Tokofobie: Když strach z porodu překročí únosné meze

Málokterá nastávající maminka může říct, že nemá z porodu žádný strach. Bát se je normální, zvlášť v takové životní situaci. Ovšem pokud je tento strach až chorobný, který vlastními silami, nebo s pomocí druhých nepřekoná, tak jde o tokofobii.

Zdroj: Shutterstock.com

Je zbytečné říkat člověku, který trpí nějakou fobii, neboj se, nic to není. Tak je to i s tokofobií, tedy s panickým strachem z porodu. Zpravidla je svázaný s obavami z bolesti nebo ze smrti. Ženy takto postižené sice touží stát se maminkami, ale jejich strach z toho, že by měly přivést na svět dítě, je v jejich touze paralyzuje. Naopak, pojišťují se kombinací různých antikoncepčních prostředků, jen aby neotěhotněly.

Pokud se to už stane, za každou cenu odmítají rodit přirozenou cestou. O tokofobii se vědělo už v 19. století, dlouho ale bylo toto téma tabu nebo podceňované. Přitom včasná konzultace s odborníkem může přinést ženě úlevu od jejích chorobných strachů.

Není tokofobie jako tokofobie

U žen, které nikdy nerodily, se může objevovat tzv. primární tokofobie. Růžky vystrčí většinou v pubertě. Dívka se pak nevyhýbá sexu, ovšem buduje si zesílenou hradbu antikoncepce. Občas se stává, že touha o dítěti je nakonec silnější, žena otěhotní, ale za žádnou cenu nechce rodit přirozeně, vyžaduje císařský řez, nejlépe s přesným datem.

Pak je tu sekundární tokofobie, jež se dostavuje jako následek těžkého porodu, při němž byl plod v ohrožení nebo se ženě bolesti zdály nesnesitelné, traumatizující. Existuje také tokofobie jako jeden z příznaků předporodní deprese. Pro ženu je absolutně nemožná představa, že by měla rodit.

Čtěte také:

Může to potkat i mě?

Teoreticky by tokofobie mohla postihnout každou ženu, některé jsou však k tomuto druhu panického strachu náchylnější. Jde o příliš mladé matky, zvlášť když je zkušenější a nerozumné ženy děsí vyprávěním hrozivých zážitků z porodů, nebo naopak o ty, jimž je přes čtyřicet let.

Ohroženou skupinou jsou též ženy, jejichž těhotenství neproběhlo bez komplikací (umělé oplodnění, těhotenská cukrovka, riziko vrozené vady). Spouštěčem může být i nějaký traumatický zážitek, třeba znásilnění, případně potrat ve vysokém stadiu těhotenství či porod mrtvého dítěte.

Čeho se ženy nejvíc bojí

Na prvním místě je to porod. Na něm ženu děsí hlavně, že to bude bolet, trvat dlouho, že to nezvládne, zpanikaří, bude nesprávně dýchat a tlačit, poškodí si hráz. Taky si není jistá, zda včas přijede do porodnice. Za druhé je to zdraví své a hlavně miminka. Ženy se bojí, aby se dítě nenarodilo mrtvé, neporanilo se během porodu, nebylo postižené.

Při porodu hraje roli i prostředí a lidé kolem. Těhotné se obávají, že budou zdravotní personál obtěžovat svými dotazy, že jim budou připadat jejich otázky hloupé, že na ně budou v porodnici sestry nevlídné a doktoři budou rozhodovat za ně, aniž by jim věci vysvětlili. Strach mají i z toho, že zůstanou samy, nebudou vědět, co dělat.

Pak jsou tu i obavy z toho, co bude, až se dítě narodí, jak novou situaci zvládnou, zda se dokážou o miminko postarat, jak to pak budou mít s partnerem.

Kam až to může zajít?

Důsledky a komplikace spojené s touto fobií mohou být různé a ne právě příjemné. Někdy se ženy rozhodnou pro interrupci, pokud ne, tak v těhotenství je může pronásledovat zvracení častěji než obvykle, může se dostavit i posttraumatický syndrom či poporodní deprese.

Některé se po porodu chtějí nechat sterilizovat, aby už nikdy nezažívaly stavy provázející tuto poruchu. Ta se dá ovšem jako všechny fobie léčit, jen je třeba se včas svěřit se svými potížemi lékaři a nestydět se, že neprožíváme radost z toho, že budeme mít miminko, jak se to u žen očekává.

Jen specialista zjistí, jak vážné jsou strachy jeho pacientky, zda už jde skutečně o chorobu, a doporučí terapii. Za určitou prevenci se dá považovat předporodní příprava, dostatek informací o porodu pro matku i jejího partnera.