Vlastimil Marek: Století bez lásky

Proč jste se začal zajímat o tématiku porodu?
Od poloviny 70. se věnuji alternativní čili svobodné hudbě, józe, zen buddhismu. Stal jsem se laickým muzikoterapeutem. Po čase jsem si uvědomil, že ke mně přichází už druhá generace žen, které „neumí zpívat“. Ženy, které nezpívají, mají mnoho zdravotních i psychických problémů. Přišel jsem na to, že příčiny jsou dvě. Tou první jsou ambiciózní matky či učitelky, které v dívkách zasejí pochybnost, a tím je zablokují. A tou druhou příčinou je způsob porodu. Poslední století je století bez lásky, protože se začalo rodit v porodnicích. Muži ženám porod sebrali a rodí za ně. Přitom každá domorodá společnost ví, že porod je šance pro dívku zrodit se v ženu s velkým Ž.

Souhlasíte tedy s tím, že porod otevírá dívce geneticky nepřetrženou moudrost ženy?
Ano, ženy jsou stále v jedné genetické linii. Mají více genetických informací než muži.

Co z toho lze vytěžit?
Pokud chce muž poznat svůj potenciál a duchovnost, která ho otevírá, musí na sobě tvrdě pracovat, meditovat, postit se, cvičit jógu… Ženám stačí přirozeně orgasmicky porodit. Navíc během šestinedělí se ženě rozrůstá a zkvalitňuje mozek.

Orgasmický porod – to se jednoduše řekne, ale hůř udělá…
Zjednodušeně řečeno: jak to začalo, tak to i končí. Myslím si, že příčiny všech našich současných problémů začínají v těhotenství či při porodu. Každá žena může porodit bezbolestně. Porod je evolučně vymyšlen tak, aby nebolel. Jinak bychom už dávno vymřeli.

Proč tedy dnes drtivá většina žena neprožívá porod zrovna orgasmicky?
Bolest u porodu je kulturní indoktrinace. Porod se také zastavuje ve chvíli, kdy se žena cítí být ohrožena, nebo pozorována. Jak říká Michel Odent (proslulý francouzský porodník, propagátor přirozeného porodu – pozn. red.) „počet komplikací u porodu úměrně stoupá s počtem přítomných osob, které k rodičce nemají osobní vztah.“

Co podle vás dalšího způsobuje ženám problémy u porodu?
Zaprvé – ženy netančí břišní tance, které byly původně tancem rodících žen. Břišní tance vedou k uvolnění tří spodních čaker, což již dívkám může eliminovat budoucí problémy – migrény, problematickou menstruaci, akné, bolestivý porod.

Dále, 80-90 % českých žen si nehledá aktivně žádnou informaci o porodu. Žena dnes není přirozená a nedůvěřuje sama sobě. Přirozené mechanismy – působení feromonů, měsíční cykly, hormonální změny – jsou dnes přehlušené kosmetickým a módním průmyslem. A tím se pak stane, že ženy jdou jako ovce do našich „velkoporodnic“ se slovy „pane doktore, jen aby to nebolelo“.

Souvisí to také se zvyšujícím se počtem císařských řezů a tím, že mnoho žen si dobrovolně volí takový způsob porodu?
Dobrovolně zvolený císařský řez je největší nesmysl. Pokud miminko neprojde porodními cestami, tak první bakterie, kterou jeho imunitní systém „nalouduje do svého softwaru“, jsou bakterie úplně cizích porodníků, které už v životě neuvidí. A kromě toho se do novorozeného tělíčka dostává také stopové množství chemických či desinfekčních látek. Ty pak mohou způsobovat pozdější alergie a astmata.

Také prostředí porodu hraje významnou roli…
Bohuslav Blažek (sociální ekolog – pozn. red.) upozornil už kdysi na architektonickou podobnost veřejných institucí. A sice, že„od dob Rakouska-Uherska a 1. republiky věznice, porodnice (nemocnice), soudy a školy, jsou podobně odcizené budovy s dlouhými odcizenými chodbami, kde týrají psychiku těch, kteří tam jsou.“ A opravdu, školy jsou odrazem snu Marie Terezie o poslušných poddaných a dostatku mužů do jejich vojsk. Proto ten stupínek, absolutní poslušnost a čůrat až zazvoní. Zkrátka, stejně jako kolektivizace, rozorávání polí či meliorace, i velké odosobněné porodnice byl omyl a slepá ulička. Všude ve světě se rodí v malých porodnicích nebo alespoň v pokojících, kde se ženy cítí jako doma. Tak proč to nejde i u nás?

Už uběhlo více než deset let od doby, kdy jste napsal svou knihu Nová doba porodní. Máte pocit, že se za tu dobu situace v českém porodnictví změnila?
Situace se bohužel od té doby zhoršila. Dokladem toho je soudní kauza s Ivanou Königsmarkovou nebo nový zákon o porodních asistentkách, kterým hrozí za poskytnutí péče při domácím porodu pokuta až do výše několika miliónů korun. Všechno je samozřejmě otázkou peněz. Celý systém je nastavený špatně. Doktor když operuje, má daleko víc peněz, než když jen sedí a pozoruje.

Čeští lékaři se však hájí argumentem, že máme jednu nejnižších porodních úmrtností v celé Evropě.
Ano, až na to, že u nás se statistiky tvoří z jiných vstupních údajů než ve zmiňovaném zbytku Evropy. Navíc, dnes všichni lékaři a porodníci jsou špatně porozenými muži, kteří své první hodiny a dny strávili na novorozeneckých odděleních bez maminek, sami a v slzách. Tím se jim nevyvinuly některé části mozku. A když k tomu připočteme fakt, že během svých studií na fakultě medicíny neviděli jediný přirozený porod, pak nesmíme divit, že pokud se porod začne zpomalovat či nepostupuje, chovají se panicky – jdou řezat a píchat.

Ve své knize věnujete mnoho prostoru přírodním a východním národům. Proč vás tak fascinují?
Protože jejich přístup k těhotenství, porodu a vůbec k ženství je naprosto jiný než v naší takzvaně moderní společnosti. Když přijde u indické dívky první menstruace, nemusí týden do školy, napečou se dorty, pozve se celé příbuzenstvo a týden se slaví. To je pak jiný přístup k roli ženy a mateřství?!

Co doporučíte těhotným ženám jako muzikoterapeut?
Období těhotenství a kojení, tedy asi 18 měsíců se může stát obdobím naprosté meditace. Zpívejte svým miminkům po celou dobu, protože budou daleko inteligentnější a v pohodě, jak to dokazují i rodiny, které používají Babyplus. Začněte jinak vnímat svět, ve kterém žijeme, protože děloha je prvním ekologickým prostředím každého člověka. Jak se chováme k miminku v bříšku, tak se ono bude chovat později ke světu. Vy ženy můžete změnit svět, rodit orgasmicky a porodit příští Buddhy.

Vlastimil Marek je alternativní hudebník, publicista, spisovatel a člověk, který se snaží přemýšlet o životě jinak.