Usmiřme se ještě dnes

Místo bití – pohlazení

Pocitům typu – nejradši bych utekl – čelíme nejlépe tím, že se jim postavíme s opačnou hodnotou: zůstanu a druhého obejmu. Za „objetí“ můžeme považovat i pohled do očí, slovní objetí: „mám tě ráda, i když se mračíš“…

To však neznamená, že takové chování vítám nebo s ním souhlasím. Pouze dávám najevo, že dítě miluji i s jeho chybami.

Tělesné tresty?

Tělesné tresty nepřipadají v úvahu. Vlastní agresi je potřeba vědomě bránit. Druhého můžeme chytit za ruku, ale ne ho uhodit.

Někdy můžeme cítit tak velkou agresi, že bychom nejraději utekli. Místo toho je nejlepší dítě obejmout a držet se s ním, dokud se vztek nepřerodí v lásku. Jde to. Nevěříte? Zkuste to.

Co dělat, když dítě křičí vzteky?

Jsou situace, kdy dítě křičí a vzteká se tolik, že ho nelze obejmout. Pak je potřeba dát mu prostor se vykřičet, ale nenechávat je samotné. A jakmile to jde, obejmout je a počkat – na uklidnění a lásku.

Pozor na tatínka!

Rodič je „velký“ a dítě „malé“. Takové dodržování systemických rolí * je důležité pro vnitřní zdraví rodiny. Manželé jsou na prvním místě, děti až na druhém. Dítě nemá být na prvním místě, před partnerem. Když je totiž dítě postaveno tam, kde má být dospělý (typicky tatínek), tatínek často odchází.

Rodič je pro dítě spolehlivý jen tehdy, když je silný, objímající, a ve své lásce důsledný. Lásku obnovujeme častým kontaktem. Takže i když přijde občas nějaký ten spor, neztrácejte nadhled a sebekontrolu. Bude se vám nejen lépe usínat…

(*)Rodina je systém, ve kterém panují určité přírodní zákonitosti, jejichž narušení je zdrojem problémů. Těmito zákonitostmi je myšleno například pořadí příchodu členů do systému a jeho ctění. Na prvním místě je manžel, na druhém dítě, na třetím další dítě… Když je dítě stavěno do role, jež mu nepřísluší, nebo je ignorován rozvedený rodič, pramení z toho disharmonie.

Zdroj: přednáška na kongresu Láska a pevné objetí