že opravdu musíme něco změnit. Pamlsků, které Terezka dostává, je opravdu poměrně dost. Nejdřív jsme zkusili Terezce sušenky, bonbony a podobné věci zakazovat. Brzy jsme zjistili, že tudy „cesta nepovede“. Starší brácha si něco vzal, Terezka nedostala nic (nebo jen malý kousek) a „oheň byl na střeše“.

Zkusili jsme tedy něco jiného. Terezka dostala jen jeden bonbon, piškot nebo sušenku a domluvili jsme se, že zbytek bude jindy. Systém „na příděl“ ale také selhal. Pro Terezku samozřejmě nebyl problém si potají něco dalšího vzít. A to jsme si mysleli, že jsme pořád spolu a že ji uhlídáme! Tak jinak… Pamlsky jsme uložili do skříně do vyšších poloh a se synem jsme se domluvili, že si sladkosti bude moci brát tak, aby to Terezka pokud možno neviděla. Máme přece všichni právo si občas něčeho zobnout, syn sportuje, má větší výdej energie, tak přece musíme mít nějaké domácí zásoby.

Upřímně řečeno, ani tohle úplně nefungovalo. Terezka brzy zjistila, kde jsou laskominy uložené. Když jsme nepovolili jejímu nátlaku, pláči, křiku, prostě v nestřežené chvíli vylezla na židli a vzala si sama, co chtěla. Pochopili jsme, že takhle to opravdu dělat nemůžeme. Museli jsme prakticky všechny dobroty z domova odstranit. Ne že bychom Terezce od té chvíle nic ze sladkostí nedopřáli. Je to přece jen dítě, mají to i ostatní děti… Při nákupu nebo po cestě ze školky občas něco „dobrého“ koupíme, ale pak už doma není z lákadel vlastně nic. Museli jsme se zapojit všichni. Syn má kapesné, může si občas něco koupit venku po škole nebo po tréninku. V lednici je Terezčina oblíbená zelenina (samozřejmě že nejí všechny druhy!), ovoce, šunka.

Další nerovný boj svádíme se sladkými nápoji. Terezka byla zvyklá na šťávy, džusy, někdy (i když výjimečně) dostávala také sladké limonády. Neslazený čaj prostě odmítala, vodu samozřejmě také. Tak jak vyřešit tento problém? Zvolili jsme metodu postupného přivykání, i když to pro nás znamenalo, že musíme být opravdu dlouhodobě důslední (a přiznejme si, člověk je tvor chybující, občas selhávající a občas trochu pohodlný). Začali jsme Terezce postupně nápoje ředit vodou – každý týden o něco méně sirupu do sklenice, o něco více vody do džusu. Nakonec jsme během několika měsíců docílili toho, že džus je naředěný 1 : 3 (jeden díl džusu, tři díly vody), štáva je jen tak slabá, aby měla lehce zarůžovělou barvu.

Jde to pomalu, neustále zjišťujeme, že jsme „někde udělali chybu“, máme ale pocit, že přece jen zvolna dochází ke změnám…

A co na závěr? Já už nesladím kávu, začala jsem pít neochucené minerálky, vyzkoušela jsem některé zajímavé druhy ovocných čajů… Ale přiznám se, v garáži mám velmi dobře ukrytou čokoládu – „když by bylo nejhůř…“.

Rodina Terezky si přála zůstat v anonymitě. Na Babywebu však můžete sledovat postupné kroky ke změnám, které by měly dopomoci Terezce k tomu, aby se dostala ze spárů nepříjemné, ale vytrvalé dámy zvané obezita. Jak se jim bude dařit dále? Co na stávající jídelníček řekne nutriční terapeutka? Sledujte její příběh a projekt MAMI, POMOC, JÁ TLOUSTNU! – každý čtvrtek na Babywebu.