Usne jen se světýlkem

Děti by se tmy neměly bát, protože i v mámině bříšku jsou ve tmě a cítí se tam dobře. Takže situace, že mají najednou potřebu světýlka při usínání, není jen tak. Může to mít na svědomí například „nevinná věta“, kterou pronese dědeček nebo babička u oběda: „Když s tím jídlem budeš zlobit, tak si pro tebe večer přijde čert.“ Jindy zase to, že je doma nepohoda a rodiče se často hádají. Může se také stát, že maminka rozsvítí lampičku u postýlky automaticky, protože si pamatuje, jak se sama jako malá ve tmě bála.

Strašidla patří jen do pohádky

Malý Kuba usíná a najednou si vzpomene, jak mu děda řekl, že ho odnese čert. Pokojík je plný stínů… velký méďa na skříni vypadá ve tmě zrovna jako ten čert. Kubík se začne bát a s pláčem zavolá na maminku, která v kuchyni myje nádobí: „Mami, pojď mi, prosím, rozsvítit. Já se tady bojím.“

Když se dítě najednou začne ve tmě bát, měli by se rodiče zamyslet nad tím, zda nemohlo zaslechnout nebo uvidět v televizi něco, co by mohlo být příčinou jeho strachu. Někdy je může postrašit starší sourozenec. Může to být i strašidelná pohádka nebo vyprávění na dobrou noc.

Jak ve dne, tak v noci

Vyrůstá-li dítě v rodině, kde jsou vztahy mezi tatínkem a maminou vyrovnané a klidné, cítí se v bezpečí a nepotřebuje, aby mu rodiče při usínání rozsvítili lampičku. Naopak, je-li svědkem častých hádek a sporů mezi rodiči, cítí se nejistě. Zvláště večer, kdy se pokoj zaplní strašidelnými stíny, je tma a nic nevidí…

„Většina dětí, které potřebují usínat se světýlkem, má za sebou nějaký traumatizující zážitek,“ říká dětská psycholožka Tamara Cenková. Takovým zážitkem může podle ní být i to, že maminka vaří a místo toho, aby měla svoje děťátko u sebe a nechala ho, aby si u ní spojeně hrálo – třeba také „vařilo“ svůj oběd – je dítě zavřené ve svém pokoji a cítí se samo. Stejně tu může sehrát negativní roli, když jsou rodiče přecitlivělí a o své dítě se v podstatě neustále bojí.

Nezlobte se, že chce světýlko

V případě, že jste se dostali do situace, že vaše dítě potřebuje při usínání rozsvítit lampičku, měli byste mu to dopřát. Kdybyste ho nechali delší čas plakat, mohli byste u něj vypěstovat fobii ze tmy. Stačí, když mu rozsvítíte světýlko s tlumenou žárovkou, nebo pootevřete dveře do rozsvícené chodby. Pomoci může i kamarád – svítící hračka do postýlky.

Dítě ujistěte, že jste mu nablízku a že ho v noci budete hlídat. Rozhodně není dobré danou situaci nějak dramatizovat, nebo dokonce za to dítě trestat. Většinou se stává, že jak tato potřeba přišla, tak zase odejde. V každém případě při ubírání světla při usínání postupujte pomalu a s citem.

Co je možné ještě udělat?

S dítětem si o jeho strachu povídejte a často mu opakujte, že strašidla ve skutečnosti opravdu nejsou, že jsou jen v pohádkách. Před usnutím můžete „zkontrolovat“ celý pokoj a dítě uklidnit, že tam žádný bubák není. Odstraňte z výhledu dítěte všechny velké plyšáky nebo jiné předměty, které vypadají v šeru strašidelně. Před spaním vytvořte příjemnou atmosféru, na dobrou noc čtěte veselé pohádky a příběhy, aby dítě usínalo dobře naladěné.