Veronika ve 33. tt: Porodní přání

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Jak to myslím? Věřím, že způsob porodu může významně ovlivnit život právě narozené osoby. Prostředí, intervence, ale i třeba dialogy, které se odehrávají v místnosti, kde žena rodí. Studie z roku 1984 od Adriana Raineho odhalila, že komplikace u porodu kombinované s odmítnutím dítěte matkou předurčují člověka k násilným činům. Podobných výzkumů je ovšem málo. Prenatální a porodní traumata, vnímání nenarozenců a novorozenců – jejich paměť, pocity, citlivost vůči bolesti atd. – je pořád na okraji vědeckého zájmu. A vědci zabývající se podobnými tématy jsou považováni spíš za exoty pohybující se na hranici vědy a „něčeho“.

Přesto poslední desetiletí zaznamenala výrazný posun (i díky akademikům, kteří se nebojí jít na hranici neznámého). Novorozenci už se neoperují bez anestezie jako dřív – chirurgové museli na základě výzkumů uznat, že právě narozené bytosti skutečně cítí bolest (což se dlouhá léta popíralo). Přesto spoustu škodlivých, bolestivých a nepříjemných procedur (často zbytečných – činěných jen z pouhé rutiny a zvyku) opanovává porodní sály. Nejen u nás. A jsou to právě matky, které by si měly vzít své porody zpět. Jemně je s díky přebrat z rukou lékařů, kteří jsou zvyklí a naučení léčit, zachraňovat, operovat, rozhodovat, pomáhat si přístroji i chemií. A teď mám samozřejmě na mysli porody fyziologické a přirozené. Že je takových jako šafránu? Ano. I kvůli předčasné intervenci. Vyvolávání porodů kvůli nesmyslným důvodům, zastrašování a potlačování mateřských pudů a kompetencí, používání zatěžujících analgetik a dalších chemických látek. Uznávám, že určité procento porodů patří do rukou lékařů – a ti jistě odvádí skvělou práci. Ale většina porodů by mohla a měla být spirituálním zážitkem, který adekvátně přivítá novou bytost do našeho světa. Protože takové bytosti pak můžou tento svět – až vyrostou – učinit lepším.

Myslím, že spoustu rodičů už to pochopilo. A naštěstí i řada osvícených lékařů. Svědčí o tom i rozrůstající se zájem o „alternativní“ porody, které nabízejí porodnice, stále častější psaní Porodních Plánů a Přání. Ale úvaha jednoho lékaře nad Porodním Přáním mě nedávno zvedla ze židle a pochopila jsem, že zase tak velký důvod k radosti a jásání české rodičky nemají. Prožít „svůj“ porod je pořád – i kvůli postoji některých lékařů – boj. A to je to poslední, co by měl porod být.

Na Facebooku koloval z novin vyfocený krátký článek z rubriky diskuze jistého doktora Alexandra Bartáka z Prahy (podle svých stránek spolupracuje s porodnicí v Neratovicích, která je právě jednou z vyhlášených „alternativních“ porodnic).

Dovolte mi citovat aspoň pár jeho myšlenek:
„… S povzdechem usedám a beru do ruky a-čtyřku nadepsanou ‚Porodní přání‘. Mou duši zaplavuje smutek. Představuji si: „Letím do Řecka na dovolenou a na letišti odevzdávám svá ‚Letová přání‘. Přeji si, aby pilot nedělal zbytečné manévry. Přeji si mít během letu klid a soukromí se zachováním intimity. Nepřeji si během letu pít kávu a nepřeji si ani, aby mi byla nabízena… Dívám se na rodičku. Je to inženýrka, úplně hloupá asi tedy nebude ani žádné zřetelné známky duševní choroby neprojevuje. A v porodních přáních čtu… Nepřeji si podávání umělého oxytocinu. Přeji si, aby všechny výkony byly předem se mnou konzultovány a aby byl vyžádán předem můj souhlas. Těžký stín beznaděje padá na mne, veškeré mé vědění zdá se mi nicotou…“

Čtěte také:

• Přirozený porod je normální porod
• Neselhala jsem u porodu – důležitý krok pro maminku
• Jak si připravit porodní plán

Při čtení názoru lékaře – porodníka zase „černý stín padl na mne, těžký jak olovo, všechna snaha lidská zdála se mi marností, všechna lidská láska klamem, všechen lidský ideál snem“ (pan doktor promine, když já budu Zeyera citovat přesněji).

Opravdu? Metafora letadla? Lékař – pilot, který ví, co dělat. Pasažéři – hloupé matky, které přece neví, jak rodit (létat). Trochu to popírá tisíce let vývoje, kdy ženy rodily samy! (ach jak si to mohly dovolit? a jak to vůbec zvládly?) bez pomoci pilota, pardon lékaře! A samozřejmě se zde nabízí obligátní a všudypřítomná námitka – taky spousta žen a novorozenců zemřela. Medicína je pokrok. Souhlasím. Nevolám po návratu do doby před lékařskou vědou. Lidstvo je jí za mnohé (i v oblasti porodnictví) zavázáno. A právě já – stoupenkyně a milovnice vědy (už z podstaty mé práce) – bych byla ta poslední, kdo by vědu a pokrok znevažoval. Jenže právě pokrok znamená neustrnout na místě, posunout se, přijmout nová fakta a někdy se i trošku vrátit.

Metafora letadla se mi zdá urážející, nepřesná. A je opravdu taková utopie a sci-fi to, co pan doktor vyjmenovává jako porodní přání té „asi ne úplně hloupé inženýrky“?

Už jen při psaní tohoto článku mi vře krev. Což popírá moje předsevzetí marinovat Damiána ve šťastné marinádě. Končím. Snad si udělá každý názor sám.

Já své Porodní Přání pečlivě připravila a moje porodní asistentka už má kopii. Bod po bodu jsme prošly. Nejde o to, aby vše dopadlo přesně podle popisu. Život – a zvlášť jeho začátek – umí být dost nepředvídatelný. Jde ale o to, aby matky (a otcové!) převzaly aktivitu, informovaly se, dělaly rozhodnutí, věděly – a souhlasily. A taky aby všichni, kdo se porodu účastní, přistupovali k tomuto přirozenému procesu s respektem a úctou.

Někdy stačí jen být prostě potichu.
Někdy stačí povzbudit místo píchání oblbováku.
Někdy stačí jen trochu ztlumit světlo.
Někdy stačí být trpěliví – upřednostnit bonding před vážením a měřením (dítě bude stejně velké a těžké i za dvě hodiny).
Prostě vystoupit z rutiny. Kde jinde a kdy jindy, když ne právě při zrození nového člověka?

Můžou to být drobnosti, které všechno změní.

Vaše ještě pořád trochu vytočená V.

Veronika právě prožívá 33. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Lékařskou péči Těhulce LIVE! poskytuje: CMC – soukromá klinika, která klade mimořádný důraz na nejvyšší kvalitu pediatrické péče.