Veronika ve 35. tt: Mlíko, mlíko, mlíko

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Sama Aňulka odbourala umělé mléko. Prima. Má dost jogurtů, sýrů i dalších potřebných potravin. Umělé mléko mi vždy v něčem trochu pocitově vadilo. Mléko, o kterém chci ale dnes psát, je „mléko v hlavě“.

Nemám moc ráda klišoidní nálepky těhotných (vlastně lidí jakéhokoliv věku, stavu a pohlaví). Jenže tahle na mě poslední dobou docela sedí. Můj mozek se zkrátka řídí svou vlastní zmlékovatělou představou o tom, co je momentálně důležité. Trochu se emočně vracím do prvních týdnů těhotenství.

Tak třeba na začátku týdne jsem vyšilovala. Anit si z víkendového pobytu na Moravě přivezla nějakou virózu a tři dny jsme byly zavřené doma. Mně už z toho dost hrabalo a přepadly mě obavy, jak to zvládneme s Damíkem – takové dny přece můžou nastat. Jsme pořád tak akční a v jednom kole, že doma nějak neumím vypnout. Navíc ani jedna moc nevíme, co doma dělat. A je to pro mě mnohem náročnější, než když jdeme ven.

Následovala euforie – Anit se uzdravila, já nic nechytila, a tak jsme se šly podívat na náš nový byt. Ten teprve budeme rekonstruovat, ale už teď se kocháme představou, jak to tam bude parádní. S Anit jsme si v ruinách našeho budoucího bydlení zahrály na schovku. A při cestě dolů mě po schodech najednou přepadla úzkost.

Strach. Na pár sekund, ale ochromující. Svírající. Zažila jsem ho už v šestinedělí s Anit. Strach z chůze po schodech. Polilo mě horko a musela jsem se dvakrát nadechnout, abych dokázala všech 65 schodů dolů sejít. Nevím, kde se ve mně vzal. Po porodu s Anit jsme bydleli v mezonetu a já tenkrát ani nemohla sejít pár schodů s novorozenou dcerou v náručí. Ale během několika dní to odeznělo a až doteď jsem si na ten pocit ani nevzpomněla. Má to co dělat s mým strachem z výšek (který jsem – a podle mě celkem úspěšně – léčila bungee-jumpingem ze Zvíkovského mostu)?

Čtěte také:

• Jak podpořit nástup laktace
• Snadné otěhotnění, hladký průběh těhotenství i šestinedělí? Připravte své tělo včas
• Jiná žena? Průvodce pro novopečené tatínky

A pak o víkendu stav podobný opilosti. Byli jsme s Anit a Tomem na masopustu a nasmála jsem se, až mě břicho bolelo (chudák Damík, ten se pěkně natřásal). Vtipné mi přišlo úplně vše. Jak se Anit držela Toma za tváře, když ji nesl na koni. Jak křepčily jednotlivé masky. Jak Anit tančila a předváděla se. Jak hrozně jsou si s Tomem podobní. S jakou chutí jedla dcera palačinky (ano, zhřešili jsme a hned několikrát – ale nastává týden zdravé stravy, to jsme si aspoň slíbili).

Večer pro změnu udeřil stres. Sedla jsem si k seznamu, na kterém se červená ještě skoro dvacet položek „to do“. A nejsou to jen kravinky. Třeba ještě nemáme autosedačku! Odnesl to chudák Tom, který po mém emotivním výstupu objednal asi pět položek přes internet a pak raději rychle usnul.

„Mlíko v hlavě“ mě – kromě superemočního kolotoče – ovlivňuje i v některých rozhodnutích. Můj omámený rozum je snáz manipulovatelný. Jak jinak si vysvětlit, že jsem si z jednoho nevinného odpoledne v herničce, kde zrovna náhodou probíhala prezentace „zelených potravin“, odnesla chlorellu i mladý ječmen (no, vlastně jsem pak donutila Toma, ať mi to koupí k svátku, ale princip je stejný)? Takže obchodníci, hurá na mě. Momentálně máte šanci…

Psychicky si užívám těhotenské drogy, které si se mnou občas dělají, co chtějí. Fyzicky je mi čím dál líp. Břicho trochu kleslo, takže se mi pohodlněji dýchá, jí, přestala mě pálit žáha. Celkově cítím příliv energie a lepší odolnost vůči nemocem (což dokazuje moje odolání Anitčině viróze). A objevila se u mě jedna zvláštnost – se kterou se vlastně vracím na začátek těhotenství: Jsem extrémně citlivá na pachy. Hlavně na ty negativní. Dokonce mi smrdí vlastní sopel, když smrkám. Takže šušňům zdar!

Zatial. Vaše zmlékovaná V.

Veronika právě prožívá 35. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Lékařskou péči Těhulce LIVE! poskytuje: CMC – soukromá klinika, která klade mimořádný důraz na nejvyšší kvalitu pediatrické péče.