Mají věřit na Ježíška, nebo ne?

„Absolutní pro nebo proti v tomto případě neexistuje,“ tvrdí psycholožka Marie-Noëlle Clémentová.

Ježíšek, ve Francii Père Noël, v Německu Weihnachtsman, v Itálii čarodějnice Befana a v USA Santa Claus a další jsou podle ní jednou z největších mystifikací pro ty nejmenší a zároveň jednou z největších deziluzí v jejich raném životě.

Ztělesňuje také rituál proměny sociálního statutu dítěte. Kolem šestého roku, někdy trochu dříve, někdy trochu později, totiž přestává být dítě „malé“ a přechází do skupiny těch, kteří „už vědí“. Takže se stává jakýmsi spiklencem dospělých vůči mladšímu sourozenci.

S chutí pak svému mladšímu bráškovi nebo sestřičce vypráví o Ježíškovi s pocitem vlastní důležitosti, že sám už je někde jinde.

Víra v Ježíška k dětství patří

Mezi třetím a šestým rokem si dítě utváří své vidění světa, v němž reálno a nereálno nemají pevné hranice a prolínají se. Ježíšek proto do toho zapadá. Dále tomu nahrává i skutečnost, že historku o něm a jeho kouzelné moci děti sdílejí, tedy věřit v něj znamená příslušet do jistého klanu.

Navíc brát jeho existenci jako fakt znamená, že dítě nemusí vyjadřovat žádný vděk rodičům za dárky, cítit se zavázané. Přece ho všemi těmi úžasnými hračkami odměnil Ježíšek!

Čtěte dále:

• Jak s dětmi „přežít“ čekání na Ježíška
• Slavíme jeho první Vánoce
• Mami, existuje Ježíšek?

Jak nejlépe hrát hru na dárky od Ježíška?

Nejlépe je při debatách s malými dětmi o Ježíškovi na to jít trochu zeširoka. Stejně jako vyprávíme pohádku, potomkovi vylíčíme, že daleko žije Ježíšek a jeho pomocníci. Ten celý rok sleduje děti a na Štědrý den je odmění.

Pokud dítě začne klást konkrétní otázky na toto téma, nesnažíme se mu dávat konkrétní odpovědi. To ani nejde, pokud nechceme jít s pravdou ven.

Odpovíme například: „Nevím, jak je Ježíšek vypadá, nikdy ho nikdo neviděl a ani já ne.“

Tím si necháváme dveře pootevřené, dítě si může vybrat, jestli tomu chce věřit nebo ne. Pokud je dospělý příliš kategorický a snaží se dítě přesvědčovat, ale ono má na to jiný názor, nemá však možnost si ho ověřit, tak se pak bude křečovitě držet lži, kterou mu ti velcí naservírovali.

Kdy a jak dítěti prozradit pravdu

„Nejlepší je odhalovat pravdu krůček po krůčku, reagovat na zvídavé otázky dítěte,“ radí psycholožka.

Jen co povyroste, začne se pozastavovat nad nesrovnalostmi kolem Ježíška. Ptá se například, jak stihne rozdat dárky všem dětem najednou atd. Rodiče by se neměli snažit hledat pro tyhle věci vysvětlení, jen by se do toho mohli zaplést a dítě by pak mohlo být vůči nim nedůvěřivé.

Lepší je ho pochválit, že si takových věcí všímá, a dodat, že i vy osobně se tomu divíte, jak to dokáže.

Pak jednou nastane chvíle, kdy dítě položí zásadní otázku: „Je vůbec Ježíšek?“ Tehdy je načase mu vysvětlit, že je to jen legenda, příběh, který se vypráví, že Ježíšek není skutečná postava. Ale že tomu povídání o něm všichni rádi věří a dál ho šíří, protože jim to přináší radost.

Ježíšek není! Jak mu pomoci zvládnout zklamání.

Dozvědět se, že Ježíšek neexistuje, to vždycky znamená zklamání. Musíme proto na celé situaci najít to pozitivní. Říct dítěti například: „Tak a teď už jsi velký, protože na Ježíška věří mrňata. Jen velké děti jako ty můžou pochopit, jak se to má doopravdy.“

Zdroj: Na základě knihy Comment te dire? Savoir parler aux tout-petits psycholožky Marie-Noëlle Clémentové zpracovala redakce Babywebu.