Už jste zkusili bezplenkovou metodu?

Šla do toho i Samantha Barreto, francouzská novinářka a matka osmnáctiměsíční dcery. Napřed si všechno pečlivě nastudovala.

Bezplenková metoda spočívá na čtyřech principech:

1. Důkladně znát denní rytmus dítěte. Vypozorovat, kdy se mu chce na malou nebo na velkou a hbitě ho instalovat na nočník nebo na záchod.
2. Dobře číst v signálech, které vysílá. Každé dítě je jiné, některé se v této situaci rozpláče, jiné strne, udělá nějakou grimasu atd.
3. Důvěřovat své intuici, že dokážu odhalit, kdy se mu chce.
4. Stimulovat dítě. Udělat na něj „číííí“, když by se mělo vyčurat, napodobit zvuky při tlačení, když jde o velkou.

Bezplenková metoda má zastánce většinou mezi ochránci životního prostředí, kterým vadí to, že jednorázové plenky nejsou ekologické. Konvenuje i těm, kteří sází na přirozené, „přírodní“ principy při výchově dítěte. Pokud se všechno povede, naučí se dítě chodit bez plenek ne ve dvou až třech letech, ale už v 18 měsících.

Víkend naostro

Samantha si pro svůj pokus vybrala deštivý víkend, kdy se s rodinou nikam nechystali. Tady je její svědectví.

Sobota ráno – oboustranné překvapení

Moje dcera trochu koukala, když jsem jí místo suché plenky po vyspání dala jen bavlněné kalhotky. Odměnila se mi po svém. Okamžitě mě počurala, když mi seděla na klíně a já ji krmila. Viditelně ji to překvapilo, netušila, co se to vlastně stalo. A já jsem si nadávala, že mě to nenapadlo, protože je logické, že po ránu se jí bude chtít na malou. Okamžitě jsem ji i sebe převlékla, první nehoda mě neodradila.

Sobota přes den – falešný poplach

Všechno probíhalo skoro jako obvykle. Skoro, protože jsem ji pořád sledovala, jestli nevyšle nějaký signál. Dvakrát jsem si myslela, že už je to tady, a letěla jsem s ní na nočník. Ale byl to jen falešný poplach. Pak jsme to pro změnu dvakrát zmeškaly. Rozhodla jsem se udělat to, co jsem vyčetla na různých fórech. Jakmile se počurala, tak jsem ji posadila na nočník. Proč?  Aby si spojila vyměšování s nočníkem, aby se to stalo automatickou záležitostí. Taky jsem zkoušela stimulaci s „čííí“, ale bez úspěchu.

Sobota v podvečer – malé vítězství

Konečně světýlko naděje. Jasně mi dala najevo, že chce čurat tím, že se držela za kalhoty a sama zamířila k nočníku. Ale nezvládly jsme to, neusadila se na něj včas. Takže další převlékání a úklid. Ale v tom, že si řekla, jsem viděla malé vítězství. Bohužel jen na chvíli. Protože po pár minutách to přišlo, tentokrát se jí však chtělo na velkou a já si vůbec ničeho nevšimla. Takže místo malého úklidu byl nyní na programu velký.

Sobotní noc – první kapitulace

Sice jsem se dočetla od zkušenějších, že noci bývají v pohodě, jen je lepší vystlat postel něčím, co dobře saje, ale vzdala jsem to a nasadila jí jednorázovou plenu. Vstávat v noci ke každé nehodě, to bych asi nezvládla.

Neděle – výsledek nic moc

Za druhý den jsme zaznamenaly sedm nehod, z toho jednu velkou. Bylo mi jasné, že za dva dny nemůžu čekat zázraky, ale víc volného času jsme do toho investovat nemohla. Naše bezplenkové dobrodružství skončilo. Ovšem bez téhle osobní zkušenosti bych asi měla pocit, že jsem něco jako matka zanedbala. Hlavně mi přišla tato metoda strašně náročná na čas. Vlastně jsem pořád jen uklízela a číhala na případné signály. A to si nedovedu představit, že bych to praktikovala s ještě menším dítětem. A už vůbec to nejde, když matka pracuje. Ale jednu důležitou věc jsem si uvědomila. Dnešní pleny jsou natolik dokonalé a absorbují vlhkost, že si dítě vlastně ani neuvědomuje, že se počuralo, tedy co se s jeho tělem děje. Už kvůli tomu je fajn vyzkoušet si, jak to jde bez plenek.

Čtěte také:

• Zbavte dítě plenek jinak. Indiánská metoda funguje!
• Jak žít s dítětem ekologicky
• Od počítačů po bio. Jak kvůli zdravému životnímu stylu neztratit hlavu

Co si myslí odborníci

Doporučují, aby se s touto metodou začalo, až když má dítě vyvinuté svěrače. Pro anální svěrač je to věk mezi 18 a 21 měsíci, u močového měchýře je to o něco později, kolem dvou let.

Tato metoda má však i jiná úskalí než časovou náročnost a uklízení pořád dokola. Dítě se při ní stává středem pozornosti, což pro jeho vývoj není zrovna nejlepší. „Po narození dítěte a v prvních měsících jeho života se všechno točí kolem něj. Ale role rodičů spočívá v tom, aby ho z jeho královského trůnu pomalu sesadili. Mělo by si postupně zvykat, že není středem světa,“ říká dětská psycholožka Anne Bacus. „Děti vychovávané, že jsou středem světa, se špatně adaptují, když nastoupí do školy.“ Další úskalí, na které odborníci upozorňují, je fáze opozice, do níž se dítě dostává kolem dvou let a jež může s výsledky této metody řádně zacvičit.

Ale existuje i zlatá střední cesta. Nechat dítě běhat sem tam bez plenek, když je to možné, aby si uvědomovalo své tělo a jeho pochody, a pro zbytek času zůstat u plen – ať už jednorázových, nebo látkových.

Foto: Shutterstock