Uzavření úvěru za manželství a jeho splácení

Nedošlo-li mezi manželi k uzavření tzv. předmanželské smlouvy nebo nedošlo-li k zúžení společného jmění manželů za trvání manželství, platí zásada, že společné jmění (majetek) manželů tvoří majetek a závazky nabyté některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (s výjimkami, jako jsou např. dary, dědictví nebo restituce). Je mylná představa, že věci získané např. za mzdu nebo plat jednoho z manželů patří jen tomuto manželovi. Občanský zákoník také ve svém ust. § 144 říká, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

Manželský závazek?

Ačkoliv banky i jiné osoby při poskytování úvěru zpravidla vyžadují alespoň souhlas druhého z manželů s uzavřením smlouvy, není tohoto souhlasu vždy a bezpodmínečně třeba. V praxi soudů po dlouhou dobu převládal názor, že smlouva o úvěru uzavřená za trvání manželství jen jedním z manželů zavazuje i druhého z manželů, byť by ji nepodepsal (tedy, že z této smlouvy lze v případě řádného nesplácení závazku žalovat oba z manželů).
Tato praxe byla překonána nedávným rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky, který v konkrétní projednávané věci přijal rozhodnutí, že „splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů sjednaného jen jedním z manželů nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno“, což zjednodušeně řečeno znamená, že uzavřel-li smlouvu o úvěru za trvání manželství jen jeden z manželů (byť i s případným písemným souhlasem druhého z nich), může banka či jiný věřitel podat žalobu o zaplacení jen proti tomu z manželů, který sám smlouvu uzavřel a je na ní uveden jako dlužník. Jestliže však smlouvu jako dlužníci uzavřeli oba manželé, může být žaloba o zaplacení podána proti oběma. Vždy však platí, že i když je k zaplacení dlužné částky zavázán soudem jen jeden z manželů a dobrovolně rozhodnutí soudu včas nesplní, může být podán návrh na exekuci (výkon rozhodnut) proti oběma manželům a to dokonce i tehdy, jsou-li již manželé rozvedeni, rozhodující je vždy, zda-li závazek vznikl za manželství či nikoliv.

Společné dluhy

Ať už se rozvádějící manželé při rozvodu dohodli, kdo a za jaké závazky, jež vznikly za manželství, bude odpovídat nebo proběhlo-li řízení o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, je třeba zdůraznit, že dohody mezi manželi nebo rozhodnutí soudu v této otázce se týká jen jejich vzájemného vztahu, nikoliv jejich vztahu k věřitelům. Ti tak mohou bez ohledu na smlouvy mezi manželi a rozhodnutí týkajících se vypořádání společného jmění manželů vymáhat splnění závazku po obou z nich. Platí zásada, že za společné dluhy odpovídají vždy všichni společní dlužníci a bez souhlasu věřitele se tohoto dluhu nemohou „zbavit“ a jeho postavení zhoršit (ztížit vymožení dluhu).

Závěrem proto doporučujeme, aby platební kázeň druhého z manželů byla vždy sledována, a není-li dobrá, nelze očekávat, že druhý z manželů nebude nést následky spojené s vymáháním dluhu soudní cestou, popř. před rozhodci. Je třeba upozornit na skutečnost, že se v poslední době značně zvýšily náklady řízení před soudem a ve většině případů i úvěr bývá zajištěn přísnými smluvními pokutami či úroky z prodlení, což nakonec může vést k tomu, že dluh dosáhne vysokých částek. Vždy je lepší včas s bankou jednat o případných splátkách nebo odložení splácení dluhu, k čemuž bývají banky vstřícné, než – jak se lidově říká – „strkat hlavu do písku“.